Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1287/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 9. 2004, č.j. -7, jímž Okresní soud ve Frýdku – Místku zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinného k uspokojení vzájemné povinnosti povinného vydat osobní automobil Renault Clio s technickým průkazem, průkazem emisí a dokladem o pojištění automobilu oproti povinnosti oprávněného vrátit povinnému zálohu 22.750,- Kč po odečtení vynaložených nákladů. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že oprávněný neprokázal způsobem předvídaným v , 2 , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), že splnil svou vzájemnou povinnost vyplývající z podkladového rozhodnutí, popř. že je připraven ji splnit. Výrokem II. pak odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž uplatnil dovolací důvod podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Jeho naplnění spatřuje v tom, že odvolací soud chybně uzavřel, že neprokázal splnění vzájemné povinnosti vůči povinnému. Poukazoval nau nazvanou „Prohlášení“, kterou měly soudy obou stupňů k dispozici a z níž splnění jeho povinnosti vyplývá. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ve spojení s – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle , pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je ve smyslu zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu uvedenému v k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou otázku, jež se týká výkladu , vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí. Podle ní při vymáhání synallagmatických závazků, jejichž splnění se může domáhat jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve, anebo, kdo je připraven jej splnit, je oprávněný povinen tyto skutečnosti prokázat již při nařízení exekuce. Splnění vzájemné povinnosti popřípadě připravenost k jejímu splnění může oprávněný prokázat jenu vydanou nebo ověřenou státním orgánem či notářem. Soukromá sama o sobě není způsobilá prokázat splnění vzájemné povinnosti (případně připravenost k němu) oprávněného, soudní praxe však dovodila, že uvedená vyhovuje požadavkům exekučního řádu tehdy, jestliže podpisy na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 8. 2005, č.j. ). V daném případě oprávněný takovouu nepředložil. Odkazuje-li nau „Prohlášení“ (založenou ve spisu na č.l. 38 spisu), pak ani ta není způsobilá shora uvedené skutečnosti doložit. Nestačí prohlášení samotného oprávněného, byť je osvědčeno notářským úkonem (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze 7. 2. 1975, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 1976 pod č. 31). Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění vzájemné povinnosti oprávněným, případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukroméy, tedy nemůže být nahrazen tím, že prohlášení o splnění vzájemné povinnosti učiní samotný oprávněný, byť si takové prohlášení „nechá osvědčit“ notářem; jediným prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je žaloba o určení ( ), že svou vzájemnou povinnost splnil, popřípadě je připraven ji splnit (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. ).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu přicházejících ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a ; povinné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu