Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2415/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce – zastoupen advokátkou – se žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále též jen „soud prvního stupně“) dne 30. ledna 2001, domáhal proti žalovanému, označenému jako „V. ú. ž. v., P.“, určení, že jeho povinnost vyklidit byt č. 52 o velikosti 2+1 s příslušenstvím v přízemí domu čp. 819 v P, uložená mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. června 1999, sp. zn. , je vázána na „přidělení přiměřeného bytu“.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 6. června 2001, č. j. -26, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. V záhlaví citovaného rozsudku – z vlastní iniciativy a bez bližšího odůvodnění – žalovaného označil jako „ČR – V. ú. ž. v.“.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. dubna 2002, č. j. -48, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Přitom v záhlaví svého usnesení žalovaného označil jako „V. ú. ž. v.“.

Odvolací soud dovodil, že označil-li žalobce v žalobě, podané u soudu prvního stupně dne 30. ledna 2001, jako žalovaného „V. ú. ž. v.“, domáhal se svého nároku vůči někomu, kdo je od 1. ledna 2001 pouhou organizační složkou státu ( a , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v tehdy platném znění – dále jen „“), tj. vůči tomu, kdo v té době neměl způsobilost být účastníkem řízení. Poté rovněž dovodil, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (nikoliv vadou žaloby), a uzavřel, že v důsledku tohoto nedostatku lze řízení jedině zastavit (podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“), neboť nepřichází v úvahu, aby na žalovanou stranu přistoupil jiný účastník či aby došlo k záměně účastníka nebo ke změně v jeho označení. Na tomto závěru nemůže podle názoru odvolacího soudu nic změnit ani to, že soud prvního stupně „o své vůli zcela nepřípustně“ za žalovaného označil „Českou republiku – V. ú. ž. v.“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení V dovolání uplatnil dovolací důvod podle Prostřednictvím zmíněného dovolacího důvodu brojí proti právnímu závěru, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Má zato, že soud má žalobce ohledně správného označení účastníků řízení poučit i tehdy, je-li žalován někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací soud však naznačeným způsobem nepostupoval a aniž dal žalobci možnost žalovaného správně označit, řízení zastavil. Podle názoru žalobce tak rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou, konkrétně s nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. , , , , , , a dále s „rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, , Sbírka soudních rozhodnutí 2000, č. 6, strana 168“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a odst. 2 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Dovolání však není důvodné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Jejich existence tvrzena nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu.

Podle účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu žalobu, a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.

Teorie procesního práva a ve shodě s ní i soudní praxe řadí mezi podmínky řízení (ve smyslu a násl. ) rovněž podmínky řízení na straně účastníka. Takovou podmínkou je i způsobilost být účastníkem řízení.

Podle způsobilost být účastníkem řízení (mít procesní práva a povinnosti) má ten, kdo má (podle hmotného práva) způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilost mít práva a povinnosti má vedle fyzických a právnických osob ( a , , ve znění platném v době zahájení řízení – dále jen „obč. zák.“) i stát (Česká republika), neboť je-li účastníkem občanskoprávních vztahů, je právnickou osobou ( obč. zák.).

Podle , , ve znění platném v době rozhodování odvolacího soudu, musela žaloba, byl-li účastníkem řízení stát, obsahovat označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupoval. Uvedená dikce vystihovala situaci, jaká tu byla před přijetím ; ode dne jeho účinnosti je však nepochybné, že za stát může v právních vztazích jednat a v řízení před soudem vystupovat jeho organizační složka (to našlo odraz ve znění až od 1. ledna 2003, tj. účinností , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím ).

Teorie procesního práva je jednotná rovněž v názoru, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud může řízení jedině zastavit (podle ), a že podle citovaného ustanovení lze postupovat jen tehdy, byl-li účastník řádně (přesně, určitě a srozumitelně) označen, takže není důvod k postupu podle (srov. bod 5. na straně 341 publikace , Komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK).

K názoru, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud může řízení jedině zastavit podle , se kloní rovněž soudní praxe. Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 47 v sešitě č. 6 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, mimo jiné dovodil, že došla-li žaloba dříve sepsaná soudu až potom, co právnická osoba ve smyslu , 2 obč. zák. zanikne výmazem z obchodního rejstříku, soud pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle , řízení zastaví. Rovněž v usnesení ze dne 13. března 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 111 v sešitě č. 16 z roku 1998 téhož časopisu, dovodil, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud řízení zastaví. Závěr, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud dovodil rovněž v usnesení ze dne 25. února 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 59 v sešitě č. 6 z roku 1999 téhož časopisu. Také Ústavní soud České republiky v nálezech ze dne 29. června 1995, sp. zn. , a ze dne 1. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněných pod č. 42 ve svazku č. 3 a pod č. 52 ve svazku č. 14 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, mimo jiné dovodil, že způsobilost být účastníkem řízení je procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení. V usnesení ze dne 22. října 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 211 v sešitě č. 11 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud dovodil, že stát se podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2001 uvádí v žalobě jako účastník řízení označením státu („Česká republika“) a příslušné organizační složky, která za stát před soudem vystupuje. Organizační složka státu nemá způsobilost být účastníkem řízení. Označil-li žalobce v žalobě za účastníka řízení přesně, určitě a srozumitelně jen organizační složku státu, soud řízení podle ustanovení zastaví. O vadné podání ve smyslu jde i tehdy, došlo-li v označení žalovaného v žalobě k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti, nebo je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá. O vadu žaloby však nejde, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit, a tento předpoklad byl nesprávný. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. i v usnesení ze dne 10. června 2003, sp. zn. , a ani v projednávané věci nemá důvodu se odchýlit od těchto závěrů (včetně závěru, že podle lze postupovat jen tehdy, byl-li účastník řádně – přesně, určitě a srozumitelně – označen, takže není důvod k postupu podle ).

Závěr, že v žalobě označený žalovaný V. ú. ž. v., je organizační složkou státu (ve smyslu a ), nebyl v dovolání zpochybněn. Protože – vzhledem ke znění citovaných ustanovení – jde o závěr správný, dovolací soud z něj vycházel.

Označil-li v posuzovaném případě žalobce v žalobě jako žalovaného „V. ú. ž. v.“, šlo o označení natolik přesné a určité, že nevznikaly, a to především vzhledem k jeho advokátnímu zastoupení, žádné pochybnosti o tom, kdo měl v řízení jako žalovaný vystupovat; v označení žalovaného nebylo tudíž zapotřebí žádné opravy či doplnění podání (žaloby) ve smyslu (vadou podání není to, že takto označený žalovaný neměl v době podání žaloby jako organizační složka státu způsobilost být účastníkem řízení) a nepřipadalo proto v úvahu ani poučení žalobce podle (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky ze dne 27. října 1995, sp. zn. , a ze dne 8. února 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 70 ve svazku č. 4 a pod č. 20 ve svazku č. 17 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky). Byl tudíž bez dalšího namístě postup podle , jak správně dovodil odvolací soud.

Lze uzavřít, že byl-li v řízení, v němž se účastenství zakládá podle (jako je tomu v projednávané věci), označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesněprávních vztahů. Procesněprávní vztah tak vzniknout ani nemůže, neboť chybí jeden z jeho subjektů, a to způsobilá strana sporu. Soud je proto povinen v kterémkoli stádiu řízení k tomuto nedostatku podmínky řízení přihlédnout a řízení zastavit (, ).

V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 7. září 1995, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46 ve svazku 4, ročník 1995 - II. díl Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky. Obdobně vyznívá i závěr usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. , v jehož odůvodnění Ústavní soud mimo jiné uvedl, že „poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, však přesahuje poučovací povinnost soudu podle a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků“.

Zrušil-li odvolací soud za této situace napadené rozhodnutí soudu prvního stupně (podle ) a řízení zastavil (podle ), je jeho rozhodnutí správné. Proto bylo dovolání podle věty před středníkem, odst. 6 věty za středníkem usnesením zamítnuto.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. listopadu 2003

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu