Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1520/2026

-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 425/1, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Ondřejem Zemkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Třebohostická 3463/12a, proti žalovanému I. Y., zastoupenému JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech u Prahy, Olivova 116/7, o zaplacení 212 757,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2026, č. j. -109, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 212 757,88 Kč s příslušenstvím jako ceny za elektřinu, kterou žalovanému dodala na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 18. 3. 2017 v období od 25. 6. 2023 do 1. 11. 2023 a kterou žalovaný ani po opakovaných upomínkách dosud nezaplatil.

2. Okresní soud Praha-východ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 9. 2025, č. j. -54, žalobu o zaplacení částky 212 757,88 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 212 757,88 Kč s příslušenstvím (výrok I napadeného rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II napadeného rozsudku).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl (výslovně v rozsahu obou výroků) žalovaný dovoláním, v němž namítá, že odvolací soud se při řešení otázek procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. , a ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. . Podle žalovaného se jednalo zejména o otázky,

a) zda může odvolací soud přihlédnout k novým skutkovým tvrzením a důkazům uplatněným odvolatelem až v odvolacím řízení, ačkoli soud prvního stupně odvolatele k doplnění tvrzení a důkazů již poučil podle až 3 , , b) zda může odvolací soud zhojit nedostatek skutkových tvrzení a důkazů odvolatele tím, že mu v odvolacím řízení poskytne další poučení podle a 3 a na základě nově uplatněných tvrzení a důkazů napadený rozsudek změní, ac) zda může odvolací soud doplnit dokazování o novéy a tvrzení žalobkyně a změnit rozsudek soudu prvního stupně podle , jestliže soud prvního stupně žalobkyni nevyhověl právě proto, že ani po poučení podle nedoplnila svá tvrzení ani důkazní návrhy.

5. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud posoudil uvedené otázky nesprávně, a zdůraznil, že odvolací soud nesprávně přihlížel ke skutkovým tvrzením a důkazním návrhům, které žalobkyně přednesla v odvolacím řízení až poté, co byla poučena odvolacím soudem podle a 3 . Nadto žalovaný vyjádřil nesouhlas s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy, a s takto dosaženými skutkovými zjištěními. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl Nejvyššímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby spolu s ním zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení jemu.

6. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.

7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“.

8. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , a dále se zabýval jeho přípustností.

9. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Jestliže žalovaný v dovolání vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým zjištěním přihlížel, patrně přehlíží, že Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že námitky dovolatele k hodnocení důkazů odvolacím soudem a ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu, tedy námitky, jimiž je namítán rozpor mezi skutkovými zjištěními (závěry) a právním posouzením věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. ). Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. , a ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. ), což ale není případ projednávané věci.

12. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže vyzval žalobkyni podle a 3 k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazních návrhů, a to přes skutečnost, že tak již učinil soud prvního stupně. Dovolatel má za to, že odvolací soud tak v rozporu se zásadami koncentrace řízení a neúplné apelace ( ) přihlížel ke skutkovým tvrzením a důkazním návrhům učiněným až v rámci odvolacího řízení, a na základě takto zjištěného skutkového stavu změnil rozsudek soudu prvního stupně. Dovolatel ovšem uvedenou námitkou ve skutečnosti neformuluje žádnou otázku procesního práva, na které by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo, ale napadá konkrétní postup odvolacího soudu v projednávané věci, čímž namítá vady řízení, k nimž může odvolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li by dovolání přípustné ( ). Podle přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterou však není námitka žalovaného proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. ).

13. Uvedené závěry nelze zvrátit ani tvrzením žalobce, že namítanými vadami řízení bylo zasaženo do jeho ústavně garantovaných práv. V této souvislosti dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem (d), která jsou součástí právního řádu. I v tomto kontextu je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pokud dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. ).

14. Pro úplnost k tomu Nejvyšší soud doplňuje, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe (představované např. rozsudkem ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. ) povinnost poskytovat poučení, včetně poučení o důkazní povinnosti podle , dopadá i na odvolací soud podle , a to za v něm stanovených podmínek. Jestliže tak odvolací soud v odvolacím řízení vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy k tomu, kdy naposledy uskutečnila odečet elektřiny na rozhodném místě a s jakým výsledkem (přičemž soud prvního stupně jí k daným sporným skutečnostem poučení podle ani 3 neposkytl), a následně – vycházeje z takto doplněných skutkových tvrzení a k nim provedených důkazů – změnil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, je zřejmé, že postupoval v intencích shora citované judikatury.

15. Konečně dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje; nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

16. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle

17. Žalovaný spolu s dovoláním podal rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. K tomu dovolací soud uvádí, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , přijal Ústavní soud závěr, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť jde o návrh akcesorický.Nejvyšší soud se proto návrhem žalovaného nezabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. ).

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 7. 2026

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu