Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 459/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2004, č. j. -58, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. dubna 2003, č. j. -12.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud k námitce prvního žalovaného, který je výstavcem vlastní směnky a druhé žalované, která je rukojmím za výstavce, uvedl, že otázka, zda byla směnka skutečně vystavena na vyznačeném místě – Č. S. – či místě jiném je zcela podružná a nemá žádný význam pro platební povinnost ze směnky. Je nemyslitelné, aby u směnky jako obecného cenného papíru bylo k námitce dlužníka zkoumáno, zda formálně vyznačené údaje odpovídají údajům materiálním (s některými výjimkami, např. vady podpisu dlužníka). Rozhodující okolností pro vyznačení platebního místa je, zda je dostatečně určité a toto kritérium směnka splňuje.

Dále odvolací soud uvedl, že není správné tvrzení žalovaných, že směnku vystavila žalobkyně. Jde se o směnku vlastní, u které je výstavcem vždy dlužník, a je zcela irelevantní, zda formulář směnky vyhotovil osobně první žalovaný či tento formulář byl připraven a třeba i vyplněn jinou osobou. Rozhodující je, že první žalovaný předmětnou směnku podepsal v pozici výstavce, čímž se stal výstavcem vlastní směnky, a tedy i osobou směnečně zavázanou podle čl. I a , (dále jen „ “). K druhé námitce odvolací soud uvedl, že je-li ve směnce uvedeno platební místo a zároveň je v ní vyznačena domicilační doložka, tj. jedná se o umístěnou směnku podle čl. I , který podle čl. I platí i pro směnky vlastní, pak je taková směnka neurčitá tehdy, pokud by byl rozpor mezi údajem platebního místa a domicilem (umístěním, tedy místem, ve kterém by směnka byla učiněna splatnou u třetí osoby). V tomto případě tomu tak není, neboť platební místo směnky je v N. a taktéž další místo, kde je směnka učiněna splatnou, je N., ulice P. 20. Proto je tato námitka nedůvodná.

Třetí námitku shledal odvolací soud rovněž nedůvodnou, i když do jisté míry na základě jiného závěru, než který učinil soud prvního stupně. Ve směnce je v rubrice „splatnost“ (tedy v rubrice platebního místa) uveden N. a dále pod tímto údajem v rubrice „u“ (tedy v rubrice, kde se obvykle uvádí umístěnec) je uvedena zkratka K., a. s., P. 20, N. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ze zkratky K., a. s., je zřejmé, že se jedná o K. b., a. s., tedy remitenta směnky. Tato zkratka je rozšířená a obvyklá a její použití, navíc s přesnou adresou, nevzbuzuje pochybnosti, kde a u které osoby má být směnka předložena k placení.

Na rozdíl od soudu prvního stupně zastává odvolací soud názor, že v tomto případě nejde o vyznačení umístěnce podle čl. I , nýbrž pouze o upřesnění místa placení (je uvedena obec a ulice s č. p.). Podle uvedeného ustanovení lze směnku učinit splatnou u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném. Podle názoru odvolacího soudu toliko třetí osobou musí být osoba odlišná jak od dlužníka, tak od věřitele ze směnky. V tomto případě byla prvním věřitelem ze směnky (remitentem) K. b., a. s., tedy stejná osoba, která je uvedena v rubrice umístění (domicil směnky). Z toho důvodu nejde o umístěnce, nýbrž pouze o upřesnění platebního místa. Tato skutečnost samozřejmě nemá žádný vliv na platnost směnky ani na platební místo, které je na adrese P. ulice 20 v N.

Čtvrtou námitku považuje odvolací soud za zčásti nejasnou. Indosament na rubu směnky je učiněn jménem K. b., a. s. Ing. K. a p. A. (osoby, které za indosanta K. b., a. s. směnku podepsaly) nejsou indosatářem (osobou, na kterou je směnka převáděna), tímto subjektem je žalobkyně. Žalovaní dále v této námitce uvedli, že žalobkyně není aktivně legitimována vzhledem k absenci podpisu indosanta. Soud prvního stupně tuto námitku vyložil v tom smyslu, že žalovaní zpochybnili oprávnění Ing. K. a p. A. směnku podepisovat jménem K. b., a. s. za žalobkyni.

Podle čl. I je nutno indosament napsat na směnku nebo list s ní spojený (přívěsek). Musí jej podepsat indosant. Podle čl. I první věty o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, pozbude-li někdo směnky jakýmkoli způsobem, není nový majitel, který prokáže své právo způsobem uvedeným v odstavci 1, povinen směnku vydat, ledaže jí nabyl ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.

Podle čl. I , kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

Jak plyne z uvedených ustanovení dlužníkovi směnky nepřísluší zkoumat oprávnění osob, které za indosanta směnku podepsaly. V tom směru je nesprávná úvaha žalovaných, že je potřeba prokazovat, zda podpis za právnickou osobu, která směnku indosovala, byl učiněn oprávněnou osobou. Namítat materiální vadu podpisu (tj. vadu spočívající v tom, že podpis za právnickou osobu učinila osoba, která tím nebyla pověřena, tedy že podpis fyzické osoby je nepravý) může pouze ten, za koho byl podpis učiněn. Dlužníkovi ze směnky náleží ve smyslu čl. I a pouze zkoumat, zda ve směnce, kterou majitel vůči dlužníkovi uplatňuje, je vyznačena nepřetržitá řada indosamentů, přičemž indosament může spočívat i v pouhém podpisu indosanta.

V této souvislosti je nutno poukázat na čl. I , podle kterého, jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavazovat, podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob nebo podpisy, jež z nějakého jiného důvodu nezavazují osoby, které se na směnku podepsaly nebo jejichž jménem byla směnka podepsána, nemá to vliv na platnost závazků ostatních osob na ní podepsaných. Z uvedeného je zřejmé, že i kdyby za indosanta podepsala směnku neoprávněná osoba, nic to na závazku směnečného dlužníka nemění. Dlužníkovi proto náleží ve smyslu čl. I a pouze prověřit pohledem na směnku, která je mu předkládána k placení, zda je dána na směnce nepřetržitá řada indosamentů, která svědčí majiteli směnky (v dané věci byl na směnce vyznačen jeden rubopis) a pokud nejedná podvodně nebo s hrubou nedbalostí, je povinen směnku zaplatit, čímž se zprostí svého závazku. Námitka neexistence kauzy má smysl jedině za předpokladu, že zároveň dlužník směnky popírá, že by směnku podepsal nebo namítá, že jeho podpis byl nesvobodný, nebo učiněn v omylu. Nic takového žalovaní v námitkách netvrdili. Tvrzení, že první žalovaný nebyl v žádném vztahu k remitentovi při takto podaných námitkách postrádá smysl a nemůže být z toho důvodu pravdivé, neboť směnka musela být prvním žalovaným z nějakého důvodu vystavena a druhou žalovanou avalována. Dále odvolací soud uzavřel, že nemohl přihlédnout k dodatečnému tvrzení žalovaných vznesenému při jednání o námitkách, že podpis prvního žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, vzhledem k tomu, že jiné banky tak nepostupovaly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení (dále jen „ “), přičemž namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé tvrdí, že směnka je neplatná pro její neurčitost, a to především z důvodu nepřesně uvedeného platebního místa. Tato nepřesnost spočívá v tom, že jako domicilát je označena „pobočka K. a. s.“. Dále poukazují na to, že žalobkyně není aktivně legitimována ve věci, když vyznačeným indosamentem na rubu směnky nedošlo k převodu směnky na ni. Dovolatelé nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že namítat materiální vadu podpisu může pouze ten, za koho byl podpis učiněn a dlužníkovi náleží pouze zkoumat, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů.

Dovolatelé rovněž dovozují, že směnka obsahuje závazek prvního žalovaného zaplatit směnečnou sumu s příslušenstvím, přičemž směnka nemá podstatu. Směnka měla původně sloužit k zajištění úvěrového vztahu mezi K. b., a. s. a společností F., spol. s r. o., v níž byl první žalovaný v době vystavení směnky jednatelem. Směnka však není vystavena jako zajišťovací instrument, ale jako platební prostředek. První žalovaný neměl žádnou povinnost zaplatit remitentu směnky; z toho dovolatelé usuzují, že pozbytím funkce jednatele F., spol. s r. o. prvním žalovaný ztratila směnka svoji podstatu a je bezdůvodná.

Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření v dovolání snáší argumenty na podporu rozhodnutí odvolacího soudu.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, pokud jde o neurčitost směnky z důvodu „nepřesně uvedeného platebního místa, spočívající v tom, že jako domicilát je označena pobočka K. a. s.“, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě jen pro projednávanou věc. To platí i ohledně námitky, že vyznačeným indosamentem na rubu směnky nedošlo k převodu směnky na žalobkyni.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda může namítat materiální vadu podpisu pouze ten, za koho byl podpis učiněn a dlužníkovi náleží pouze zkoumat, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů.

K této právní otázce pak dovolací soud uzavřel, že se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který své závěry přesvědčivě odůvodnil.

Ustanovení určuje, že o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Ustanovení pak stanoví, že kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

Z uvedeného nelze než dovodit, že právní závěr odvolacího soudu o tom, že materiální vadu podpisu může namítat pouze ten, za koho byl podpis učiněn a dlužníkovi ze směnky náleží pouze zkoumat, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů, je správný. Námitka, že osoby jednající za indosanta – právnickou osobu – nebyly zmocněny k indosaci směnky, dlužníku nepřísluší.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věta první zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a , tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatelé neměli ve věci úspěch a žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. srpna 2006

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu