Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2247/2022

20 Cdo 2247/2022

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Městské části Praha 10 se sídlem v Praze 10, Vršovická č. 1429/68, identifikační číslo osoby 00063941, proti povinné I. Š., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené advokátkou JUDr. Juditou Kodlovou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. č. 292/14, pro 1 639 600 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Grosamové, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 180 EX 2378/20, o dovolání soudní exekutorky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2022, č. j. -240, t a k t o:

I. Dovolání soudní exekutorky se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 dne 17. dubna 2020, č. j. -18, pověřil soudní exekutorku Mgr. Zuzanu Grosamovou, Exekutorský úřad Praha 6 (dále též jen „soudní exekutorka)“, vedením exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 639 600 Kč s příslušenstvím, a to podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. ledna 2010, č. j. -223, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2011, č. j. -302 (dále též jen „exekuční titul“).

K návrhu povinné soudní exekutorka usnesením ze dne 21. března 2022, č. j. 180 EX 2378/20-224, exekuci výrokem I. zastavila, výrokem II. rozhodla, že soudní exekutorce se přiznává právo na náhradu nákladů exekuce ve výši 253 979 Kč, a výrokem III. přiznala oprávněné právo na náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 9 653,30 Kč, přičemž v obou případech povinná není povinna tyto částky platit, jelikož ty již byla uhrazeny před zastavením exekuce. Výrokem IV. soudní exekutorka rozhodla, že povinná se osvobozuje od placení veškerých dalších v tomto exekučním řízení vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu, a to v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči povinné pro tyto pohledávky právo postihu. Soudní exekutorka uvedla, že povinná k 15. listopadu 2021 uhradila celou exekvovanou jistinu a částku 907,50 Kč na náklady exekuce a jelikož oprávněná se k návrhu povinné na zastavení exekuce nevyjádřila, lze předpokládat, že souhlasila a je na místě exekuci zastavit v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) a čl. IV. bodu 25 přechodných ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), protože došlo ke splnění podmínek pro zastavení exekuce v rámci tzv. „milostivého léta“. Povinná proto nemusí platit náklady exekuce a náklady oprávněné, které nebyly soudní exekutorkou k okamžiku splnění podmínek tzv. „milostivého léta“ vymoženy, není však osvobozena od placení nákladů exekuce a oprávněné, které k danému okamžiku vymoženy byly.

K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2022, č. j. -240, výrokem I. potvrdil usnesení soudní exekutorky ve výroku I. ve znění, že exekuce se zastavuje v rozsahu, ve kterém byla povinná osvobozena od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu, v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Výrokem II. odvolací soud potvrdil usnesení soudní exekutorky ve výroku IV., a výrokem III. rozhodl, že napadené usnesení se ve výroku II. mění tak, že soudní exekutorce se nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce ve výši 253 979 Kč, a ve výroku III. se mění tak, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 653,30 Kč. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce podle , neboť platby povinné jsou podle citovaného ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“) vymoženým plněním. Jsou však splněny podmínky pro zastavení exekuce podle čl. IV bodu 25 , protože v projednávané věci je povinnou fyzická osoba a oprávněnou městská část hlavního města Prahy, povinnou byla postupně uhrazena částka 1 639 600 Kč představující pohledávku oprávněné vymáhanou touto exekucí a uhradila i částku 907,50 Kč na náklady exekuce. Podle odvolacího soudu nelze přisvědčit soudní exekutorce, že částka 253 979 Kč zaplacená povinnou představuje vymožené náklady exekuce, na něž má soudní exekutorka nárok, protože příkaz k úhradě nákladů exekuce dosud nenabyl právní moci, a rovněž částka 9 653,30 Kč nepředstavuje vymožené náklady oprávněné, na něž má oprávněná nárok. Podstatou právní úpravy tzv. „milostivého léta“ je umožnit povinným úhradu jistiny a paušální částky na nákladech exekuce s osvobozením od placení dalších částek spojených s vymáháním pohledávek v exekucích, tj. s osvobozením od placení úroků z prodlení, nákladů nalézacího řízení, nákladů oprávněného v exekuci a dalších nákladů soudního exekutora. Jestliže povinná uhradila postupně celou vymáhanou jistinu, je soudní exekutorka povinna celou jistinu vyplatit oprávněné a nemůže si ponechat částku 253 979 Kč na úhradu svých nákladů, protože jí náleží na nákladech exekuce pouze částka 907,50 Kč.

Usnesení odvolacího soudu napadla soudní exekutorka ve výrocích I. a III. dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a které dovolatelka formulovala následovně:

1. Lze rozhodnout o nákladech exekuce v usnesení, kterým se exekuce zastavuje na základě čl. IV bodu 25 ?

2. Zastavuje se exekuce v případě splnění podmínek dle čl. IV bodu 25 úplně nebo jen částečně?

3. Má soudní exekutor právo na náklady exekuce, které byly vymoženy po 28. říjnu 2021, avšak před splněním podmínek tzv. milostivého léta, byla-li exekuce zastavena na základě ustanovení čl. IV. bodu 25 ?

4. Má soudní exekutor právo na vymožené náklady exekuce, o nichž nebylo rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce (ani pravomocným ani nepravomocným), byla-li exekuce zastavena na základě ustanovení čl. IV bodu 25 ?

Dovolatelka v dovolání namítala, že v projednávané věci je správné právní posouzení věci takové, že o nákladech exekuce lze rozhodnout v usnesení, kterým se exekuce zastavuje na základě čl. IV bodu 25 , a že soudní exekutor má nárok na náklady exekuce při jejím zastavení dle čl. IV bodu 25 , pokud toto vymohl před splněním podmínek tzv. milostivého léta s tím, že je nerozhodné, jestli byl či nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Tvrdí-li odvolací soud to, že o nákladech exekuce nelze rozhodnout v usnesení, kterým se exekuce zastavuje na základě čl. IV bodu 25 , pak tento jeho závěr postrádá zákonného podkladu. Čl. IV bod 25 takové pravidlo neobsahuje. Naopak na základě ve spojení s ex. ř., respektive na základě ve spojení s ex. ř. je třeba o nákladech řízení rozhodnout v usnesení, kterým se řízení končí. Z procesní opatrnosti pak dovolatelka napadla i výrok I. napadeného usnesení, neboť se nedomnívá, že lze o nákladech exekuce rozhodnout (a tudíž fakticky dosáhnout změny výroku III. napadeného usnesení ve prospěch dovolatelky) v situaci, kdy exekuce byla zastavena pouze částečně. Svou aktivní legitimaci k obraně proti výroku I. napadeného usnesení dovozuje dovolatelka z toho, že pokud by rozhodnutí o nákladech exekuce při jejím částečném zastavení možné nebylo, byla by jí výrokem I. způsobena újma nemožností o nákladech exekuce rozhodnout, ačkoliv by se dovolatelce podařilo dosáhnout zrušení výroku III. napadeného usnesení. Dovolatelka rovněž namítala nesprávnost závěru odvolacího soudu, že soudní exekutor má v případě zastavení exekuce podle čl. IV bodu 25 nárok pouze na náklady exekuce vymožené do 28. října 2021. Dovolatelka má za to, že jí náleží náklady exekuce vymožené do okamžiku splnění podmínek tzv. milostivého léta", tj. do zaplacení exekvované jistiny a částky alespoň 750,00 Kč na náklady exekuce. Tento svůj závěr opírá dovolatelka o výklad slova „dosud“, které je obsaženo v třetím odstavci článku IV bodu 25 Zmíněné ustanovení normuje povinnost exekutora po zaplacení jistiny a částky 750,00 Kč na náklady exekuce osvobodit povinného od placení dalších vymáhaných pohledávek v rozsahu, ve kterém nebyly dosud uspokojeny, a právo na exekuci zúčastněných subjektů ponechat si dosud vymožené plnění. Jelikož z napadeného usnesení není patrné, z čeho odvolací soud dovodil, že soudní exekutor má právo pouze na náklady exekuce vymožené do 28. října 2021, je jeho usnesení nepřezkoumatelné a rovněž je nesprávný jeho názor, podle kterého má soudní exekutor v případě zastavení exekuce podle čl. IV bodu 25 nárok pouze na ty náklady exekuce, které jsou podložené pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce, neboť podle dovolatelky soudnímu exekutorovi vzniká právo na náklady exekuce nikoliv právní mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce či okamžikem vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce, nýbrž již pověřením k vedení exekuce. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Jelikož dovolání soudní exekutorky svým obsahem směřuje právě proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení, není vzhledem k jednoznačné dikci ustanovení přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání soudní exekutorky podle odmítl.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 8. 2022

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu