Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1580/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/Okresnímu úřadu v T. – pozemkovému úřadu, 2/Tělovýchovné jednotě J. B., 3/ Obci B., 4/ S. s., s.p. T., 5/ P. F. Č. r., a 6/ České republice – Okresnímu úřadu v Trutnově, o určení domnělé oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.6.1997, čj. -87, takto :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.června 1997, čj. -87, se ve výroku označeném II., jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a ve výrocích označených IV. a V., jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal určení, že je oprávněnou osobou k uplatnění restitučního nároku podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"), k blíže specifikovaným nemovitostem v B.

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 15.3.1996, čj. -62, vyhověl žalobě pokud jde o pozemky č. 207/3, č. 207/1 a 370/2, zapsané v katastru nemovitostí pro obec B. Ve vztahu k domu čp. 186 se stavební parcelou č. 238 tamtéž žalobu zamítl. Rovněž zamítl žalobu, pokud směřovala proti prvému, čtvrtému a šestému žalovaným.

Na základě odvolání žalobce a žalovaného P. f. Č. r. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23.6.1997, čj. -87, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo žalobě vyhověno ve vztahu k pozemkům č. 207/3, č. 207/1 a 370/2 tak, že žalobu zamítl, a zamítavý výrok soudu prvního stupně potvrdil. Výrok o zamítnutí žaloby ve vztahu k prvému, čtvrtému a šestému žalovaným zůstal nedotčen. Odvolání prvého žalovaného odmítl.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobce neprokázal, že byla vydána, kterou by prokázal vznik vlastnického práva svého právního předchůdce. Po právní stránce věc posoudil tak, že předmětné nemovitosti podléhaly režimu dekretu č. 28/1945 Sb., který – v zájmu zajištění sklizně z opuštěných polí – stanovil v § 5 odst. 1 a 2, že přídělce je povinen ujmout se držby toho dne, který bude stanoven v rozhodnutí o přídělu, přičemž přidělená půda přecházela do vlastnictví přídělce dnem převzetí držby. Konstatoval, že praxe se vyvinula tak, že k rozdělení půdy docházelo předem, a přídělová jen stvrzovala již vytvořený stav. Uvedení do držby se tak dělo v rozporu s ustanovením citovaného dekretu, tj. nejprve se provádělo uvedení do držby a posléze se vydávala přídělová. Proto již v těchto případech nepřicházela v úvahu povinnost ujmout se držby, a vlastnictví přecházelo vydáním rozhodnutí o přídělu. Z toho odvolací soud dovodil, že k přechodu vlastnictví nepostačovalo pouhé ujmutí se držby, ale citovaný dekret vyžadoval úřední rozhodnutí o přídělu půdy. Toto rozhodnutí se nepodařilo doložit, a ostatníy předložené soudu nepovažoval odvolací soud za způsobilé prokázat existenci rozhodnutí o přídělu, jako předpokladu nabytí vlastnictví. V ostatních výrocích se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 25.8.1997, napadl žalobce v dovoláním ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání opřel o ustanovení a dovolací důvody založil na ustanovení . Právní závěry odvolacího soudu nepovažuje za správné, protože ustanovení § 5 dekretu č. 28/1945 Sb. nestanovilo, že k převzetí držby je nutným předpokladem předchozí rozhodnutí o přídělu. Podle předložených dokladů bylo s rodiči žalobce jednáno o přidělení předmětných nemovitostí a byl s nimi sepsán zápis o odevzdání usedlosti čp. 186 v B. s tím, že konečné rozhodnutí o přídělu bude vydáno po zpracování a schválení přídělového plánu, v němž měl být stanoven přesný rozsah přídělu. Poté mělo být uchazečům vydáno potvrzení, nikoli rozhodnutí o právoplatném přídělu. Dovolatel dovozuje, že ke vzniku vlastnického práva v takovém případě postačovalo předání pozemků do držby; dodatečné rozhodnutí o přídělu mohlo měnit pouze rozsah přiděleného majetku, přičemž přídělci byli zavázáni vrátit tu část nemovitosti, která by přesahovala rozsah určený v potvrzení. Dovolatel dále poukázal na to, že podle ustanovení

§ 4a zákona o půdě postačuje k uznání nároku domnělé oprávněné osoby prokázání držby, tj. v případě, že nemůže doložit doklad o vlastnictví, postačuje prokázání držby. Tato držba byla v řízení prokázána.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Okresní úřad v T., proti němuž byla žaloba zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně, a jehož odvolání bylo proto odvolacím soudem odmítnuto, se vyjádřil, že není povinnou osobou ve smyslu ustanovení § 5 zákona o půdě.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů , a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , když vady řízení ve smyslu ustanovení nebyly zjištěny, ani namítány. Dovoláním je uplatněn možný dovolací důvod podle ustanovení ; dovolání splňuje i formální náležitosti stanovené v . Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v mezích dovolacího důvodu, uplatněného dovolatelem ( věta prvá ), jímž je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.

Předmětem přezkumu je právní názor odvolacího soudu, že pro splnění zákonných předpokladů úspěšnosti žaloby podle ustanovení § 4a odst. 5 zákona o půdě je možno vznik vlastnického práva v důsledku přídělu zemědělského majetku podle dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb., dovodit pouze zy o přídělu, nikoli z držby, k níž došlo v rámci dosud neukončeného přídělového řízení, s tím, že pokud k takové držbě došlo, neměla za následek vznik vlastnického práva, a toto právo bylo založeno teprve úředním rozhodnutím o přídělu. Okolností, vyplývající z obsahu spisu, totiž že usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 12.11.1997, čj. -18, byla nepravomocně povolena obnova řízení, protože se našel doklad o přídělu, se dovolací soud nemohl zabývat, protože k ní došlo až po vydání rozsudku odvolacího soudu, jehož správnost je v dovolacím řízení přezkoumávána.

Dovolací soud považuje právní závěry odvolacího soudu za logické, pokud by byla držba posuzována jen podle příslušných ustanovení . V daném případě však se nároky oprávněných osob řídí zákonem o půdě, který sleduje co nejširší uspokojení práv osob, jež byly zbaveny svého zemědělského majetku, a nápravu takto vzniklých křivd. Proto obsahuje i zvláštní ustanovení o možnosti uplatnit nárok \"domnělé oprávněné osoby\", které se z pojetí vymyká, a řídí se hledisky zvlášť v tomto zákoně stanovenými. S tím je spojena i problematika vzniku vlastnictví v důsledku pouhé držby založené v rámci zahájeného přídělového řízení podle dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu … ( dále jen \"dekret\"), a v této souvislosti i výkladu ustanovení § 5 tohoto dekretu. Uvedenou problematikou se opakovaně zabýval Ústavní soud České republiky, který např. v nálezu ze dne 28.4.1999, sp.zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str.64, vyslovil, že podle ustanovení § 5 odst. 2 dekretu přecházela přidělená půda do vlastnictví dnem převzetí držby. Důraz kladený v těchto ustanoveních dekretu na stav držby reflektoval tehdy panující zásadu, že \"půda patří těm, kdo na ní pracují\", takže podmínkou a okamžikem nabytí vlastnictví bylo v tomto směru i při pozdějším vydání přídělovéy skutečné převzetí držby přidělené půdy. Ústavní soud poukázal i na své dřívější obdobné rozhodnutí, tj. nález sp.zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 9, str. 139, a na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. . V něm dovolací soud dospěl k závěru, že okamžik přechodu vlastnictví přídělem podle dekretu určuje den, kdy se přídělce držby ujal, který může být jiným ( a to dřívějším) dnem, než je den přídělu. Ústavní soud dále dovodil, že není zásadní překážky, aby den převzetí držby předcházel dni vydání rozhodnutí o přídělu, zejména byl-li jím stvrzován stav, který se v procesu formování návrhu přídělu již fakticky vytvořil. Tyto závěry nejsou tedy v souladu s právním závěrem, který zaujal odvolací soud.

Dovolací soud si je vědom toho, že odvolací soud řešil situaci, která byla poněkud odlišná v tom, že konečné rozhodnutí o přídělu nebylo soudu v nalézacím ani v odvolacím řízení předloženo. V tom však právě spočívá smysl ustanovení § 4a odst. 2 až 5 zákona o půdě, které zohlednilo situaci, kdy po řadě let spojených s bouřlivými a často nelegálními zásahy státu při kolektivizaci zemědělství nutně muselo docházet i ke ztrátě dokladů, včetně těch, jež měly být státem evidovány. Proto je třeba, aby v případech návrhů podle tohoto ustanovení soudy vycházely nejen z listin o přídělu (v takovém případě by mohl pozemkový úřad rozhodnout o nároku oprávněné osoby přímo), ale hodnotily celkový proces přídělového řízení. Z tohoto hlediska odvolací soud věc neposoudil, když zastával právní názor, že žalobě nemůže vyhovět jen proto, že o přídělu nebyla předložena.

Dovolací soud proto neshledal závěr odvolacího soudu správným, a v rozsahu podaného dovolání jeho rozsudek zrušil podle ustanovení věta za středníkem . Věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž je vázán právním názorem dovolacího soudu, a nově rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu