Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 645/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. května 2003, čj. -100, a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 23.října 2002, čj. -84, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v řízení, týkajícím se určení oprávněné osoby podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"). Soud nevyhověl žalobkyni, jež své právo dovozovala z přídělu zemědělské usedlosti čp.15 v Mýtině jejímu zemřelému manželovi M. F. Soudy dospěly k závěru, že i když existuje řada listinných důkazů, týkajících se tohoto přídělu, a bylo prokázáno, že M. F. na usedlosti 7 let hospodařil, nelze žalobě vyhovět proto, že nebyla předložena přídělová. Povinnost ujmout se držby přiděleného majetku dle odvolacího soudu měla následovat po vydání přídělovéy, v praxi se to však nedodržovalo a k držbě docházelo před jejím vydáním; vlastnictví pak přecházelo až vydáním přídělovéy. Odvolací soud proto uzavřel, že \"je to přídělová, která je způsobilým titulem, schopným vyvolat stav vlastnictví\". Odvolací soud také spatřoval rozdíl mezi \"držením\" a \"držbou\" dle tehdy platného o.z.o., která se nabývala až platným titulem. Protože existence takového titulu nebyla prokázána, nelze dojít k závěru, že manžel žalobkyně měl předmětné nemovitosti v držbě, ale v pouhém držení. Okolnost, že manžel žalobkyně byl v řadě dobových listin označován jako přídělce, ještě vydání přídělovéy neprokazuje. Lze dovodit pouze to, že byl uveden v seznamu přídělců a určitou dobu na usedlosti hospodařil. Ze zápisu o vyúčtování s odcházejícím přídělcem odvolací soud dovodil, že manželovi žalobkyně byl stanoven pouze poplatek za užívání předmětných nemovitostí, náležejících k přídělu, nikoli přídělová cena. Tento poplatek byl vymáhán soudně a zaplacen. Žalobkyně také neprokázala ani netvrdila restituční důvod ve smyslu zákona o půdě.

Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z . Zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřuje v tom, že rozsudek řeší otázku, která je rozhodována rozdílně a je odlišně upravena ustálenou judikaturou. Rozsudek dle dovolatelky vychází z nesprávného právního posouzení věci, tj. z nesprávného výkladu § 5 dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb., a § 4 a 4a zákona o půdě. Z listin, které předložila v řízení, vyplývá, že existoval zápis o přídělu a odevzdání usedlosti čp. 15 v M. M. F. a zápis o vyúčtování s ním jako s odcházejícím přídělcem, že přídělce předmětnou nemovitost převzal do držby, nikoli pouhého držení, dne 1.5.1948, a že na ní hospodařil a následně ji byl nucen odevzdat z důvodu \"veřejného zájmu\". Z předložených písemných dokladů lze dovodit, že M. F. byl vlastníkem přidělené nemovitosti, že na ní hospodařil do roku 1955, kdy přešla na stát z důvodů porušujících obecně uznávaná práva a svobody. Tyto okolnosti mohl soud zjistit z výpovědi navržených svědků, návrh na jejich výslech však soud zamítl. Žalobkyně a její manžel byli persekvováni, museli svou usedlost opustit poté, co ji zhodnotili. Dovolatelka se domnívá, že přesto, že nemohla být předložena přídělová, vyplývá její nárok oprávněné osoby z dalších listin; poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu z 26.6.2003, sp. zn. , podle nějž je nutno v případech, kdy došlo ke ztrátě listin o přídělu, vycházet z dalších listin a hodnotit celkový proces přídělového řízení, a na nález Ústavního soudu z 28.4.1999, sp.zn. , který vyložil, že půda přidělená dle dekretu č. 28/1945 Sb. přecházela do vlastnictví přídělce dnem převzetí držby. Dovolatelka navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly v dovolacím řízení zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , podle něhož ustanovení sleduje co nejširší nápravu křivd, vzniklých na zemědělském majetku osobám, které jej byly v minulosti zbaveny. Vymyká se proto pojetí a řídí se hledisky zvlášť v něm stanovenými. V souladu s judikaturou Ústavního soudu bylo možno dle názoru žalovaného držbu zemědělského majetku (nikoli faktické držení) uskutečněnou v období od 1.5.1948 do 5.8.1955, trvající tedy 7 let, založit pouze na základě listinných, byť podpůrných dokladů, jakým je např. zápis Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství z 19.9.1949, zpráva o revizi přídělového plánu, a zápis o vyúčtování s odcházejícím přídělcem M. F. Žalovaný proto vyjadřuje názor, že rozsudky obou soudů jsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, která vychází především z hodnocení celkového procesu přídělového řízení a stavu administrativy s tím spojené. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v a 241a . Dovolací soud ve shodě s oběma účastníky dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu není v souladu s ustálenou judikaturou, na niž oba účastníci poukázali, a proto dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle a odst.3 .

Účastníci mají pravdu v tom, že dovolací soud se výkladem § 4a zákona o půdě z hledisek, rozhodných i pro řešení tohoto sporu, již opakovaně zabýval, a že dospěl k jinému závěru než odvolací soud. Zejména jde závěr odvolacího soudu, že nelze podle zákona o půdě přiznat postavení oprávněné osoby, pokud v řízení nebyla předložena přídělová na majetek přidělený podle dekretu č. 28/1945 Sb. Ve věci sp. zn. dovolací soud v rozsudku ze dne 4.12.2001 vyložil, že smyslem ustanovení § 4a odst. 2 až 5 zákona o půdě je uspokojit co nejširší práva osob, které byly v minulosti zbaveny zemědělských nemovitostí, přičemž s ohledem na dlouhou dobu, jež mezitím uplynula,je třeba přihlédnout k tomu, že řada listin o vlastnictví byla zničena či ztracena. V případech, kdy zakládající vlastnické právo může být předložena, lze návrhu vyhovět v řízení před pozemkovým úřadem a ustanovení by bylo v takovém případě zbytečné. Toto ustanovení naopak počítá s tím, že předložena být nemůže, a potom je třeba v případě, kdy držba usedlosti, jíž se přídělové řízení týkalo, je nesporně prokázána, hodnotit celkový průběh přídělového řízení. Teprve poté lze učinit závěr, že jde či nejde o případ, kdy žalobce či jeho právní předchůdce měl nemovitosti v držbě a doklad o vlastnictví nemůže předložit, protože nebylo realizováno zápisové řízení. Pokud pak jde o okamžik nabytí vlastnictví, lze odkázat na argumentaci obsaženou v dovolání i vyjádření k němu, jež s odkazem na dosavadní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu považuje za den vzniku vlastnictví den ujmutí se držby v rámci probíhajícího přídělového řízení ve smyslu § 5 dekretu č. 28/1945 Sb.

Dovolací soud tedy neshledal právní závěry odvolacího soudu správnými, a totéž se týká závěrů soudu prvního stupně Proto obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( a 3 ). V dalším řízení bude nově rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. června 2004

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu