Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 99/99

Ústavní soud

rozhodl dne 28. dubna 1999 v senátě ve věci

ústavní stížnosti města S. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni

ze dne 18. 11. 1998, čj. 18 Co 300/98-67, za účasti Krajského

soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka LČR.,

s. p., za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 1998, -67, se zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Plzni stěžovatel uvádí, že jakkoli se

držby předmětného pozemku ujal již dne 1. 7. 1948, nevyvodil

krajský soud z této skutečnosti žádné závěry, ale naopak ve svých

závěrech vycházel z pouhé existence přídělové y vydané

Národním pozemkovým fondem teprve v roce 1950. Tyto úvahy

krajského soudu nemají oporu v platné právní úpravě a neodpovídají

skutkovým okolnostem případu. Z uvedených důvodů domáhá se proto

stěžovatel pro porušení y ČR ve spojení s odst.

1, jakož i d (dále jen

"Listina"), zrušení napadeného rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni uvedl ve svém vyjádření ze dne 27.

3. 1999, že v řízení nebylo prokázáno, že by obec O., jako právní

předchůdce stěžovatele, byla vlastníkem předmětné nemovitosti

k 31. 12. 1949 a odkázal v této souvislosti na usnesení (nesprávně

nález) Ústavního soudu ze dne 11. 8. 1998 ve věci sp. zn. I. ÚS

73/98-14.

LČR, s. p. ve svém vyjádření ze dne 14. 4. 1999 k,

v projednávané věci relevantní, otázce konstatovaly celou řadu

rozhodnutí a stanovisek jednoznačně vyjadřujících názor, že

z hlediska aplikace ustanovení je

právně významným teprve den vydání přídělových listin, nikoli již

předchozí faktické převzetí věci. Protože u obce Otročín byla

přídělová vydána až 9. 3. 1950, nemohlo dojít ke splnění

podmínek podle zákona č .

Z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově Ústavní

soud zjistil, že podáním došlým tomuto soudu dne 18. 6. 1997

domáhal se s. p. LČR se určení práva hospodaření k předmětnému

lesnímu pozemku v k. ú. O. obec S.. Okresní soud v Tachově

rozsudkem ze dne 5. 1. 1998, čj. -30, žalobě vyhověl,

a to mimo jiné z toho důvodu, že stěžovatel neprokázal vlastnictví

k uvedenému pozemku k datu 31. 12. 1949. K odvolání stěžovatele

proti rozsudku Okresního soudu v Tachově rozhodl Krajský soud

v Plzni napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně

potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že

přídělové řízení bylo v projednávané věci dokončeno dle dekretu č.

28/1945 Sb., a to přídělovou u vydanou Ministerstvem

zemědělství, Národním pozemkovým fondem, dne 9. 3. 1950.

K oprávněné držbě předmětných nemovitostí mohlo tedy dojít až dnem

vydání rozhodnutí o přídělu nemovitostí, a protože přídělová

byla vydána dne 9. 3. 1950, nemohla být obec Otročín,

jakožto právní předchůdce stěžovatele, vlastníkem předmětných

nemovitostí ke dni 31. 12. 1949, tedy k datu rozhodnému pro

přechod vlastnictví věcí z vlastnictví ČR do vlastnictví obcí.

Podle ustanovení § 5 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb.,

o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu

českými, slovenskými a jiným slovanskými zemědělci, byl přídělce

povinen ujmout se držby dne, stanoveného v rozhodnutí o přídělu.

Vzhledem k odst. 2 citovaného ustanovení přidělená půda přecházela

do vlastnictví přídělce dnem převzetí držby. Uvedené ustanovení,

obsahující otázku přechodu vlastnictví přídělem, bylo v rozsudku

Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. aplikováno tak,

že pojem "den přídělu" ve smyslu přídělové y je sice nutno

chápat jako den stanovený v rozhodnutí o přídělu, kdy přídělce je

podle § 5 odst. 1 dekretu povinen ujmout se držby, okamžik

přechodu vlastnictví přídělem však určuje den, kdy se přídělce

držby ujal (§ 5 odst. 2), který může být jiným (a to i dřívějším)

dnem, než je "den přídělu". Jak dále uvádí v důvodech svého

rozhodnutí Nejvyšší soud, rozhodnutí o přídělu je nesporným

titulem (právním důvodem) dekretem zakotveného přechodu

vlastnictví na přídělce, od právního titulu přechodu vlastnictví

se však liší způsob přechodu, založený vymezením skutečností, na

jejichž základě dochází u osoby přídělce ke vzniku vlastnického

práva, a které předurčují, v jakém okamžiku se tak stane. Přitom

není zásadní překážky, aby den převzetí držby předcházel dni

vydání rozhodnutí o přídělu, zejména byl-li jim stvrzován stav,

který se v procesu formování návrhu přídělu již fakticky vytvořil.

K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ve věci

sp. zn.

, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení

Ústavního soudu ČR, svazek 9, roč. 1997 - III. díl, str. 139,

v němž se konstatuje, že přidělená půda přechází do vlastnictví

přídělce dnem převzetí do držby, což se v daném případě stalo 1.

6. 1947, ačkoli k vydání přídělové y Ministerstvem

zemědělství došlo teprve dne 7. 12. 1950. K uvedenému Ústavní soud

dodává, že důraz kladený v citovaných ustanoveních dekretu na stav

držby reflektoval tehdy panující zásadu, že "půda patří těm, kteří

na ní pracují", takže podmínkou a okamžikem nabytí vlastnictví

bylo v tomto směru i při pozdějším vydání přídělové y

skutečné převzetí držby přidělené půdy. Ačkoli stěžovatel

v řízení před obecnými soudy opětovně tvrdil, že se držby

předmětného pozemku ujal již dříve a předložil i fotokopii

potvrzení Okresního úřadu v Tachově ze dne 20. 4. 1949,

osvědčující, že se tak stalo již dne 1. 7. 1948, krajský soud,

vycházeje z odlišného právního názoru, totiž z názoru, že před

vydáním rozhodnutí o přídělu šlo nejvýše o držbu bez právního

důvodu, se otázkou ujmutí či převzetí držby vůbec nezabýval,

stejně jako soud prvého stupně ji ponechal stranou skutkového

zjištění, a tím odepřel stěžovateli právo na soudní ochranu ve

smyslu y.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

pro porušení y podle ustanovení odst.

2 písm. a) , o Ústavním soudu, vyhověl

a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 28. dubna 1999