Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 254/06

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavních stížnostech stěžovatele CDV-2, LTD., Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, právně zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, E. Peškové 15, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 č.j. -119, usnesení ze dne 25. 5. 2006 č.j. -63, usnesení ze dne 29. 6. 2006 č.j. -36, usnesení ze dne 31. 8. 2006 č.j. -89, usnesení ze dne 31. 8. 2006 č.j. -82, usnesení ze dne 27. 7. 2006 č.j. -88, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2004 č.j. -94, ze dne 23. 9. 2005 č.j. -51, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2005 sp. zn. , ze dne 29. 8. 2005 č. j. -69, ze dne 13. 7. 2005 sp. zn. , ze dne 27. 6. 2005 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 8. 2004 č.j. -56, ze dne 25. 2. 2005 č.j. -41, usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 12. 7. 2004 č. j. -7, usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 8. 4. 2005 č. j. -62, ze dne 8. 4. 2005 č. j. -61, ze dne 8. 4. 2005 č. j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel v průběhu roku 2006 od téže stěžovatelky několik návrhů na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jejichž prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaného usnesení obecných soudů. Došlé návrhy byly postupně evidovány pod

sp. zn.

,

,

,

,

a

, přičemž s ohledem na jejich skutkovou provázanost došlo usnesením ze dne 28. 11. 2006

sp. zn.

a usnesením ze dne 22. 7. 2008

sp. zn.

k jejich spojení s tím, že výše uvedené spisové značky budou dále vedeny pod

sp. zn.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podané ústavní stížnosti obsahují veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Podstatou všech napadených rozhodnutí je skutečnost, že stěžovatelka vedla proti vedlejšímu účastníku (dědici) řízení o ústavní stížnosti před obecnými soudy řízení o nařízení exekuce dle vykonatelného soudního rozhodnutí - platebního rozkazu. V předmětném případě nastala situace, kdy exekuční titul uložil povinnost osobě, která již zemřela, přičemž dědické řízení nebylo do dne podání ústavní stížnosti skončeno. Stěžovateli tak nezbylo, než pro běh promlčecí doby vymáhat dluh po osobách přicházejících v úvahu jako dědicové. Obecné soudy však v napadených rozhodnutích dospěly k závěru, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat, že na stěžovatelkou označeného účastníka řízení přešla povinnost zůstavitele. Nejvyšší soud podané dovolání odmítl. Stěžovatelka ve svém návrhu poukazuje především na skutečnost, že pro, do dne podání ústavní stížnosti, neskončené dědické řízení se stane její pozice při vymáhání soudem přiznaného nároku značně oslabenou. Tím se stěžovatelka cítí být rozhodnutími obecných soudů dotčena na svých základních právech, jež jsou jí garantovánad (dále jen "Listina", zejména pak y.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená usnesení orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Předně Ústavní soud konstatuje, že v podstatě totožnou ústavní stížností stejné stěžovatelky se Ústavní soud v minulosti již zabýval pod sp. zn. , přičemž čtvrtý senát Ústavního soudu neshledal důvody, pro které by se měl od dříve judikovaného právního názoru odchýlit.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, .

Podle článku 36y, jehož porušení stěžovatelka namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273).

Z napadených rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že ve svých úvahách při projednávání jednotlivých návrhů vyšly především z ustanovení , exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje jako podmínku pro převod či přechod práva doloženíy ověřující tuto právní skutečnost. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatelka tuto podmínku nesplnila, což bylo také podstatou jejího neúspěchu ve věci. Vzhledem k neskončenému dědickému řízení však stěžovatelka tuto podmínku ani splnit nemohla, žádný právní předpis přitom neukládá soudu povinnost přerušit soudní řízení a vyčkat konce dědického řízení. Obecné soudy navíc shodně odkázaly na dosavadní konstantní judikaturu v obdobných věch.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu