Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 178/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení exekuce. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že v dané věci sice byl předložen způsobilý pravomocný a vykonatelný exekuční titul (platební rozkaz Krajského soudu v Plzni ze dne 11.5.1995, sp. zn. ), byl prokázán přechod práv a povinností z tohoto exekučního titulu na oprávněnou, že však pro neukončené dědické řízení nelze vzít za prokázané, že na povinnou, není-li jedinou v úvahu přicházející dědičkou, povinnost (uložená původně S. K., bytem v R.) dle předmětného exekučního titulu skutečně přešla. Má-li oprávněná obavu z promlčení svého nároku, odvolací soud uvedl, že námitkou promlčení by se bylo možno zabývat až v případě, že by byla skutečně uplatněna, přičemž pro její běh není podstatný okamžik uzavření úvěrové smlouvy a termíny jednotlivých splátek, ale samotný exekuční titul. Exekuční řízení sice nelze přerušit, ale oprávněné se k odvrácení (tvrzených) nepříznivých následků nařízení exekuce nabízí institut odkladu výkonu rozhodnutí dle ustanovení ve spojení s exekučního řádu. Předpokladem využití tohoto postupu však je, že k nařízení exekuce skutečně došlo, byť nepravomocně.

Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním, jež pokládá „přes odlišné poučení odvolacího soudu“ za přípustné dle ustanovení ve spojení s ustanovením Dle jejího přesvědčení má zásadní právní význam otázka, „zda lze zamítnout návrh na nařízení exekuce jen proto, že oprávněný neprokázal přechod práva na povinného, když předmětné dědické řízení nebylo ještě ukončeno, navíc za situace, kdy oprávněný je nucen podat předmětný návrh z důvodu zachování promlčecí lhůty“. Dovolatelka dále namítla, že řízení bylo postiženo vadou „ve smyslu ustanovení “, neboť nebylo vyčkáno vydání rozhodnutí v dědickém řízení, z nějž by vyplynulo, na koho přešla povinnost z předloženého exekučního titulu, v důsledku čehož „nebyl …správně zjištěn skutkový stav a navíc bylo oprávněnému odepřeno právo na spravedlivý proces“. Právní názor zaujatý odvolacím soudem, by - jak uvedla dovolatelka – mohl vést k „podstatnému oslabování nároků věřitelů“, jestliže by v průběhu neukončeného dědického řízení neměli možnost uplatnit své nároky v exekučním řízení; vzhledem k desetileté promlčecí lhůtě by se totiž osoba, na niž přešla povinnost uložená exekučním titulem, mohla ubránit námitkou promlčení. Odkazujíc na ustanovení § a 408 obchodního zákoníku oprávněná namítla, že byla nucena uplatnit svůj nárok „vůči všem potencionálním dědicům po žalovaném“, přičemž jakmile bude v příslušném dědickém řízení vydáno rozhodnutí, „soustředí se oprávněný se svým nárokem již pouze na skutečného dědice žalovaného“, což je, jak uvedla, jediná možnost, jíž jí český právní řád nabízí.

Podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. ř.“), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.“), platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Z ustanovení odst. l písm. c), odst. 2 vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), není přípustné vždy; přípustné je jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v až c)

V daném případě přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení ; dovolací soud musí dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc takových, které vykazují zásadní význam; použitelným dovolacím důvodem je tudíž důvod podle , neboť právě jeho prostřednictvím lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), zde nejde. Je standardním názorem soudní praxe, že proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu, přičemž přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jenu vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (, 4 ex. ř.).

K prokázání aktivní nebo pasivní legitimace v exekučním vztahu tedy nestačí sama okolnost, že došlo k přechodu práva nebo povinnosti z titulu, resp. že tato okolnost byla (jakkoliv) prokázána ( ); podmínkou je, aby přechod práva nebo povinnosti byl (v okamžiku posuzování splnění předpokladů pro nařízení exekuce) prokázán kvalifikovaně, resp. způsobem, který předepisuje citované ustanovení ex. ř. Není-li tohoto zvláštního průkazu, nejsou splněny věcné podmínky, aby návrhu na nařízení exekuce bylo vyhověno. Zákon pak ukládá oprávněnému prokázat přechod práva nebo povinnosti kvalifikovaným způsobem spolu s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí; nestalo-li se tak, nejde o vadu (neúplnost) návrhu, nýbrž o nedostatek věcný, který - není-li ani po poučení podle odstraněn, - má za následek, že soud návrhu na nařízení exekuce vyhovět nemůže, a (již proto) jej bez dalšího zamítne.

Exekučním titulem je v dané věci platební rozkaz Krajského soud v Plzni ze dne 11.5.1995, sp. zn. , jímž byla S. K., bytem v R., uložena povinnost uhradit oprávněnému 4.082.374,- Kč. Jak vyplývá z obsahu spisu, S. K. dne 29.9.2001 zemřel, přičemž příslušné dědické řízení nebylo ke dni rozhodování exekučního soudu skončeno. Dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.), k jeho nabytí konkrétním dědicem však dochází až po jeho projednání a rozhodnutí soudem. V době mezi smrtí zůstavitele a potvrzením dědictví nebo vypořádáním dědiců pravomocným usnesením soudu nelze postavit najisto s jakým výsledkem řízení skončí, tj. kdo se stane dědicem, resp. jakým způsobem bude dědictví vypořádáno, je-li dědiců více. Do ukončení řízení o projednání dědictví – tj. do okamžiku vydání (pravomocného) usnesení soudu o potvrzení nabytí dědictví, resp. o schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví – nelze tedy kvalifikovaně (§ 36 odst. 4 ex. ř.) doložit, na koho přešlo právo nebo povinnost z titulu.

O rozhodnutí zásadního právního významu – ve smyslu ustanovení – proto nejde, v důsledku čehož nemůže být dovolání ani se zřetelem k tomuto ustanovení přípustné.

Rozpor s hmotným právem ( ) nemůže být, neboť napadené usnesení vychází z práva procesního.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle , odmítl.

Oprávněná s dovoláním úspěšná nebyla, povinné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu , a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu