Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 775/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele MUDr. I. I., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení postupem soudu bylo zasaženo do základních práv daných muy - , a ,d - , a , Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod - a , jakož i Mezinárodním paktem o občanských a politických právech - . Poukázal na okolnosti, za nichž došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem, k nimž uplatnil restituční nárok dle , ve znění pozdějších předpisů, a na jednání o vydání nemovitostí vedená s povinným, který oprávněnost osob ani rozsah uplatněného nároku nezpochybňoval, dohodu s ním však neuzavřel - v roce 1997 sdělil, že restituční nárok považuje za promlčený, za takový jej označily i soudy obou stupňů, aniž vzaly zřetel na chování povinného. Proto výklad promlčecí lhůty stanovené v obč. zákona nutno hodnotit jako účelový a v rozporu se základními právy.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně opodstatněně shledal, že Okresní soud v Klatovech ve věci sp. zn. rozsudkem ze dne 30. dubna 2002 důvodně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí, ke kterým uplatnil restituční nárok. Soudy obou stupňů správně vyložily běh lhůty k uplatnění nároku na vydání věci žalobou u soudu a s ohledem na obsah , o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, a na zjištění, že navrhovatel podal žalobu k soudu až dne 14. března 2000, tj. po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty, běžící ode dne účinnosti označeného zákona, správně také shledaly námitku promlčení uplatněnou žalovaným za důvodnou. Lze dodat, že s těmito právními závěry soudů se ztotožnil také Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení ze dne 18. června 2003 sp. zn. , jímž však dovolání proti rozsudku soudu II. stupně odmítl jako nepřípustné.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2004