Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2178/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2000, č.j. - 41 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. listopadu 1998 č. j. - 28 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 39 545 Kč se 17% úrokem z prodlení od 20. 1. 1998 do zaplacení a zamítl návrh na zaplacení 17 % úroku z prodlení z částky 39 545 Kč od 20. 12. 1995 do 19. 1. 1998; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud tak rozhodl o nároku na plnění z kupní smlouvy o prodeji nemovitostí, uzavřené žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím dne 27. 1. 1995, kde v článku V. byl sjednán závazek kupujícího, že zaplatí daně a poplatky související s převodem nemovitostí. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci byla vyměřena daň z převodu ve výši 39 545 Kč, kterou žalobce Finančnímu úřadu uhradil. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky rovnající se výši daně z převodu nemovitostí 39 545 Kč do 20. 12. 1995. Soud dospěl k závěru, že smluvní ujednání účastníků v čl. V. předmětné kupní smlouvy není v rozporu se , v platném znění, neboť tímto ujednáním nebyla na žalovaného přenesena daňová povinnost a pokud si účastníci sjednali nad rámec tohoto zákona následné uhrazení daní a poplatků žalovaným žalobci, není toto příčinou neplatnosti uvedeného právního úkonu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. února 2000, č.j. - 41 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k jinému právnímu závěru v hodnocení platnosti článku V. kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 27. 1. 1995. Ujednání účastníků, že kupující zaplatí daně a poplatky související s převodem nemovitostí považoval odvolací soud za naprosto neurčité a nekonkrétní, ze kterého nevyplývá povinnost kupujícího /žalovaného/ zaplatit daně a poplatky související s převodem nemovitostí žalobci. Odvolací soud učinil právní závěr, že ujednání čl. V. předmětné smlouvy je neplatné pro neurčitost a rozpor se zákonem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, a dovolává se přípustnosti dovolání podle ust. Za nesprávný pokládá závěr odvolacího soudu o neplatnosti ujednání účastníků, podle kterého měl kupující /žalovaný/ zaplatit daně a poplatky související s převodem nemovitostí. Dovolatel namítá, že v daném případě nešlo o přenos daňové povinnosti podle , o správě daní a poplatků /žalobce svoji zákonnou povinnost zaplatit daň z převodu nemovitostí vůči správci daně splnil/, ale jednalo se o splnění závazku, který vznikl na základě svobodné vůle žalovaného, který se ve smlouvě zavázal zaplatit daně a poplatky související s převodem nemovitostí. Z ustanovení žádného zákona nevyplývá, že by plátce daně nemohl s třetí osobou dohodnout, že mu uhradí daň, kterou plátce zaplatil správci daně. Žalobce má za to, že předmětné ustanovení smlouvy odvolací soud nesprávně posoudil jako neplatné pro jeho neurčitost a rozpor se zákonem, aniž by specifikoval zákon, který by měl být uzavřenou smlouvou porušen. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

K dovolání žalobce podal žalovaný vyjádření, v němž navrhl zamítnutí dovolání, neboť považuje rozsudek odvolacího soudu za správný. Podle názoru žalovaného odvolací soud správně posoudil předmětné ujednání čl. V. smlouvy jako neurčité, když závazek kupujícího zaplatit daně a poplatky související s převodem nemovitostí nelze vykládat tak, že se tím žalovaný zavázal zaplatit i daň nad rámec svých zákonných povinností. Nepovažuje ani za opodstatněnou námitku dovolatele, že odvolací soud nespecifikoval, s jakým zákonem je v rozporu předmětné ujednání o placení daní a poplatků. Odkazuje přitom na ust. § 39 obč. zák., které rovněž blíže nespecifikuje, o jaký rozpor se zákonem by se mělo jednat.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „\").

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací / / zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupenou advokátem podle ust. , včas ve lhůtě stanovené ust. , splňuje formální i obsahové náležitosti předepsané ust. a vychází z dovolacího důvodu podle ust.

Dovolání je v dané věci přípustné ( ), neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé / /.

Ve smyslu ust. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ust. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej po obsahové stránce dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Dovolání je důvodné.

Podle § 2 odst. 3 obč. zák. platí, že účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

56

Normy občanského práva jsou tedy podle výslovné úpravy § 2 odst. 3 obč. zák. zásadně normami dispozitivního charakteru. Jen tak je totiž subjektům občanskoprávních vztahů umožněno, aby si v souladu s uplatňujícím se principem autonomie mohly v podmínkách tržního hospodářství, volné soutěže a konkurence občanskoprávní vztahy a jejich obsah, tj. souhrn vzájemných subjektivních občanských práv a povinností, smlouvou svobodně uspořádat odchylně od zákona. Tak mohou subjekty občanskoprávních vztahů nejlépe realizovat vlastní osobní a hospodářské představy a záměry v souladu s jejich individuálními zájmy a potřebami, neboli realizovat je po svém. To tedy znamená, že v prvé řadě je rozhodující to, co si smluvní subjekty dohodly.

Plně v souladu s uvedeným pak ust. § 489 obč. zák. stanoví, že závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakožto i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

Z těchto hledisek se však odvolací soud platností předmětného ustanovení v článku V. kupní smlouvy o zaplacení daní a poplatků souvisejících s převodem nemovitostí nezabýval, když obsah předmětného ujednání obsaženého ve smlouvě účastníků nesprávně posoudil jako neurčité a pro rozpor se zákonem neplatné. Předmětné ujednání je závazkem soukromoprávního charakteru pouze mezi stranami smlouvy a žádným způsobem není v rozporu s ust. , o správě daní a poplatků, v platném znění, a ani s ustanovením , v platném znění, o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, podle jehož ust. v daném případě zůstal poplatníkem daně prodávající (žalobce). Předmětné ujednání v článku V. kupní smlouvy není tedy pro rozpor se zákonem podle ust. obč. zák. neplatné a je plně v souladu s ust. obč. zák. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. prosince 2000, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001).

Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. , byl tudíž uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí soudu k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný ( ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2001

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová