Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 114/2026

-605

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., vprávní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 35/1, proti žalovanému Lázně Bechyně s. r. o. se sídlem v Bechyni, Lázně č. 202, IČO 46678654, zastoupenému Mgr.Radkou Prokopcovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská č. 53, oneplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 7. srpna 2025, č. j. -579, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 7. 8. 2025, č. j. -579, není přípustné, neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se

odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Závěr odvolacího soudu, že „případné uvedení nesprávné délky výpovědní doby vevýpovědi z pracovního poměru nemá za následek neplatnost samotné výpovědi“, který dovolatel ve svých námitkách zpochybňuje, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která již dříve dovodila, že výpovědní doba je zákonným důsledkem výpovědi a že proto nemusí být, má-li být výpověď platná, ve výpovědi správně uvedena anemusí být výslovně uvedena vůbec. Neuvede-li tedy zaměstnavatel nebo zaměstnanec vevýpovědi výpovědní dobu vůbec nebo ji uvede nesprávně, není výpověď neplatná, avšakpracovní poměr končí uplynutím zákonné (popřípadě sjednané) výpovědní doby (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. ). Tyto závěry jsou v soudní praxi dlouhodobě přijímány jako správné adovolací soud nemá důvod na nich cokoliv měnit.

3. Vytýká-li dovolatel soudům, že se vyhnuly hodnocení dodatku k pracovní smlouvě zedne 1. 9. 2015, v němž byla sjednána výpovědní doba v délce 24 měsíců, přehlíží, že na otázce platnosti tohoto ujednání napadený rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán v řízení o žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, nezávisí (jak vyplývá z výše uvedeného).

4. K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé aninámitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení o. s. ř [zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůjzávěr o platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 19. 12. 2018 (zejména zjištění, žežalovaný přijal rozhodnutí o organizační změně, které bylo v příčinné souvislosti snadbytečností žalobce), a způsob, jakým odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl (hodnocení důkazů, na jehož základě k nim dospěl), jestliže namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, zejména výpověď svědka J. M. ve vazbě naostatní výslechy svědků včetně výpovědí E. M. a M. K., že nezvážily správně všechny okolnosti, které posuzované jednání při rozvázání pracovního poměru provázely, jemu předcházely a na něj navazovaly, a předestírá-li vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, jestliže uvádí, že příčinou rozvázání pracovního poměru výpovědí bylo hlavně to, že žalobce se stal nepohodlným, uplatňoval své mzdové nároky a nehodlal se podřizovat nesprávným čiprotiprávním pokynům vedení žalovaného, a že žalovaný výpovědí z důvodu organizačních změn od počátku sledoval „jiné cíle“ a rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato].

5. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel kdispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ).

6. Kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem nelze budovat na jiných skutkových závěrech, než jsou ty, z nichž vycházel odvolací soud v napadeném rozhodnutí (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) zeskutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

7. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak rovněž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Dovolací soud v projednávané věci neshledal ani extrémní rozpor mezi závěry soudů o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů.

8. Namítá-li dovolatel nesprávné posouzení výpovědi z hlediska dobrých mravů, principu poctivého jednání a zákazu zneužití práva, přehlíží, že součástí skutkových zjištění soudů nejsou skutečnosti, na základě nichž by bylo možné dovodit, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobci odporuje dobrým mravům či představuje zjevné zneužití práva, za něž je třeba podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu pokládat takové chování, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 126/2000, nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč.). Dovolatel zde opět jen zpochybňuje skutková zjištění soudů, a proto tyto námitky přípustnost dovolání podle nemohou založit.

9. K otázce oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které znavržených důkazů provede (v souvislosti s námitkou dovolatele, že některé z jím navržených důkazů nebyly soudy provedeny), srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. , uveřejněné ve Sborníku stanovisek IV, str.1084-1085, nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. , a v nich vyjádřený právní názor, že soud je oprávněn rozhodnout o tom, které z důkazů provede, resp. stanovit, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy, a že okolnost, že soud neprovedl veškeré účastníky navržené důkazy, tudíž sama o sobě nepředstavuje vadu řízení.Účastníkem označený důkaz soud neprovede mimo jiné v případě, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nelze prokázat pro věc rozhodnou skutečnost, například proto, že označený důkaz je zjevně nezpůsobilý prokázat tvrzenou skutečnost nebo že se týká skutečnosti, která je podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci bezvýznamná (srov. téžrozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 1994, sp. zn. , uveřejněný podč. 57/1995 v časopise Soudní rozhledy), anebo jestliže se týká skutečnosti, která již byla prokázána jinými důkazy. Na rozhodnutí soudu tedy zůstává, které důkazy provede a které nikoliv, přičemž soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. ). Nelze proto spatřovat porušení zásad spravedlivého procesu v tom, že soud nevyhoví všem důkazním návrhům účastníka, má-li zato, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. ).

10. Spatřuje-li dovolatel porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že soudy jeho argumentaci nepřisvědčily a výpověď z pracovního poměru neshledaly neplatnou, pak nebere náležitě v úvahu, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Pokud se soudy důsledně pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly též ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, nelze mít vydání rozhodnutí, kterým byla žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítnuta, za rozporné s pravidly spravedlivého procesu.

11. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 7. 2026

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu