Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1187/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. června 2004, č. j. -48, byl k odvolání žalovaných potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. ledna 2003, č. j. -23, ve výroku, jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1,325.000,- Kč se 7% úrokem z prodlení od 12. 4. 2002 do zaplacení; ve výroku, kterým bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 11.346,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 12. 3. 2002 do zaplacení, 7,5% úrok z prodlení z částky 1,325.000,- Kč od 5. 1. do 11. 4. 2002 a 0,5% úrok z prodlení z této částky od 12. 4. 2002 do zaplacení, byl uvedený rozsudek změněn tak, že se žaloba v této části zamítá. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn též ve výroku o soudním poplatku a současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání, jímž žalovaní napadli rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací projednal podle ve znění před 1. 4. 2005 (srov. článek II bod 3. , obsahující přechodná ustanovení k novele provedené s účinností od uvedeného data tímto zákonem) a dospěl k závěru, že není přípustné.

Měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebyla žalovaným způsobena újma na jejich právech odstranitelná tím, že bude jejich dovolání vyhověno, naopak rozsudek soudu prvního stupně jím byl změněn v jejich prospěch. Proto nejsou subjektivně oprávněni napadnout jej opravným prostředkem a nezbylo, než jejich dovolání v tomto směru podle věty prvé a odmítnout (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR z 30. 10. 1997, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, či rozsudek z 1. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 154).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku ve věci samé není přípustné podle a jeho přípustnost není dána ani podle písm. c) tohoto ustanovení, jelikož tento výrok nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zpochybnění výkladu kupní smlouvy, který podaly soudy obou stupňů, je uplatněním dovolacího důvodu mířícího na skutková zjištění ( ), který podle výslovného znění tohoto ustanovení nelze v případě dovolání přípustného podle použít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. října 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 73/2000, případně rozsudek téhož soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002). Otázkou, zda je platná dohoda, jíž se kupující zaváže zaplatit prodávajícímu částku odpovídající příslušné dani z převodu nemovitostí, se již Nejvyšší soud ČR zabýval (srov. především v dovolání zmiňovaný rozsudek ze dne 14. prosince 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001, a dále např. z něj vycházející rozsudek ze dne 25. dubna 2001, sp. zn. ). Nejde tudíž o právní otázku, která dosud nebyla vyřešena, případně která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, jak má na mysli . Odvolací soud pak rozhodl v souladu se závěry, jež byly vysloveny ve zmíněných rozsudcích a od nichž není důvodu se odchýlit ani v této věci. Žalovaní totiž v dovolání nepřicházejí se žádnými argumenty, jimiž by se dovolací soud nezabýval již v předchozích rozhodnutích. Proto nelze ani uvažovat o rozporu přijatého řešení právní otázky s hmotným právem. Jelikož přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003), a o soudním poplatku, je zřejmé, že ve zbývající části je dovolání žalovaných mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí, proti němuž jej zákon nepřipouští. Proto je Nejvyšší soud ČR rovněž odmítl [ věta prvá a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle věty prvé, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. září 2006

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu