Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 615/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Tunkla, soudního exekutora, Exekutorský úřad Plzeň-město, se sídlem v Plzni, Palackého nám. 740/28, zastoupeného Mgr. Renatou Václavikovou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 120/7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -219 ze dne 30. 10. 2019, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, a Marcely Krzyžankové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") č. j. -145 ze dne 28. 11. 2018 byl návrh vedlejší účastnice, fyzické osoby (dále jen jako "povinná"), na zastavení exekuce zamítnut.

2. K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že exekuci zastavil, neboť neměla být na základě nezpůsobilého exekučního titulu (absolutně neplatné rozhodčí smlouvy) vůbec nařízena; zároveň krajský soud uložil vedlejší účastnici (dále jen "oprávněná") povinnost zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení 16 473,10 Kč a soudnímu exekutorovi (stěžovateli) 7 865 Kč. Podle krajského soudu stěžovateli nemohl vzniknout jím požadovaný nárok na odměnu za provedení exekuce vypočtenou z vymoženého plnění ve výši 49 706,80 Kč. Předmětná exekuce na podkladě rozhodčího nálezu neměla být nařízena, a nelze proto uvažovat o vymoženém plnění ve smyslu zákonných ustanovení o exekuci. Stěžovateli vznikl vůči oprávněné pouze nárok na paušální odměnu za provedení exekuce podle (o odměně a náhradách soudního exekutora) ve výši 3 000 Kč, a dále nárok na náhradu hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč podle stejné vyhlášky (obojí navýšené o částku příslušné daně z přidané hodnoty ve výši 21 %).

3. Ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví uvedené usnesení krajského soudu a navrhuje jeho zrušení; namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle a d (dále jen ""). Stěžovatel namítá, že krajský soud při výpočtu výše příslušné odměny soudního exekutora opomenul kogentní ustanovení , podle kterého má být příslušná odměna vypočtena podle stejné vyhlášky z výše již vymožené části pohledávky. Chybným postupem tak krajský soud stěžovateli přiznal výrazně nižší odměnu, než která mu náleží. Podle stěžovatele krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl, jaké důvody jej vedly k aplikaci , čímž bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu.

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost stěžovatele je však zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud zjistil, že předmětná stížnost je z podstatné části shodná s ústavní stížností ve věci vedené pod

sp. zn.

; stěžovatel brojí proti tzv. nákladové části rozhodnutí. Ústavní soud při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze výjimečně a v případech extrémního rozporu s principy spravedlnosti představující závažný exces z hlediska intenzity zásahu do základního práva [srov. nález

sp. zn.

ze dne 8. 2. 2007 (N 27/44 SbNU 319), všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz]. O takový případ však v nyní projednávané věci nejde.

6. Odůvodnění rozhodnutí krajského soudu o výši odměny soudního exekutora je dostatečné a jeho interpretace podústavního práva není svévolná či neodůvodněná; stejně tak z usnesení nevyplývá, že se příčí pravidlům logiky, je výrazem přepjatého formalismu či jinak vybočuje z obecných principů spravedlnosti (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 9. 2018).

7. Závěr krajského soudu, že s ohledem na nezpůsobilost exekučního titulu nelze uvažovat o vymoženém plnění ve smyslu zákonných ustanovení o exekuci, je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavní soudu, podle které samotný fakt, že nejsou uspokojeny všechny nároky soudního exekutora, není protiústavní, jelikož soudní exekutor z povahy povolání nese toto riziko sám a na oprávněného uvedené riziko nelze přenášet bez jeho zavinění (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 3. 2012). Podobně pak v nálezu

sp. zn.

ze dne 4. 5. 2006 (N 96/41 SbNU 265), který se týkal náhrady nákladů exekuce v případě, že exekuční titul není vykonatelný, Ústavní soud dospěl k závěru, že ztratil-li výrok o pověření exekutorky oporu (tj. nebyl formálně vykonatelný), jde o situaci, na niž nejblíže dopadá ustanovení (tehdejšího) (ve znění účinném do 31. 3. 2017 ) vyhlášky , podle kterého je nutné soudnímu exekutorovi, jehož pověření zaniklo, přiznat odměnu ve výši 3 000 Kč.

8. Lze tedy uzavřít, že v nyní projednávaném případě ústavně zaručená práva stěžovatele porušena nebyla. Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle , jež umožňuje odmítnout návrh v zájmu racionality a efektivity řízení o ústavní stížnosti. Usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu