Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2673/2026

30 Cdo 2673/2026-350

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobce L. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí 681/3, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o upuštění od neoprávněných zásahů do práv žalobce, odstranění následků zásahu a o nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2025, č. j. -292, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 22. 4. 2025, č. j. -292, byl zamítnut návrh žalobce na vydání doplňujícího rozsudku odvolacího soudu (jímž mělo být rozhodnuto o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost).

Usnesení odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním (posléze ještě podstatně doplněném), které Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval včasností dovolání, nicméně s ohledem ke skutečnosti, že v době vydání napadeného usnesení již bylo řízení pravomocně skončeno, zanikla tím podle procesní plná moc udělená dřívější zástupkyni (zmocněnkyni) žalobce Mgr. Markétě Chadžijské, proto počátek běhu dvouměsíční lhůty k podání dovolání se neváže na okamžik doručení napadeného usnesení této (bývalé) zmocněnkyni, ale až ke dni, kdy bylo takové usnesení doručeno přímo (již nezastoupenému) žalobci, to je k 1. 5. 2025 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. ). Bylo-li dovolání podáno prostřednictvím datové schránky žalobce dne 26. 6. 2025, stalo se tak ve stanovené lhůtě.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Uvedené ustanovení vylučuje dovolání proti rozhodnutím v části „týkající se výroku o nákladech řízení“, a jeho působnost proto nelze omezovat pouze na výroky, jimiž bylo přímo rozhodnuto o povinnosti k náhradě těchto nákladů. Jak vyplývá z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. , zejména z bodů 14–18 jeho odůvodnění, při výkladu této výluky je třeba přihlížet k širšímu okruhu rozhodování o nákladech řízení a ke smyslu a účelu právní úpravy, jímž je též odbřemenění dovolacího soudu. Rozhoduje-li soud o návrhu na doplnění rozsudku výhradně o nákladový výrok, zůstává předmět jeho rozhodování omezen na náklady řízení; okolnost, že posuzuje procesní podmínky pro dodatečné vydání takového výroku, na této povaze rozhodnutí nic nemění.

Opačný výklad by vedl k neodůvodněnému rozdílu, kdy by dovolání proti doplněnému nákladovému výroku bylo vyloučeno, zatímco zamítnutí návrhu na vydání téhož výroku by dovolacímu přezkumu podléhalo. Takový závěr neodpovídá předmětu ani účelu uvedené výluky. Obecná možnost dovolacího přezkumu rozhodnutí o návrhu podle přitom nevylučuje uplatnění omezení podle , spadá-li napadené rozhodnutí svou povahou pod některý z tam vymezených případů (srov. v obdobných souvislostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. ). Jelikož se v rámci dovolacího řízení požadované doplnění rozsudku týkalo nákladů řízení, vztahuje se výluka podle i na rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu.

Nejvyšší soud již jen pro úplnost doplňuje, že původní požadavek na doplnění druhého rozsudku odvolacího soudu o poučení o opravných prostředcích, nejenže nebyl předmětem dovolacího řízení, ale navíc institut doplňujícího rozsudku ( ve spojení s ) se vztahuje jen na rozhodování o věci samé, popřípadě na vedlejší výroky rozsudku, lze proto jeho prostřednictvím doplnit výlučně výrokovou část rozhodnutí, nikoliv jeho jiné obsahové části, pasáž obsahující poučení o opravných prostředcích nevyjímaje.

Zbývá dodat, že nepřesné poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení o tom, že dovolání je přípustné, přestože tomu tak objektivně není, přípustnost dovolání nezakládá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., a usnesení ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 11. 2026

JUDr. David Vláčil předseda senátu