Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 732/98

Rozsudkem K r a j s k é h o s o u d u v Ostravě byl změněn rozsudek O k r e s n í h o s o u d u v Karviné, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal vyklizení bytu č. 10 v domě č.p. 1535 v K., a to tak, že odvolací soud žalobě vyhověl, když povinnost vyklidit byt měla být splněna v patnáctidenní lhůtě. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok o výši nákladů odvolacího řízení opravil v postupu podle a usnesením, doručeným zástupcům účastníků současně s citovaným rozsudkem). Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém je umístěn byt, a domáhá se vyklizení tohoto bytu z titulu ochrany svého vlastnického práva ( obč. zák.). Žalovaný tvrdil, že na něj po smrti jeho matky přešlo právo nájmu bytu ( obč. zák.). Odvolací soud pak zaujal stanovisko, že je věcí osob, které uplatňují právo z přechodu nájmu bytu, aby prokázaly obě podmínky, na které ustanovení obč. zák. tento přechod váže, tedy že tyto osoby žily s nájemcem v den jeho smrti ve společné domácnosti a že nemají vlastní byt. Vzhledem k tomu, že řízení v takové právní věci je ovládáno zásadou projednací, jsou účastníci povinnosti tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy. Iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, kteří tedy mají povinnost tvrzení a povinnost důkazní. V dané věci však žalovaný nesplnil svou povinnost tvrzení, neboť v řízení netvrdil, že v den smrti nájemkyně bytu - jeho matky - neměl vlastní byt. Přitom neunesení břemene tvrzení o této skutečnosti nutně musí mít pro žalovaného způsobit vydání jemu nepříznivého rozhodnutí, neboť má za následek, že podstatná podmínka pro přechod nájmu bytu, spočívající v tom, že žalovaný v den smrti své matky neměl vlastní byt, nebyla prokázána. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které opírá o důvody uvedené v ustanovení , d) Uvádí, že splnění podmínek pro přechod nájmu bytu podle ustanovení obč. zák. měl soud zkoumat z úřední povinnosti a namítá, že skutečnost, že žalovaný v rozhodné době vlastní byt neměl, byla mezi účastníky nesporná tato skutečnost též vyplývá z některých provedených důkazů. Žalovaný tedy navrhoval, aby dovolací soud doplnil dokazování a poté napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Z o d ů v o d n ě n í :

Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, že v důsledku uplatnění projednací zásady mají účastníci občanského soudního řízení povinnost tvrzení a na ni navazující důkazní povinnost ohledně skutečností, z jejichž existence vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky, a že nesplnění povinnosti tvrzení má za následek vynesení rozhodnutí, nepříznivého pro účastníka, který tuto svou procesní povinnost nesplnil. Existence uvedených procesních povinností se podává i z ustanovení , podle kterého jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Povinnost tvrzení i povinnost důkazní jsou povinnostmi procesními a proto se na ně vztahuje ustanovení , podle kterého soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Lze dodat, že občanské soudní řízení směřuje ke spravedlivé ochraně práv a oprávněných zájmů účastníka ( , ). Proto v případě, že účastník uplatňuje v řízení jasně vymezené subjektivní právo, avšak netvrdí skutkové okolnosti, potřebné pro posouzení existence tohoto práva, je povinností soudu jej o povinnosti tvrdit tyto skutečnosti (a nabídnout k nim důkazy) poučit. Účastník, který tvrdí, že v určitou dobu neměl vlastní byt, nenese ohledně této skutečnosti důkazní břemeno. Pokud by druhý účastník toto tvrzení popřel, nesl by sám důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalovaný vlastní byt měl.

Nelze tedy souhlasit s dovolatelem v tom, že by soud měl zjišťovat rozhodné skutečnosti z vlastní iniciativy; takovou povinnost, jejímuž uplatnění by odpovídala zásada inkviziční (vyšetřovací), zákon soudu neukládá. Je však nepochybné, že odvolací soud, jemuž bylo zřejmé, že žalovaný uplatňuje právo nájmu bytu, nabyté způsobem upraveným v ustanovení obč. zák., přičemž z opomenutí netvrdí všechny rozhodné právní skutečnosti, a který žalovaného o povinnosti tvrzení nepoučil, postupoval v rozporu s ustanovením Řízení tedy trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), přičemž k takové vadě dovolací soud přihlédne, i když nebyla v dovolání uplatněna ( , věta druhá, ).

Dovolání nelze přisvědčit v tom, že by tu byly dovolací důvody, upravené v ustanovení , d) Pokud by totiž žalovaný nevznesl i přes výše zmíněné procesní poučení tvrzení o tom, že nemá vlastní byt, bylo by právní hodnocení věci, provedené odvolacím soudem správné a dovolací důvod, upravený v ustanovení by dán nebyl. Lze též uvést, že odvolací soud nevycházel ze zjištění, že by žalovaný vlastní byt v době matčiny smrti měl, ale vycházel ze skutečnosti, že žalovaný neexistenci vlastního bytu netvrdil; nelze tedy dovozovat, že by rozhodnutí soudu nemělo oporu v provedeném dokazování ( ), neboť se - pokud jde o existenci vlastního bytu žalovaného - v důsledku nedostatku tvrzení žalovaného o žádné dokazování neopírá. V této souvislosti dovolací soud zastává názor, že povinnost tvrzení je třeba splnit vůči soudu; tvrzení vznesená v korespondenci s jiným účastníkem řízení ke splnění této povinnosti nestačí.

Z uvedeného je zřejmé, že řízení předcházející vynesení napadeného rozsudku je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Proto nezbylo, než dovolání vyhovět, napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , věta za středníkem, o.s.ř), v němž je pro něj právní názor dovolacího soudu závazný ( , věta druhá, ).