Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 875/2019

-246

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce DEREO, spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 2561/164, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25 63 05 63, proti žalovanému P. Ch., narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání obou účastníků proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2005, č. j. -249, takto:

Odůvodnění:

Krajský obchodní soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 4. října 1999, č. j. -8, uložil žalovanému (P. Ch.), aby zaplatil žalobci (DEREO, spol. s r. o.) částku 135.000,- Kč s 6% úrokem od 5. března 1999 do zaplacení, odměnu ve výši 450,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 14.428,- Kč.

Směnečný platební rozkaz soud prvního stupně vydal na základě směnky vystavené žalovaným v Praze dne 23. ledna 1999 na částku 135.000,- Kč, splatnou 18. února 1999, ve prospěch remitenta (T. H.), s místem placení Praha a doložkou bez protestu (dále jen „sporná směnka“), kterou remitent převedl rubopisem (datovaným 16. července 1999) na žalobce.

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný, podáním ze dne 11. října 1999 (č. l. 10 až 12), námitky blíže rozvedené pod body 1. až 21. zmíněného podání.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. listopadu 2003, č. j. -142, (mimo jiné) ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti v rozsahu částky 100.000,- Kč s 6% úrokem od 5. března 1999 do zaplacení, odměny ve výši 333,30 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 6.925,50 Kč (výrok II.); v „přesahujícím rozsahu“ směnečný platební rozkaz zrušil (výrok III.) a žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení částku 13.932,- Kč (výrok IV.).

Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 3. března 2005, č. j. -249, (mimo jiné) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení (druhý výrok) a žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.952,- Kč (třetí výrok).

Přitom šlo o v pořadí druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když první rozsudek ze dne 1. února 2000, č. j. -29, jímž Krajský obchodní soud v Praze ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. března 2003, č. j. -101.

Odvolací soud neshledal žádnou z (žalovaným včas uplatněných) námitek způsobilou zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu v rozsahu, v němž soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (tj. ohledně částky 100.000,- Kč, rovnající se směnkou zajištěné pohledávce z titulu půjčky poskytnuté remitentem žalovanému); věcně správným shledal rovněž rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byl směnečný platební rozkaz zčásti zrušen.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce (v rozsahu potvrzujícího výroku o částečném zrušení směnečného platebního rozkazu) i žalovaný (v rozsahu potvrzujícího výroku, jímž byl směnečný platební rozkaz v části ponechán v platnosti, a výroků o nákladech řízení).

V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2007, č. j. -768, prohlásil na majetek žalovaného konkurs; podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „“), bylo řízení v této věci přerušeno. Usnesením ze dne 30. srpna 2018, č. j. -1816, které nabylo právní moci dne 5. prosince 2018, Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek žalovaného po splnění rozvrhového usnesení; zrušením konkursu zanikly (mimo jiné) účinky prohlášení konkursu podle shora označeného ustanovení ( ).

Vzhledem k datu vydání (dovoláním napadeného) rozhodnutí odvolacího soudu je pro dovolací řízení rozhodné znění , , ve znění účinném do 31. března 2005 (dále jen „“).

K dovolání žalobce.

Dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a

Spor o zaplacení směnky je (z procesního hlediska) ve smyslu ustanovení obchodní věcí; přípustnost dovolání žalobce tak vylučuje ustanovení , podle něhož dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. , a ze dne 26. září 2006, sp. zn. .

K dovolání žalovaného.

V části, ve které dovolání žalovaného směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, je Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné, když přípustnost dovolání v tomto směru nezakládá žádné z ustanovení až 239 , upravujících přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž odvolací soud ponechal (zčásti) v platnosti směnečný platební rozkaz, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení 237 odst. 1 písm. c) ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. ) a při respektování omezení plynoucích z ustanovení (koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu) Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledává, když je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.

Žalovaný nemůže ˗ se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu ˗ po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít ˗ podle jeho názoru ˗ význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení části věty první za středníkem ) přihlížet.

Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).

Srov. např. rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. , a usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněných pod čísly 101/2009 a 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2) Právní následky předložení směnky k placení vůči přímému směnečnému dlužníku nastávají i doručením směnečného platebního rozkazu se stejnopisem směnečné žaloby tomuto dlužníku. Jestliže ani poté směnečný dlužník směnku nezaplatil, nemůže s úspěchem namítat, že majiteli směnky nevzniklo právo na 6% úroky ode dne splatnosti a na směnečnou odměnu.

Srov. např. důvody rozsudku ze dne 19. prosince 2001, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002, pod číslem 37, a rozsudku ze dne 24. října 2018, sp. zn. , jakož i důvody rozsudku ze dne 27. května 2020, sp. zn. .

3) Namítat materiální vadu podpisu (tedy i vadu spočívající v tom, že jménem indosanta podepsala směnku osoba, která k tomu nebyla oprávněna) může pouze ten, za koho byl podpis učiněn. Dlužníku ze směnky náleží ve smyslu čl. I. a , zákona směnečného a šekového (dále jen „“), pouze prověřit, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů.

Srov. např. rozsudek ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. , rozsudek ze dne 31. října 2012, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2013, pod číslem 140.

4) Plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky; věřiteli se však (ekonomicky vzato) může dostat jen jediné plnění na úhradu jeho pohledávky.

Srov. rozsudek ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudků ze dne 27. května 2009, sp. zn. a ze dne 25. října 2012, sp. zn. .

V intencích shora citované judikatury jsou námitky vztahující se k směnkou zajištěné pohledávce (tj. kauzální námitky, týkající se existence a výše kauzální pohledávky, jakož i jejího převodu, včetně výhrady „tísně a nápadně nevýhodných podmínek“, porušení dobrých mravů, „nátlaku“ věřitele, „lichvářských úroků“ a „nezapočtení“ pohledávek), námitky „neoprávněné držby směnky“ a „vyhýbání se plnění zákonných, účetních či směnečných náležitostí“, včetně námitky neplatnosti směnky (respektive „směnečného prohlášení“) zjevně neurčité (a neodůvodněné).

Námitky vztahující se k nepředložení směnky k placení (a s tím související výhrady ohledně zmeškání lhůty k předložení směnky k placení a protestu, včetně zániku postižních práv ze směnky), jakož i k převodu směnky, zjevně opomíjejí shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu.

K evidentní nedůvodnosti námitky promlčení směnečného nároku (směnka byla splatná dne 18. února 1999 a žaloba ve věci byla podána dne 22. července 1999) viz ustanovení čl. I. a .

Konečně Nejvyšší soud nemá rozhodnutí odvolacího soudu ani za nepřezkoumatelné (srov. v následné judikatuře Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K možnosti odvolacího soudu omezit se v odůvodnění svého rozhodnutí na pouhé přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. , včetně poukazu na usnesení ze dne 4. května 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání obou účastníků Nejvyšší soud odmítl a vyjma nákladů spojených s podáním dovolání podle obsahu spisu žádnému z účastníků další náklady dovolacího řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2020

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu