Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 628/2026

-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 105 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2025, č. j. -17, takto:

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 105 000 000 Kč s příslušenstvím s tím, že škodou se rozumí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2023, č. j. -22.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 8. 2025, č. j. -11, odmítl podání ze dne 24. 7. 2025 podle , , neboť žalobce neodstranil vady uvedeného podání ve lhůtě stanovené v usnesení ze dne 31. 7. 2025, č. j. -4, které mu bylo doručeno dne 14. 8. 2025, a podání ze dne 24. 7. 2025 má tak nadále nedostatky, pro něž nelze v řízení dále pokračovat (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátkou ( ), v celém rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, dílem jako nepřípustné a dílem pro vady odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).

Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované v , a to řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, pokud dovolatel pouze namítal nerespektování a d (dále jen „“). Z ustálené judikatury Ústavního soudu totiž vyplývá, že námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení základních práv a svobod, může založit přípustnost dovolání, ale tato možnost nikterak nezbavuje dovolatele povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání, a to mj. tím, že poukáže na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, od níž se odvolací soud odchýlil při řešení otázky vztahující se k ochraně základních práv a svobod, kterou musí dovolatel vymezit. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sb., a dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. ).

Dovolání není podle přípustné pro otázku aplikace a , při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , pokud navzdory tomu, že žaloba obsahovala veškeré zákonné náležitosti, naznal, že je neprojednatelná, tudíž je namístě ji odmítnout. Odvolací soud v nyní řešené věci dospěl k závěru, že ani jedno z podání žalobce nesplňovalo kritéria uvedená v a , když z jeho žalobních tvrzení (pouhé odkazy na spisové značky soudních řízení) není zřejmé, z kterých pochybení orgánu veřejné moci, jaká újma žalobci vznikla a proč, a tedy nelze zhodnotit ani oprávněnost žalobního požadavku na zaplacení finanční náhrady ve výši 105 000 000 Kč. Takovým závěrem se však odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (včetně dovolatelem odkazovaného usnesení) neodchýlil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. ).

Namítá-li žalobce, že soudy nezkoumaly dodržení podmínek řízení ve smyslu , pokud nepředložily žalobu žalované v souladu s a 15 odst. 2 , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a dále, že se odvolací soud nezabýval skutečnostmi uvedenými v žalobě a neprovedl v ní označené důkazy, aniž v odůvodnění uvedl proč se tak stalo, čímž učinil rozhodnutí nepřezkoumatelným, uplatňuje vady řízení, k nimž však může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Nejvyšší soud v této souvislosti jen pro úplnost doplňuje, že povinnost doručit žalobu žalovanému nastupuje jen v případě, že se jedná o žalobu projednatelnou, z níž žalovaný může seznat, co konkrétně je předmětem proti němu uplatněného nároku a následně posoudit, zda vůbec, popř. v jakém rozsahu se žalobě bude bránit.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 4. 2026

Mgr. Vít Bičák předseda senátu