Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 149/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2001, č. j. -97, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem změnil k odvolání žalované rozsudek ze dne 30. května 2001, č. j. -78, jímž Okresní soud v Karlových Varech vyhověl žalobě o zaplacení částky 94.764,60 Kč s příslušenstvím (šestnáctiprocentním úrokem z prodlení), tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobce je aktivně legitimován k uplatnění nároku na zaplacení úhrady za teplo a teplou vodu, vyplývajícího ze smlouvy číslo 101/96 ze dne 3. října 1996 (dále též jen „smlouva“). Uzavřel, že smlouva nebyla uzavřena mezi účastníky, nýbrž mezi S. m. m. H. S. (právnickou osobou) a žalovanou. Právě tato právnická osoba mohla sama nároky ze smlouvy vymáhat. Pokud snad označený subjekt zanikla a jeho práva a povinnosti přešla na žalobce - pokračoval odvolací soud - bylo na žalobci, aby ještě před vydáním rozsudku soudu prvního stupně tuto skutečnost prokázal. Ačkoli oba účastníci byli při posledním jednání před soudem prvního stupně řádně poučeni dle (dále též jen „ “), žalobce žádné důkazy nenavrhl, a proto je již nemůže s úspěchem uplatnit v odvolacím řízení. V řízení před soudem prvního stupně rovněž nezměnil žalobu a z opatrnosti se nedomáhal přisouzení žalované částky jako bezdůvodného obohacení poskytnutého žalované jako plnění bez právního důvodu. Pro tento případ by se žalobce musel vypořádat s námitkou žalované „na řádné vyúčtování bezesmluvního plnění za druhou polovinu roku 1995“. Žalobce také nenabídl důkazy o výši uplatněného nároku a neprokázal, kdy žalované doručil faktury, jimiž vyčíslil výši nedoplatku; proto nemá právo ani na příslušenství pohledávky.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, uváděje, že řízení je ve smyslu postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně dovolatel namítá, že soud prvního stupně mu neposkytl poučení dle a 2 Proto také nemohly být uplatněny důkazy dle Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné dle a je i důvodné.

Pro závěr, že ustanovení ve znění , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se uplatní i pro řízení zahájená před 1. lednem 2001 (bod 1 hlavy první, části dvanácté, ), není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době od 1. ledna 2001 (shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bez zřetele k tomu, že řízení o žalobě bylo zahájeno v dubnu 1999, tedy platí, že při jednáních před soudem prvního stupně, jež se uskutečnila ve dnech 21. února, 19. března a 30. května 2001, již soud prvního stupně byl povinen postupovat podle ve znění účinném od 1. ledna 2001, včetně úpravy obsažené v a

Podle ustanovení , před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v , účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v Ustanovení , 118c a část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.

Dle ustanovení , ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (odstavec 1). Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1 (odstavec 2). Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (odstavec 3).

Z ustanovení pak plyne, že jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle

Jak se podává obsahu spisu, přítomným zástupcům účastníků s procesní plnou mocí se při jednání dne 30. května 2001 vskutku dostalo poučení dle , přičemž dovolatel poté žádné další důkazy soudu nenabízel. Soud prvního stupně pak ve výše označeném rozsudku (v reakci na závazný pokyn obsažený v kasačním usnesení ze dne 24. srpna 2000, č. j. -42, jímž odvolací soud odklidil jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 28. dubna 1999, č. j. -27) o aktivní věcné legitimaci žalobce uvedl, že oprávnění dovolatele vymáhat žalovanou částku má za prokázané zřizovací u S. m. m. H. S., podle které pohledávky může vymáhat pouze zřizovatel (dovolatel).

Podle ustanovení věty druhé , k jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Mezi jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, patří především nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle

V posuzovaném případě odvolací soud dospěl - oproti soudu prvního stupně – k odlišnému závěru ohledně oprávnění dovolatele vymáhat žalovanou částku vlastním jménem (v situaci, kdy smlouvu, z níž je žalováno, uzavřela S. m. m. H. S.). Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by - v intencích - žalobce poučit, že dosud nenavrhl důkaz potřebný k prokázání tvrzení, že je oprávněn uvedenou částku sám vymáhat (jelikož zřizovací to sama o sobě nedokládá), vyzvat jej, aby takový důkaz označil bez zbytečného odkladu, a poučit jej o následcích nesplnění této výzvy.

Obdobné závěry platí pro úvahy odvolacího soudu o bezdůvodném obohacení. Přicházelo-li v úvahu (jak naznačuje odvolací soud) posuzovat věc (při společném skutkovém základu) i v rovině bezdůvodného obohacení, pak se mělo žalobci před soudem prvního stupně dostat - ve smyslu - poučení, aby pro případ, že věc bude posuzována podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, doplnil vylíčení rozhodujících skutečností (a sdělit mu jakých) nezbytných pro rozhodnutí věci i v této právní rovině.

Žalobci se tudíž těchto poučení nedostalo jen proto, že soud prvního stupně zaujal pro žalobce sice příznivý, leč z pohledu odvolacího soudu nesprávný, právní názor.

Odvolací soud pak přehlédl, že poučovací povinnost dle je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně - ať již tím, že by příslušné poučení poskytl žalobci sám, nebo tím, že by přihlédl k novým žalobním tvrzením, jež žalobce uplatnil v odvolacím řízení - v důsledku úpravy obsažené v ; podle tohoto ustanovení totiž platí, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s nebo (shodně srov. v právní teorii např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: . Komentář. II. díl, 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 962-963 a v rozhodovací praxi soudů např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 209). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud zvolit jen v případě, že by žalobce na řádné poučení odvolacího soudu podle , nijak nereagoval.

Lze tedy uzavřít, že při zaujatém právním názoru měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit pro jinou vadu řízení, která mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která spočívá v absenci poučení podle a 3

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ) napadený rozsudek podle pro tuto vadu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. března 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu