Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 142/2026

20 Cdo 142/2026-531

USNESENÍ

VYSOKÉ U PŘÍBRAMI s. r. o. v likvidaci

M. H.

, zastoupenému Mgr. Vladimírem Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Grafická č. 3365/3a, za účasti soudního exekutora Mgr. Patrika Steinera, Exekutorský úřad Praha-východ, se sídlem v Praze 4, Michelská č. 1326/62, pro náklady exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání soudního exekutora a povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2025, č. j. -480, takto:

I. Dovolání soudního exekutora

se odmítá

.

II. Dovolání povinného

se odmítá

.

III. Soudní exekutor Mgr. Patrik Steiner

je povinen

zaplatit povinnému na nákladech dovolacího řízení částku 8 120 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta Mgr. Vladimíra Hrbka.

IV. Oprávněná

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) pověřil dne 1. září 2017, č. j. -78, soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha-východ, vedením exekuce pro uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 5 950 000 Kč, pro náklady oprávněné v exekučním řízení a náklady exekuce podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného JUDr. Marií Roubíkovou, notářkou v Příbrami, ze dne 19. června 2012, sp. zn. NZ 142/2012, N 173/2012. JUDr. Marcelu Smékalovi zanikl výkon funkce soudního exekutora ke dni 6. října 2024 a do uvolněného Exekutorského úřadu Praha-východ byl dne 7. listopadu 2025 jmenován soudní exekutor Mgr. Patrik Steiner (dále též jen „soudní exekutor“).

Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. září 2022, č. j. -319, zastavil shora označenou exekuci k návrhu oprávněné ze dne 4. ledna 2022 (doplněném dne 9. ledna 2022) podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a nákladů exekuce (výrok III). Oprávněná v návrhu uvedla, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením ke dni 2. srpna 2018. Soud prvního stupně dále doplňujícím usnesením ze dne 18. října 2022, č. j. -344, rozhodl o zrušení příkazů k náhradě nákladů exekuce ze dne 13. ledna 2022, č. j. 081 EX 01902/17-326, a ze dne 31. března 2022, č. j. 081 EX 01902/17-344 (dále též jen „předmětné příkazy k náhradě nákladů exekuce“). Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. dubna 2023, č. j. , 414/2022-386, mimo jiné zrušil výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech exekuce a výrok doplňujícího usnesení soudu prvního stupně o zrušení předmětných příkazů k náhradě nákladů exekuce. V tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud usnesením ze dne 26. ledna 2024, č. j. -430, zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. června 2023, č. j. -416, jímž rozhodl o nákladech exekuce.

Soud prvního stupně opětovně rozhodl usnesením ze dne 21. března 2024, č. j. -445, tak, že oprávněná je povinna uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 591 219,93 Kč včetně DPH do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I) a návrh povinného ze dne 28. září 2022 na doplnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. září 2022, č. j. -319, o výrok na zrušení předmětných příkazů k úhradě nákladů exekuce se zamítá (výrok II). Vysvětlil, že na započtení v průběhu nařízené exekuce je třeba nahlížet jako na vymožené plnění na exekvovanou pohledávku. Jelikož soudní exekutor exekuci prováděl bez vědomí o započtení pohledávky až do dne 9. ledna 2022, vzniklo mu právo na náhradu nákladů exekuce. Soud prvního stupně určil jejich výši a uložil, vázán právním názorem odvolacího soudu v předchozím kasačním rozhodnutí, povinnost k jejich náhradě oprávněné. Dále pak dospěl k závěru, že již vymožené náklady exekuce na povinném se mu nevracejí, jelikož v posuzované věci byla exekuce zastavena s účinky ex nunc v části dosud nevykonané. Soud prvního stupně zároveň neshledal důvod ke zrušení předmětných příkazů k úhradě nákladů exekuce, protože již nabyly právní moci a náklady exekuce na jejich základě byly na povinném vymoženy v rámci ještě probíhající exekuce před jejím zastavením, přičemž k zastavení nedošlo ex tunc.

Odvolací soud usnesením ze dne 24. dubna 2025, č. j. -480, odmítl odvolání oprávněné proti výroku II usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II), přičemž zavázal oprávněnou k náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce před soudy obou stupňů částkou ve výši 49 050 Kč do tří od právní moci usnesení (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. K námitce soudního exekutora, že na povinném byly do pravomocného zastavení exekuce vymoženy ještě další finanční prostředky, uvedl, že se o vymožené náklady exekuce nejedná, jelikož nebyl vydán další příkaz k úhradě nákladů exekuce, který by nabyl právní moci.

Proti výroku II a III usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Uvedl, že dovolání je přípustné, neboť exekuční soudy rozhodovaly nejen o nákladech exekuce, ale i o jeho návrhu na doplnění rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2023, sp. zn. ). Výrok II přitom tvoří nedílný celek, proto by přípustnost dovolání proti jeho částem měla být posuzována jednotně. Namítl, že odvolací soud se při řešení otázky účinků zastavení exekuce podle ve vztahu k nákladům exekuce, které byly na povinném v mezidobí již vymoženy, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2019, sp. zn. . Odvolací soud měl správně rozhodnout, že oprávněná nese v důsledku zavinění zastavení exekuce náklady exekuce jako celek a již vymožené náklady exekuce na povinném by mu měly být vráceny. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby dovolací soud výrok II a III usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti výroku II usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání. Uvedl, že dovolání je přípustné, jelikož odměna soudního exekutora za provedení exekuce není svojí povahou nákladem řízení ve smyslu , nýbrž hmotněprávním nárokem podnikatele na úplatu za jím vykonanou činnost. Podle tvrzení soudního exekutora napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda lze považovat plnění vymožené ve smyslu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a započtené na náklady exekuce, za vymožené plnění i bez toho, aniž by o tomto bylo rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Soudní exekutor nesouhlasil s odvolacím soudem, který nad rámec zákonné definice vymoženého plnění a judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu požadoval existenci pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Navrhl proto, aby dovolací soud výrok II napadeného usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudní exekutor rovněž navrhl odklad vykonatelnosti tohoto výroku, protože v současné době disponuje vymoženým plněním ve výši 152 232 Kč, které by jinak musel vrátit.

Povinný k podanému dovolání soudního exekutora uvedl, že je třeba jej odmítnout, neboť není v souladu s přípustné. Z tohoto důvodu pak nelze ani návrhu na odklad vykonatelnosti výroku II napadeného usnesení odvolacího soudu vyhovět.

Nejvyšší soud obě dovolání projednal a rozhodl o nich podle ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 Sb).

Podle není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodováno výhradně o nákladech exekuce. Na tomto závěru nemění ničeho skutečnost, že odvolací soud rovněž přezkoumával výrok soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na doplnění usnesení o výrok na zrušení předmětných příkazů k úhradě nákladů exekuce. Odkaz povinného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2023, sp. zn. , je přitom nepřípadný, neboť to, že je dovolání obecně přípustné proti rozhodnutí o návrhu účastníka řízení na doplnění rozhodnutí podle , nevylučuje aplikaci , spadá-li napadený výrok svou povahou pod některý z případů vyjmenovaných v uvedeném ustanovení. Nelze přisvědčit ani argumentaci soudního exekutora, protože o tom, že odměna soudního exekutora je součástí nákladů exekuce, a dovolání je tak do této části nepřípustné, není v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu sporu (srov. např. bod č. 16 usnesení Ústavního soudu ze dne 18. srpna 2020, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. března 2020, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2022, sp. zn. ).

Jelikož dovolání povinného a soudního exekutora nejsou přípustná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2020, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2023, sp. zn. ), jak ostatně účastníky poučil v napadeném usnesení odvolací soud, Nejvyšší soud je podle odmítl, aniž nařizoval ve věci jednání ( věta první ).

Návrhem na odklad vykonatelnosti výroku II napadeného usnesení odvolacího soudu se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání soudního exekutora v Ústavním soudem přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 2. 2026

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu