Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 92/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-113

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. května 2000, č. j. – 79, určil, že pohledávka žalobkyně je pohledávkou druhé třídy bez práva na oddělené uspokojení, a to ve výši 11,890.423,73 Kč (bod I. výroku), ohledně částky 32,061.370,- Kč a práva na oddělené uspokojení v částce 43,951.793,73 Kč žalobu zamítl (bod II. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a žalobkyni uložil zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu na znalečném částku 174.500,- Kč (bod IV. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2002, č. j. - 98, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě I., II. a III. výroku (první. výrok), rozsudek soudu prvního stupně v bodě IV. výroku změnil tak, že na náhradu znalečného je žalobkyně povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit státu částku 87.255,- Kč a žalovaný částku 87.255,- Kč (druhý výrok), zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání (třetí výrok) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Proti prvnímu a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to podáním datovaným 2. srpna 2002 a předaným k poštovní přepravě dne 2. září 2002, domáhajíc se zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, – projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává i z odůvodnění jeho rozsudku) podle ve znění účinném před 1. lednem 2001.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. , ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 3. července 2002 doručen oběma účastníkům řízení a téhož dne nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 5. srpen 2002 (pondělí). Dovolání podané k poštovní přepravě až dne 2. září 2002 je proto zjevně opožděné.

Nejvyšší soud tudíž podle a opožděné dovolání odmítl.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. března 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu