Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 582/2026

-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. E., b) J. E., obou zastoupených Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Smaltovny 32/1115, proti žalovaným 1) P. B., 2) L. B., oběma zastoupeným JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem vPardubicích, třída Míru 92, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu vPardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 10. 2025, č. j. –120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit každému ze žalovaných na nákladech dovolacího řízení 1 598 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení krukám JUDr. Romana Krmenčíka.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Pardubicích (

dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3.

4.

2025, č. j. -87, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou podílovými a zčásti bezpodílovými spoluvlastníky v poměru v

rozsudku uvedeném, a to pozemku parc. č.

XY

o výměře 313 m

2

v katastrálním území a obci XY, vymezeného geometrickým plánem

č.

2764-1029/2023 zpracovaným společností Geodézie PCE, s.r.o., který je součástí rozsudku, (výrok I) a rozhodl o

nákladech řízení (výrok

II).

2. K odvolání žalobců Krajský soud vHradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 10. 2025, č. j. –120, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o , , (dále „“) a v němžuplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které částečně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a částečně byly řešeny dovolacím soudem jiným způsobem“.

4. Namítají, že v otázce naléhavého právního zájmu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť otázka naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nebyla dostatečně posouzena. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jde o obcházení restitučního zákonodárství, neboť žalobci opakovaně uváděli, že jde o otázku interpretace dohody o vydání pozemků, ve které je třeba zohlednit chybovost ve stanovení hranic pozemků. Za nesprávný, vrozporu s „právními předpisy a judikaturou“ považují také názor odvolacího soudu, že spornou část pozemku vydržet nelze. Skutkové závěry neodpovídají podle názoru dovolatelů provedenému dokazování, s provedeným dokazováním jsou v extrémním rozporu.

5. Odvolacímu soudu rovněž vytýkají, že nenapravil vadný postup soudu prvního stupně, neboť vodůvodnění napadeného rozsudku potvrdil správnost usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby, přestože žalobci ještě před koncentrací řízení doložili, že došlo knaplnění hrozeb ze strany žalovaných, a to vystavěním plotu, který brání vpřístupu na sporný pozemek a k jejich skladovacím halám ze severní strany.

6. Uvádějí, že jsou si vědomi nemožnosti napravit nesprávné vydání pozemků vrestituci uplatněním nového restitučního nároku, soudy se měly zabývat tím, co konkrétně bylo vydáno a vjakých hranicích. Žalobci, resp. jejich právní předchůdci, měli za to, že pozemky byly vydány v podobě, vníž byly původně zabaveny, neboť ani zdohody o jejich vydání není zřejmé, že by tomu mělo být jinak. Geometrický plán, který je součástí této dohody, vycházel zmap, které vykazovaly značné nepřesnosti (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a ), pravdivé není ani tvrzení soudů, že vdohodě byly uvedeny výměry (výměra byla uvedena jen u menšiny pozemků). Kinterpretaci skutečného obsahu dohody o vydání a určení hranic je podle jejich názoru třebapřistupovat s ohledem na nedostatky v tehdejším mapování šířeji v historickém kontextu.

7. K otázce vydržení dovolatelé uvádějí, že odkaz odvolacího soudu na usnesení Ústavního soudu sp. zn. není přiléhavý, neboť Ústavní soud se vtomto usnesení otázkou vydržení nezabýval. Závěr o nemožnosti vydržet pozemky, které prošly restitucemi, považují za nesprávný, mají za to, že byla splněna podmínka dobré víry i nepřetržité držby, a to pro vydržení před 31. 12. 2013 i pro mimořádné vydržení. O tom, žefakticky byly vydány pozemky jiné, se nedozvěděli vroce 2017, ale až po prodeji předmětného pozemku v dražbě dne 24. 4. 2019. Vdobré víře, že jde o součást vydaných pozemků, tak předmětný pozemek užívali (včetně právních předchůdců) od 5. 3. 1993 do 24. 4. 2019. Ke změně jejich tvrzení vtomto směru nedošlo.

8. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně avěc vrátil soudu prvního stupně kdalšímu řízení.

9. Žalovaní ve vyjádření kdovolání uvádějí, že vněm nejsou vymezeny ani právní otázky, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, ani označena rozhodnutí dovolacího soudu, s nimiž má být napadené rozhodnutí v rozporu. Zdůvodňují, proč napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, a dodávají, že tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy askutkovými zjištěními není nijak konkretizován. Navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto.

10. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.

11. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým seodvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, vjakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, včem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) ačeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

13. V usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. , Ústavní soud předeslal, „že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele. Naopak, přístup kNejvyššímu soudu je zákonem záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl vrámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy.“

14. V nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. , Ústavní soud zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle je naplněn ajak konkrétně jenaplněn.

15. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (ktomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Kpřípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně snimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), neboť dovolací řízení nemá býtbezbřehým přezkumem, vněmž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání sinení oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční azásadu rovnosti účastníků řízení.

16. Dovolatelé nedostáli ani základnímu předpokladu řádně vymezené přípustnosti dovolání, neboť v dovolání neformulovali žádnou konkrétní zobecnitelnou otázku hmotného či procesního práva, kterou by měl Nejvyšší soud řešit, a řádně nevymezili, který ze čtyř případů přípustnosti dovolání považují za splněný. V úvodu dovolání konstatovali, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek „hmotného nebo procesního práva, které částečně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a částečně byly řešeny dovolacím soudem jiným způsobem“, u jednotlivých dovolacích námitek však neuvádějí, o který z těchto předpokladů přípustnosti se jedná, neoznačili ani žádná rozhodnutí, která by představovala rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by podle názoru dovolatelů měla být změněna. Přípustnost dovolání podle nezakládá požadavek, aby Nejvyšší soudu posoudil určitou otázku jinak než soud odvolací.

17. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, jaké důvody přípustnosti zakotvuje. První důvod přípustnosti dovolání spočívá v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Míří na případy, kdy příslušná právní otázka jedovolacím soudem již vyřešena a od tohoto řešení se odvolací soud odchýlil. Druhou možností je případ, kdy je dovolacím soudem určitá právní otázka rozhodována rozdílně, tj.případ, kdy rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálena není, tudíž sám dovolací soud takovou otázku posuzuje rozdílně. Ještě o jiný případ přípustnosti se jedná, pokud jde ootázku dosud neřešenou, neboť tento důvod přípustnosti míří na případy, kdy určitou právní otázku dovolací soud ještě vůbec neposuzoval. Poslední možností zakládající přípustnost dovolání je pak situace, kdy otázka, v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustáleně řešená, byměla být podle dovolatele přehodnocena a nadále řešena jiným způsobem.

18. Z důvodu nedostatečně vymezené přípustnosti se dovolací soud dovoláním vůbec nemohl zabývat, neboť pouhá polemika se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu nemůže vést kzaložení přípustnosti dovolání.

19. Současná právní úprava dovolacího řízení rovněž nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu neshledal, že by skutková zjištění byla vextrémním rozporu s v řízení provedenými důkazy; z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné aprávními závěry na straně druhé; skutková zjištění nevykazují ani extrémní rozpor sobsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů při dokazování či v důsledku jiného svévolného jednání odvolacího soudu.

20. Vady řízení samy o sobě nemohou vést k přípustnosti dovolání; jsou subsidiárním dovolacím důvodem (srovnej a contrario a ); jestližedovolatelé v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle , může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ).

21. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení, který byl dovoláním rovněž napaden, není podle přípustné.

22. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, včem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny, jde o vady, které brání věcnémupřezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

23. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejíhosplnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.

V Brně dne 26. 5. 2026

Mgr. David Havlík předseda senátu