Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1023/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 14.3.2000 u Okresního soudu v Klatovech domáhal se žalobce vydání rozsudku, jímž měla být žalovanému uložena povinnost uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, blíže popsanou v petitu žaloby.

Okresní soud v Klatovech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30.4.2002, č.j. -84, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že Okresní národní výbor v K. vydal dne 17.3.1962 rozhodnutí, na základě kterého přešly předmětné nemovitosti do vlastnictví Městského národního výboru v S. Z výzvy k vydání nemovitosti ze dne 15.4.1991, z přípisu MěÚ v S. a z potvrzení majetkového úřadu ze dne vzal za prokázáno, že původní majitelky a dědici, mimo jiné i žalobce uplatnili u MěNV v S. výzvu k vydání nemovitostí, včetně pozemků. Rovněž vzal za prokázáno, že za zdemolovaný dům s přilehlými stavbami byla proplacena finanční náhrada. Věc posoudil podle , který novelizuje a doplňuje s tím, že osoby, jež uplatňují nárok ve lhůtě a jejichž nárok nebude uspokojen, mohou uplatnit nárok u soudu ve lhůtě 1 roku ode dne účinnosti tohoto zákona. Dále zaujal názor, že od této lhůty se odvíjí obecná tříletá promlčecí doba, ve které měl žalobce své nároky u soudu uplatnit. Dospěl k závěru, že jestliže žaloba byla podána u soudu až 14.3.2000, došlo k promlčení nároku žalobce. Vyslovil závěr, že žalobce nedoložil dohodu oprávněných osob, na základě které by měly být nemovitosti vydány jen jedné z oprávněných osob a ve lhůtě stanovené zákonem též nedoložil prohlášení Správy pro věci majetkové a devizové při ministerstvu financí. Uzavřel, že nárok žalobce je promlčen, neboť žalobce v průběhu řízení nedoložil, zda žalovaný byl vlastníkem nebo držitelem předmětného pozemku ke dni účinnosti , není tedy dána pasivní legitimace žalovaného.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17.10.2002, č.j. -103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením s tím, že ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR publikované pod R 34/1993 uplatnění nároku podle , ve znění posledních úprav, je možné v obecné tříleté promlčecí době. Podle odvolacího soudu námitku promlčení vzhledem k podání žaloby dne 14.3.2000 považoval za důvodnou. Uzavřel, že lhůta k uplatnění žaloby na vydání věci tak uplynula k datu 1.11.1993.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 11.12.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení s odkazem na Uplatnil existenci dovolacího důvodu ve smyslu Namítal, že soudy obou stupňů postupovaly v rozporu se , nesprávně hodnotily provedené důkazy a nesprávně posoudily věc po právní stránce. Podle dovolatele nelze uznat námitku promlčení s tím, že právo na ochranu vlastnictví je nepromlčitelné a nemohlo dojít ani k prekluzi jeho nároku, neboť tehdejší zmocněnec uplatnil u povinné osoby výzvu k vydání věci včas v zákonem stanovené lhůtě. Odkazoval na soudní judikaturu, zejména na rozhodnutí uveřejněná pod č. Rc 35/92, Rc 34/93, Rc 14/94, Rc 44/94, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , a nálezy Ústavního soudu ČR III.ÚS 43/2000, a . Poukazoval na skutečnost, že z rozhodování soudů vyplývá, že není jednotný výklad ohledně promlčení nároku, zejména začátku běhu promlčecí doby. Tvrdil, že žalobu podal před uplynutím obecné tříleté promlčecí doby, kterou počítal od obdržení negativního stanoviska žalovaného. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu, vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení a současně odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15.,17.,hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, z ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen ,, ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ v posuzované věci nejde.

S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.

Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby na určení vlastnictví v této věci bylo závislé na zjištění, zda námitka promlčení, uplatněná žalovaným Městem S., je důvodná. Z nesporných skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel, vyplývá přitom dostatečně srozumitelný právní závěr odvolacího soudu, podle něhož uplatnění nároku u soudu podle ustanovení je možné v obecné tříleté promlčecí době. V tomto směru odvolací soud správně odkazoval na stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.7.1993, sp. zn. . Lze tak přisvědčit odvolacímu soudu pokud dospěl k závěru, že pokud žaloba byla podána až dne 14.3.2000, nárok žalobce je promlčen. Dovolací soud se ztotožňuje i s právními závěry odvolacího soudu o tom, že lhůta k uplatnění žaloby na vydání věci uplynula k datu 1.11.1993.

Posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Nelze proto přisvědčit žalobci, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu. Pro úplnost nutno uvést, že odkaz dovolatele na jím uváděnou soudní judikaturu - pod č. Rc 35/92, Rc 34/93, Rc 14/94, Rc 44/94, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , a nálezy Ústavního soudu ČR III.ÚS 43/2000, a , je nepřípadný. Dovolací soud rovněž námitky dovolatele skutkové povahy posuzoval jako nepřípadné.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , ost. 1 a Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, vyjádření žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu až 3 vyhl. č.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu