Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1038/2026

30 Cdo 1038/2026-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 43 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2025, č. j. -14, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 11. 2025, č. j. -8, odmítl podání žalobce ze dne 17. 10. 2025 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 12. 2025, č. j. -14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Částky 43 000 000 Kč s úrokem 15 % od 12. 11. 2023 do zaplacení se žalobce domáhal jako náhrady škody (majetkové újmy) dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Uvedl, že vznik škody měl souviset s usnesením Obvodního soud pro Prahu 2, č. j. -8, a s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2025, č. j. -15, přičemž namítal, že soud rozhodl bez účasti žalované a nezkoumal podmínky řízení, a to uplynutí „6měsíční lhůty“, čímž vytvořil právní nejistotu.

4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním sepsaným jeho právní zástupkyní, směřujícím dle svého obsahu pouze proti výroku I usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl pro nepřípustnost.

5. Nejvyšší soud předesílá, že podané dovolání je na samé hraně jeho tzv. projednatelnosti a je ve svém převažujícím rozsahu pouhým pokračováním prosté (v dovolacím řízení nepřípustné a rovněž poměrně nepřehledné) polemiky se soudy obou stupňů a opakováním skutkových tvrzení žalobce, nevystihuje tak formální odlišnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku. V dovolání však žalobce formuloval dle něj dovolacím soudem dosud neřešenou otázku, zda může soud ve věci jednat a rozhodnout, nejsou-li dodrženy podmínky pro podání žaloby dle a , tedy předběžné uplatnění nároku u příslušného úřadu, a zda je to soud, kdo je povinen splnění těchto podmínek vyžadovat a k nim kdykoli za řízení přihlížet. Z obsahu dovolání se pak dále podává, že žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (a před ním soudu prvního stupně) o neprojednatelnosti žaloby s tím, že tuto otázku posoudil odvolací soud v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , neboť navzdory tomu, že žaloba dle žalobce vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil odvolací soud soudu prvního stupně v závěru, že je tuto žalobu namístě odmítnout.

6. Přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá otázka projednatelnosti žaloby, neboť odvolací soud se svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných a způsobilá k věcnému projednání, od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. , ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. ). Žalobce tvrdil, že mu v důsledku dvou rozhodnutí (resp. nesprávného úředního postupu soudu, který měl jejich vydání předcházet), vznikla újma, kterou označoval jako majetkovou újmu (škodu), aniž specifikoval, jakým konkrétním způsobem mu měla vzniknout. Z žaloby tak není zřejmé, jakou konkrétní škodu požaduje po žalované nahradit, jak došlo k jejímu vzniku, jakou roli v této souvislosti sehrála v žalobě označená rozhodnutí, s nimiž žalobce vznesený požadavek spojil, a jak žalobce vůbec dospěl k vyčíslení svého žalobního požadavku. Zásadním nedostatkem žaloby, který tu v době rozhodování odvolacího soudu stále existoval ( ), je tak především absentující skutkové vylíčení toho, co konkrétně žalobce za újmu považuje. Může-li totiž vést dle žalobce nezákonné rozhodnutí (resp. nesprávný úřední postup) k více rozličným následkům, je pro náležitou individualizaci skutku nezbytné, aby žalobce vymezil, v čem konkrétně vznik újmy spatřuje. Za této situace je tedy odmítnutí žaloby v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je vadou žaloby, která brání jejímu věcnému projednání, pokud není v žalobě vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to alespoň v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem) [srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. ].

7. Přípustnost dovolání dle pak není založena ani dle žalobce dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou otázkou, zda může soud ve věci jednat a rozhodnout, nejsou-li dodrženy podmínky pro podání žaloby dle a , tedy předběžné uplatnění nároku u příslušného úřadu, a zda je to soud, kdo je povinen splnění těchto podmínek vyžadovat a k nim kdykoli za řízení přihlížet, neboť touto otázkou se žalobce zcela míjí s právním posouzením učiněným odvolacím soudem, jenž rozhodoval o odmítnutí žaloby, kterou tedy nijak neprojednával a věcně o ní nerozhodoval. Tato námitka tudíž nemůže přípustnost dovolání dle založit, neboť nejde o otázku, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu bylo přímo založeno a jejíž odlišné hodnocení dovolacím soudem by mohlo přinést žalobci jiné, příznivější rozhodnutí v této věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že pokud není zřejmé, jaký nárok byl žalobou vlastně uplatněn, nelze řešit, zda byl tento řádně nespecifikovaný (tj. neurčitý) nárok předběžně uplatněn u žalované. Navíc se jedná o podmínku řízení, jejíž nedostatek je odstranitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ), vadný postup soudu tak nemůže představovat to, pokud se soud řešící neprojednatelnou žalobu, nezabývá tím, zda byla splněna podmínka řízení, jejíž nedostatek by v dalším průběhu řízení po případném odstranění vad žaloby bylo možno odstranit.

8. Namítal-li žalobce současně vady v postupu odvolacího soudu spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení a nedoručení předmětné žaloby žalované, tak k případným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží podle věty druhé pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což však v daném případě splněno není.

9. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že námitka nedoručení předmětné žaloby žalované nepostihuje případnou újmu na procesních právech dovolatele (v důsledku čehož by ani odlišné řešení této otázky nemohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí), zároveň se však míjí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s níž je zpochybňovaný postup plně v souladu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ).

10. K tomu Nejvyšší soud dodává, že pro jeho rozhodnutí je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Bez významu pro posouzení dané věci je tudíž ta část dovolání, jejímž prostřednictvím se žalobce pokusil svůj žalobní požadavek dodatečně blíže objasnit.

11. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 5. 2026

JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu