Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil k odvolání povinného 1/ usnesení ze dne 7. 8. 2002, č.j. -24, kterým okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 1. 7. 1997, č.j. -8, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 11. 1997, č.j. -16, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2001, č.j. -261, a rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 1999, č.j. -89, a ze dne 6. 3. 2002, č.j. -291, exekuci a jejím provedením pověřil soudní exekutorku (výrok I.), odvolání povinné 2/ odmítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny podmínky pro nařízení exekuce byly splněny. K námitce povinného 1/, že pro tutéž pohledávku je veden u okresního soudu pod sp. zn. výkon rozhodnutí postihující tentýž předmět, uvedl, že pokud exekutor zvolí stejný způsob exekuce, platí ustanovení , kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Na správnosti napadeného usnesení nemůže nic změnit ani povinným 1/ uváděné ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

V dovolání (které podle jeho obsahu směřuje proti výroku I.) – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – namítá povinný 1/, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že řízení brání překážka věci rozsouzené, neboť nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 270 jsou – k vymožení téže pohledávky mezi týmiž účastníky na základě téhož exekučního titulu – postiženy jednak výkonem rozhodnutí prodejem nemovitostí (vedeným u okresního soudu pod sp. zn. ), a jednak exekučním příkazem č.j. , který byl již exekutorem v souzené věci vydán. Jelikož ve spise založená plná moc právní zástupkyně oprávněné se týká jiného řízení, byl návrh na nařízení exekuce podán někým, kdo k tomu nebyl oprávněn. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a řízení zastaveno.

Oprávněná ve vyjádření uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za věcně i procesně správné; dovolání je opožděné a jeho účelem je podle jejího mínění zmařit či pozdržet výkon rozhodnutí.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

To, zda rozhodnutí je zásadního právního významu ve smyslu , lze posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle ; výjimečně se může uplatnit i dovolací důvod podle , jestliže posouzení, zda je řízení postiženo jemu odpovídající vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) je namístě podrobit stejnému režimu i argument existencí vad podle , b/ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. ). Jelikož otázkou, jaký vliv má na řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce skutečnost, že před rozhodnutím odvolacího soudu byl vydán exekuční příkaz postihující tytéž hodnoty, které jsou již postiženy dříve (pravomocně) nařízeným výkonem rozhodnutí vedeným mezi týmiž účastníky pro tutéž pohledávku přiznanou týmž exekučním titulem, dovolací soud dosud neřešil, je dovolání přípustné, a je i důvodné.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněném v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2003 pod č. 187, a v usnesení ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. , vyložil, že ve vztahu mezi řízením o soudní výkon rozhodnutí a exekučním řízením podle nastává překážka věci pravomocně rozhodnuté tehdy, byl-li vydán exekuční příkaz, ačkoli mezi týmiž účastníky byl k vymožení stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem již dříve (pravomocně) nařízen výkon rozhodnutí stejným způsobem, na který zní exekuční příkaz, a postihující týž předmět výkonu.

Vydání exekučního příkazu postihujícího tytéž nemovitosti, jichž se týká dříve nařízený výkon rozhodnutí, proto brání překážka věci rozsouzené. Ta patří mezi podmínky řízení, které nelze odstranit a vedou k zastavení řízení.

Protože k podmínkám řízení je soud povinen přihlédnout v každém stádiu řízení, platí, že vydání exekučního příkazu v průběhu řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce musí vést k zastavení exekučního řízení v rozsahu, v jakém byly nemovitosti, ohledně jejichž prodeje byl nařízen výkon rozhodnutí, postiženy exekučním příkazem.

Protože právní názor odvolacího soudu je nesprávný, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ). V něm odvolací soud prověří tvrzení povinného, že v souzené věci byl vydán exekuční příkaz postihující tytéž nemovitosti, jichž se týká výkon rozhodnutí vedený u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , a v kladném případě ohledně těchto nemovitostí usnesení soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví.

O nákladech dovolacího řízení rozhodne podle výsledku dalšího řízení buď soud (, věta druhá, ) nebo soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu