Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1544/2009

21 Cdo 1544/2009

U S N E S E N Í

B. H.

Vegacom a.s.

se sídlem v  Praze 4, Lhotka, Novodvorská č. 1010/14,

IČ 25788680, zastoupenému Mgr. Danielou Přibylovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Koubkova č. 1726/8, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti

České pojišťovny, a.s.

se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČ 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2008, č. j. -167, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žádný z účastníků ani vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.  

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2008, č. j. -167,  kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne  20. 11. 2008, č. j. -141, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, že žalovaný je povinen

„počínaje dnem 1. 1. 2007 do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let, za každý kalendářní měsíc platit žalobci částku ve výši zatím 11.993,- Kč, vzhledem k prováděné valorizaci nařízením vlády podle ustanovení nového č. , dříve podle ustanovení starého č. splatnou vždy do konce kalendářního měsíce“, a zaplatit žalobci částky 67.889,- Kč, 380.694,- Kč a 55.200,- Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení), není přípustné podle ustanovení , [ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení

Napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , neboť v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) pouze dovolací důvody podle ustanovení a [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení , právní závěry odvolacího soudu nezpochybňuje. Tím, že vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o tom, že žalobci nárok na odškodnění pracovního úrazu ze dne 2. 12. 2002 nevznikl, neboť „příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a zdravotním poškozením žalobce, z něhož mu vznikla nárokovaná škoda, nebyla prokázána“, přičemž v dovolání předestírá vlastní skutkový závěr (že „v jeho případě se jedná o příčinnou souvislost, tj. kauzální nexus mezi pracovním úrazem, který utrpěl u žalovaného dne 2. 12. 2002, a vzniklou škodou zapříčiněnou jeho následnou plnou a pak částečnou poúrazovou invaliditou“), podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází, a vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména v řízení provedené znalecké posudky); při řešení otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou nejde o otázku právní (jak se žalobce mylně domnívá), nýbrž o otázku skutkovou, která nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech.

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit – jak uvedeno výše - ani námitka dovolatele, že soudy „další důkazní prostředky navrhované žalobcem, spočívající v provedení rentgenologické prohlídky páteře žalobce a následném vypracování třetího nezávislého znaleckého posudku, zamítly pro nadbytečnost“, kterou uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).

Za důvodnou nelze považovat ani s tím související námitku žalobce, že „tím bylo porušeno jeho právo na  spravedlivý proces“.

Právo na spravedlivý proces je zakotveno v článku 36 odst. 1 d, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/93 Sb. jako součást ústavního pořádku (dále též jen „Listina“).

Ustanovení článku 36 odst.1 y dává každému právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu stanoveným postupem. V oblasti občanského soudního řízení uvedený postup stanoví zejména , , ve znění pozdějších předpisů, a je nepochybné, že jeho ustanovení nelze vykládat formalisticky (tj. bez přihlédnutí k jejich smyslu a účelu). Jak vyplývá z ustanovení věty druhé , které platí přiměřeně i pro odvolací řízení (srov. ),  v občanském soudním řízení platí zásada, že  o tom, které důkazy budou provedeny rozhoduje soud. Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy; je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede. O tom, zda soud provede navržený důkaz, nemusí vydat zvláštní rozhodnutí; rozhodne-li se navržený důkaz neprovést, vypořádá se s touto otázkou v odůvodnění svého rozsudku. Nelze proto spatřovat porušení zásad spravedlivého procesu – jak to činí dovolatel v posuzované věci - v tom, že soud nevyhoví všem důkazním návrhům účastníka.

Protože dovolání žalobce

směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. července 2010

                                                                                                        JUDr. Mojmír Putna, v. r.

                                                                                                          předseda senátu