Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1989/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. května 2000, č. j. -87, změnil vyhovující rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (soudu prvního stupně) ze dne 10. září 1999, č. j. -61, tak, že výrokem označeným jako I. zamítl „žalobu se žádostí, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci 49.926,- Kč spolu s 2,5 promile denně z částky 27.021,- Kč za období od 1.10.1998 do zaplacení“, a výrokem označeným jako II. rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Na základě provedeného dokazování (a vycházeje z toho, že skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný) učinil odvolací soud - stejně jako soud prvního stupně - zjištění, že v roce 1970 byla uzavřena hospodářská smlouva o sdružení finančních prostředků k výstavbě bytových jednotek v N. (dále též jen „smlouva o sdružení“ nebo „smlouva“), že tuto smlouvu uzavřeli mimo jiných rovněž právní předchůdce žalobkyně J. s., n. p., D. a P. m. v., n. p., N. jako právní předchůdce akciové společnosti P. P. M. L. se sídlem v N. (dále též jen „P.“), že na jejím základě vzniklo P. m. v., n. p., N. tzv. dispoziční právo ke 12 bytovým jednotkám (včetně bytu žalovaného), a že podle článku VIII. této smlouvy měl každý z „podílníků“ právo „provádět inkaso náhrady za užívání bytu“. Současně vzal za prokázané, že žalovanému byl byt, jehož je nájemcem (dále jen „předmětný byt“), přidělen a odevzdán do užívání P. m. v., n. p., N. (právním předchůdcem společnosti P.), a že žalobkyně je (a byla i v období od 1. ledna 1996 do 30. září 1998) vlastníkem domu čp. 892 v N. (dále též jen „předmětný dům“), v němž se nachází byt užívaný žalovaným. Na tomto skutkovém základě dovodil, že právo P. (právního nástupce P. m. v., n. p., N.) rozhodovat o přidělení určených bytů, založené smlouvou o sdružení, zrušením hospodářského zákoníku (, ve znění pozdějších předpisů) a , o hospodaření s byty, ve znění pozdějších předpisů, nezaniklo. Jestliže se totiž právo osobního užívání bytu změnilo podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, na právo nájmu, pak se rovněž právo rozhodovat o přidělování bytů transformovalo na právo rozhodovat, s kým bude uzavřena nájemní smlouva k bytům, k nimž P. náleží dispoziční oprávnění. V této souvislosti odvolací soud odkázal na právní názor, který Nejvyšší soud České republiky dovodil již v rozsudku ze dne 18. listopadu 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 32 v sešitě č. 3 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura. Stejně tak se „právo účastníka dotčené hospodářské smlouvy provádět inkaso úhrady za užívání bytu a za služby s tím spojené (srov. čl. VIII. hospodářské smlouvy) transformovalo v právo výběru nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu“, jak to vyjádřil odvolací soud, a uzavřel, že žalobkyně za této situace není v projednávané věci aktivně věcně legitimována.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení „“ (správně ) , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 (dále jen „“), a v němž - odkazem na ustanovení téhož zákona - namítla nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu zpochybnila správnost právního závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace v dané věci. Vyjádřila totiž názor, že jí „přísluší výplata nájemného, a to nejen z titulu vlastnictví (předmětného domu) … Nárok na výplatu nájemného totiž vznikl žalobci již mnohem dříve z jiného právního titulu“. Jestliže pouze žalobkyni (a nikoliv rovněž P. m. v., n. p., N.) vzniklo na základě právo hospodaření s národním majetkem (přeměnou institutu správy národního majetku v právo hospodaření), pak pouze jí příslušelo „právo plně hospodařit s veškerými věcmi, majetkovými právy a pohledávkami, které se týkaly státem svěřeného majetku“. Jelikož žalobkyně nebyla v právu hospodaření k předmětnému domu ničím omezena, náleží jí rovněž „nároky z inkasa nájemného z předmětných bytů již od roku 1988“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 31. května 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a odst. 2 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Napadený rozsudek byl proto podle a 3 přezkoumán v celém rozsahu, přičemž dovolací soud byl vázán uplatněným dovolacím důvodem i jeho obsahovou konkretizací. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v a k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); zmíněné vady však namítány nebyly a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, či ze skutečností najisto postavených učinil nesprávné právní závěry.

Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v rámci citovaného dovolacího důvodu o odpověď na otázku, zda žalobkyně je v projednávané věci aktivně věcně legitimována.

Již v rozsudku ze dne 18. listopadu 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 43 v sešitě č. 6 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 32 v sešitě č. 3 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura), tj. v rozsudku, který v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil rovněž odvolací soud, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že právo účastníka smlouvy o sdružení rozhodovat o přidělování bytů, postavených na základě sdružení prostředků k jejich výstavbě, se ke dni 1. ledna 1992 transformovalo v právo rozhodovat, s kým bude uzavřena nájemní smlouva k těmto bytům. V rozsudcích z 18. dubna 2001, sp. zn. , z 19. dubna 2001, sp. zn. , z 25. dubna 2001, sp. zn. , z 26. dubna 2001, sp. zn. a z 26. dubna 2001, sp. zn. , pak Nejvyšší soud České republiky z výše uvedeného právního názoru vyšel a dále dovodil, že stejně tak nezaniklo ani právo účastníků smlouvy o sdružení, sjednané v této smlouvě, vybírat úhradu za užívání bytů, jichž se týkalo přidělovací právo jednotlivých účastníků smlouvy o sdružení („podílníků“), ale že se transformovalo v právo vybírat (přijímat) nájemné od dosavadních nájemců těchto bytů. Dále v citovaných rozsudcích rovněž dovodil, že s ohledem na ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, nemohlo k zániku těchto práv dojít ani privatizací státního podniku S. B., jehož majetek přešel na žalobkyni, neboť zákon zde výslovně stanovil, že s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem. Ani v projednávané věci neshledal dovolací soud důvod odchýlit se od citovaných právních názorů.

Vzhledem k výše uvedenému lze v dané věci pokládat za správný právní závěr, že právo P. provádět inkaso náhrady za užívání bytu a za služby s tím spojené (srov. čl. VIII. smlouvy o sdružení) nezaniklo - transformovalo se v právo výběru nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu, jinak řečeno, že toto právo nenáleží vlastníku předmětného domu, jímž je žalobkyně, a že právě proto žalobkyně, které toto právo nesvědčilo a ani nesvědčí, není v dané věci aktivně věcně legitimována. Dovolací důvod podle tudíž nebyl užit opodstatněně.

Protože správnost rozhodnutí odvolacího soudu se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud - aniž nařizoval jednání ( ) - dovolání zamítl ( věta před středníkem, odst. 5 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení , , a , když žalobkyně nebyla v tomto řízení úspěšná a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobkyni právo, v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. ledna 2002

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu