Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1767/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem shora označeným byl změněn zamítavý rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 4. 2003, č.j. -87, a to tak, že se určuje, že pozemky parc. č. 3251/1, 3252/1 a 3257 (první dva ovocný sad), zapsané v katastru pro obec a k. ú. L., jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě žalobce.

Odvolací soud dovodil, že pro přechod pozemků na obec nebyla splněna podmínka hospodaření s majetkem ke dni 24. 5. 1991 ve smyslu , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, neboť od roku 1954 předmětné pozemky zemědělsky využívala 2. Základní organizace Č. z. s. v L. Pojem hospodaření nutno vyložit jako skutečnou realizaci práva k pozemkům, včetně užívání majetku k plnění úkolů organizace; toto na straně obce nebylo naplněno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které opřel o tvrzené důvody spočívající v procesní vadě s následkem nesprávného rozhodnutí a v nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele nebyl závěr o využití pozemků organizací Č. z. s. mezi stranami nesporný. Rozhodný pojem „hospodaření“ s věcmi pak dovolatel vyložil jinak, než odvolací soud; bylo třeba vycházet z právního stavu, daného , o hospodaření s národním majetkem, a také ze stavu vzniklého po zániku národních výborů dnem 24. 11. 1990 – poté se již dostal majetek státu do držby obcí a tak legalizoval vlastnictví obcí k tomuto majetku se zpětnou účinností. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání bylo podáno za žalovaného advokátem v otevřené lhůtě (, ) a dovolací důvody byly označeny podle , b) Přípustnost dovolání založila diformita rozsudků nižších instancí ( ).

Dovolání však není důvodné.

Ve věci se nejednalo o tzv. historický majetek obce, nabytý před datem 31. 12. 1949. Nešlo ani o takové pozemky, jež by byly, počínaje rokem 1954, formálně předány Č. z. s. (jeho základní organizaci) do trvalého užívání podle tehdejšího hospodářského zákoníku (což vylučuje aplikaci výluky z obecního majetku podle ). Aktivní věcnou legitimaci žalobce, podepřenou z hlediska naléhavého právního zájmu dosavadním zápisem žalovaného v katastru nemovitostí jako vlastníka pozemků, potenciálně opravňoval i (P. f. je tam pověřen hospodařením resp. správou zemědělského majetku ve vlastnictví státu). Pozemky se nestaly předmětem restituce; i při existenci restituentů byly pravomocně kvalifikovány příslušným pozemkovým úřadem, cestou rozhodnutí podle , jako zastavěné a tedy nezpůsobilé k vydání.

Dovolací soud neshledal oprávněným ten dovolací důvod ( ) uplatněný žalovaným a napadající procesní závěr odvolací instance, podle něhož „nebylo sporu“ o zemědělském využití pozemků zahrádkáři od roku 1954. Je sice zjevné, že nešlo o shodné tvrzení účastníků ve smyslu , ale užívání předmětných pozemků ze strany 2. ZO Č. z. s. od uvedeného roku je důkazním závěrem (výsledkem hodnocení důkazů) soudem prvního stupně (viz třetí strana jeho rozsudku, druhý odstavec zespodu – „žalobce doložil…“), jenž byl převzat i odvolacím soudem (srov. druhý odstavec odůvodnění rozsudku).

Skutečně spornou právní otázkou tedy zůstal výklad pojmu „hospodaření“ s pozemky v intencích ; posledně citované ustanovení představovalo jedinou možnost, jak by pozemky mohly přejít ex lege na žalovanou obec. Zatímco odvolací soud tu preferoval v rámci právních aspektů problematiky faktické hospodaření, dovolatel považoval za rozhodný toliko právní (formální) stav.

Dovolatel se při své interpretaci opřel o řadu vlastních výkladových závěrů. Opomenul však, že Nejvyšší soud se ve své již konstantní judikatuře opakovaně k výkladu rozhodného ustanovení i pojmu vyjádřil. Tak například v rozsudku ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. (Soubor rozhodnutí NS sv. 23, C 1605), se – i s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu – vykládá pojem hospodaření v obdobném významu jako původní pojem „správa“, převzatý do ; v rámci náplně pojmu správa je třeba akcentovat konkrétní využití věcí k plnění úkolů státu, péči o údržbu a opravy atd. Nelze tu vycházet pouze z právního titulu, ale je nutno zohlednit i způsob, jakým toto hospodaření reálně probíhalo. Obdobně, ve prospěch faktického hospodaření, interpretuje pojem hospodaření též rozsudek ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. (Soubor rozhodnutí NS sv. 13, C 937), a celá řada dalších dostupných rozhodnutí i jiných senátů dovolací instance.

Citované závěry tedy hovoří ve prospěch výkladu provedeného odvolacím soudem; interpretace dovolatele zde nemohla obstát, zejména byly-li pozemky i po roce 1991 obhospodařovány základní (místní) organizací Č. z. s.

Ani uplatněný dovolací důvod podle tedy nebyl naplněn a dovolací soud proto dovolání žalovaného, pro správnost rozsudku odvolacího soudu, podle věty před středníkem zamítl; neshledal přitom ani existenci případných tzv. zmatečnostních vad řízení ve smyslu

Strana žalující sice měla v dovolacím řízení úspěch, nevznikly jí však žádné náklady.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. února 2006

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu