Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1248/2026

26 Cdo 1248/2026-134

USNESENÍ

dot53 s.r.o.

, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova 1522/53, IČO: 08560447, zastoupené Mgr. Pavlem Steinwichtem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Pergamenky 1522/2, proti

žalované

D. Š.

,

zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, Ph.D., advokátem se

sídlem v Praze 7, U smaltovny 1115/32, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2025, č. j. -94,

takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 750 Kč k rukám Mgr. Pavla Steinwichta, advokáta se sídlem v Praze 7, U

Pergamenky 1522/2,

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení

.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 7. 2025, č. -52, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit tam specifikovaný byt (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 12. 2025, č. j. -94, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I ohledně věci samé a změnil ohledně lhůty k plnění tak, že činí tři měsíce od právní moci rozsudku (výrokI), dále jej změnil ve výroku II ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

3. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ).

4. Podle je obligatorní náležitostí dovolání mimo jiné údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Způsobilým vymezením tohoto údaje přitom není pouhá citace Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

5. Takové údaje se však v dovolání nenacházejí a nelze je dovodit ani z jeho obsahu. K přípustnosti dovolání dovolatelka pouze v úvodu uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které částečně zatím nebylyřešeny dovolacím soudem a částečně byly řešeny jiným způsobem.“ Neformulovala však žádné konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž je napadené rozhodnutí založeno a kterými by se měl dovolací soud zabývat, ani nevymezila, kterýz předpokladů přípustnosti dovolání považuje u té které konkrétní otázky za splněný.

6. Měla-li snad dovolatelka na mysli (podle obsahu dovolání) otázku výjimky ze zákazu uplatnění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení podle , nebylo by dovolání přípustné podle , neboť odvolací soud tutootázku vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

7. Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí [srov. např. jeho rozsudky ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. , či jeho usnesení zedne 9. 4. 2024, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti němu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. ) a v nich citovanou judikaturu] vysvětlil, že z výjimek ze zákazu uplatňování nových skutečností a důkazů vsystému neúplné apelace má zvláštní postavení , podle něhožjsou nové skutečnosti a důkazy odvolacím důvodem tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z těchto povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle , 2 nebo 3 Rozhodne-li tedy soud prvního stupně v neprospěch odvolatele proto, ženeunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, aniž by mu poskytl řádné poučení podle , 2 nebo 3 , má to za následek, že potřebné poučení je povinen muposkytnout vždy odvolací soud, neboť za tohoto stavu věci jsou ve prospěch odvolatele také v systému neúplné apelace přípustné nové skutečnosti nebo nové důkazy; to platí i tehdy, nastala-li za řízení před soudem prvního stupně koncentrace řízení skončením přípravného jednání nebo prvního jednání ve věci, popř. uplynutím lhůty poskytnuté účastníkům kdoplnění tvrzení a důkazních návrhů. Vada řízení, spočívající v porušení , 2 a 3 , je za této situace reparovatelná v odvolacím řízení tím, že potřebné poučení můžemísto soudu prvního stupně vždy poskytnout účastníku řízení odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. ).

8. O takový případ však v posuzované věci nešlo, neboť soud prvního stupně nezaložil své (žalobě vyhovující) rozhodnutí na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene dovolatelkou. V nalézacím řízení dovolatelka tvrdila, že nemá vlastní byt (srov. její podání na č. l. 15-16 spisu), a žalobkyně neprokázala opak (k tomu viz vpodrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud prvního stupně takdospěl k závěru, že na ni jako na členku domácnosti zemřelé nájemkyně vyklizovaného bytu (její matky), s níž v něm žila ke dni její smrti, přešel nájem tohoto bytu podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“ (anikoli podle o. z., jak prosazuje v dovolání). Proto v nalézacím řízení nepřicházelo do úvahy poučení dovolatelky podle až 3 a v důsledku toho ani nebylo možné pokládat za přípustné podle její tvrzení, které uplatnila až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (viz její podání na č. l. 55-56 spisu), že ke dni úmrtí své matky (ve skutečnosti) vlastní byt měla – byla vlastnicí „nemovitosti určené k bydlení, a to domu č. p. XY (LV č. XY, k. ú. XY)“.

9. Jestliže tedy odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že dovolatelčino odvolací tvrzení, že v době úmrtí své matky měla vlastní byt (byla vlastnicí výše zmíněného domu v XY), je nepřípustnou novotou ve smyslu , neodchýlil se od shora citované judikatury; jeho rozhodnutí v tomto směru je naopak výrazem standardní soudní praxe.

10. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky naodklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [ ] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 10. 6. 2026

Mgr. Lucie Jackwerthová

předsedkyně

senátu