Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 311/2013

28

Cdo 311/2013

ROZSUDEK

město Uherské Hradiště

, se sídlem v Uherském Hradišti, Masarykovo náměstí 19, zastoupeno JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Leoše Janáčka 180, proti žalovaným:

1) M. M.

, bytem S. M., V. 1665 a

2) L. M.

, bytem S. M., V. 1665, oba zastoupeni JUDr. Olgou Sovovou, Ph.D., advokátkou v Praze 4, Bartákova 34, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2012, č. j. -90, takto:

I. Dovolání žalovaných

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 11. 2011, č. j. -65, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St. 1470/2, pozemku parc. č. St. 1490/2, pozemku parc. č. 3058/13, pozemku parc. č. 3058/21, pozemku parc. č. 3058/22, vše v katastrálním území M., obec Uherské Hradiště, tak, že odvolací soud určil, že výlučným vlastníkem těchto pozemků je žalobce. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že žalobci se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, v němž soud vyjádřil vážné pochybnosti zejména o správném a zákonném postupu při vyvlastňování předmětných pozemků. Oproti tomu odvolací instance dospěla na základě provedených důkazů k závěru, že Československá socialistická republika se stala vlastníkem pozemku parc. č. 368/1 v kat. úz. S., obec Uherské Hradiště, v rozsahu záboru pozemku daným geometrickým plánem pro oddělení pozemků vypracovaným 11. 12. 1981 Střediskem Geodézie v Uherském Hradišti pod zakázkovým číslem 142-0200-1-0111, na základě rozhodnutí Městského národního výboru v Uherském Hradišti ze dne 9. 8. 1982, sp. zn. Výst.654e/82/Ja, které nabylo právní moci dne 9. 9. 1982. Právo hospodaření k tomuto pozemku měl Městský národní výbor v Uherském Hradišti, a proto podle , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, přešlo vlastnictví tohoto pozemku od účinnosti tohoto zákona (24. 5. 1991) do vlastnictví žalobce - města Uherské Hradiště, a takto bylo vlastnické právo zapsáno v katastru nemovitostí k tomuto pozemku (resp. s ohledem na změnu číslování parcel a geometrickým plánem ZPMZ 972 vznikly z pozemku parc. č. 368/1 v kat. úz. S., obec Uherské Hradiště, pozemky výše specifikované). Námitku vydržení pozemků vznesenou žalovanými soud neshledal důvodnou. Uvedl, že ani žalovaní, ani jejich právní předchůdci vyvlastněnou část pozemku od právní moci rozhodnutí o vyvlastnění nikdy nedrželi vzhledem k tomu, že na vyvlastněném pozemku probíhaly stavební práce a vyvlastněný pozemek byl zastavěn v rámci výstavby sídliště V. v U. H.. Vlastníky vyvlastněné části se proto žalovaní, případně jejich právní předchůdci stát nemohli.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní společně dovolání. Jeho přípustnost dovozovali z diformity rozsudků soudu prvního stupně a soudu odvolacího a jako důvod uvedli nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Uvedli, že ve věci nebyly splněny všechny podmínky k tomu, aby mohlo dojít k platnému vyvlastnění pozemku. Žalobce podle jejich tvrzení projevil o pozemek zájem až mnoho let po jeho údajném vyvlastnění. Rovněž uvedli, že odvolací soud důkladně nezkoumal (ne)naplnění podmínek pro vydržení pozemku žalovanými, resp. jejich právními předchůdci. Žalovaní rozhodnutí odvolacího soudu označili jako porušující hodnotové a právní principy nastolené ve věci ochrany vlastnického práva a navrhli proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění před novelou provedenou , účinným od 1. 1. 2013, a zjistil, že žalovaní podali dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání dovozovali z ustanovení a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle

Přípustnost dovolání podle ustanovení je dána, jestliže v řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto o změně rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci tato situace bezesporu nastala, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným. Nikoliv však důvodným.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. , je třeba při zkoumání, zda ve věci jsou splněny předpoklady pro přechod pozemku z majetku České republiky do vlastnictví obcí ve smyslu , provést následující výklad tohoto ustanovení. Musí jít o majetek, který v rozhodné době náležel České republice, ke stanovenému dni 23. 11. 1990 k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce, a konečně, že s tímto majetkem obec ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. k datu 24. 5. 1991 také hospodařila (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , dále též rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. aj.). Požadavek, aby obec s věcmi uvedenými v hospodařila ke dni účinnosti tohoto zákona, je nutno chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Nejedná se tedy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale též v ostatním právním smyslu zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními přepisy upravujícími právo hospodaření, např. pronájem této věci.

V projednávané věci žalobce s pozemkem hospodařil, což vyplývá i ze skutečnosti, že na jeho části byla provedena výstavba bytových domů tvořících obytný soubor V. v U. H. Ve věci jsou tak s ohledem na výše uvedené naplněny podmínky pro přechod vlastnického práva k pozemku ze státu na obec, tj. město Uherské Hradiště. Nadto Nejvyšší soud dodává, že souhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož i s ohledem na zastavěnost pozemku není možné dovozovat jeho vydržení, tj. faktické, dlouhodobé a nepřetržité ovládání (držení) věci v dobré víře v její vlastnictví, na straně žalovaných.

Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud rozhodl věcně správně a nepochybil ani po procesní stránce ( ). Dovolací důvod podle (tvrzené nesprávné právní posouzení věci) nebyl naplněn, dovolání žalovaných se proto zamítá ( věta před středníkem ve znění před aplikací ).

Úspěšnému žalobci vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Žalobci však v průběhu dovolacího řízení nevznikly žádné náklady, které by Nejvyšší soud měl žalovaným přikázat k náhradě, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je shora ve výroku II. rozsudku uvedeno.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. února 2013JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.předseda senátu