Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
1-597-24_1.html
HTML · 23.11 KB
No categories available
I.ÚS 597/24
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Tunkla, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-město, sídlem Palackého náměstí 740/28, Plzeň, zastoupeného Mgr. Renatou Václavikovou Tunklovou, advokátkou sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 9 Co 31/2023 -137 ze dne 30. 10. 2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a dále a) obchodní korporace PROFI CREDIT Czech, a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, a b) Drahoslava Josieka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku ("okresní soud") usnesením č. j. 29 EXE 2794/2010 -115 ze dne 29. 11. 2022 rozhodl, že vedlejší účastnice a) jako oprávněná má zaplatit stěžovateli náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že v případě, kdy exekuce byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nelze soudnímu exekutorovi přiznat odměnu z vymoženého plnění. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě ("krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1 , § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu ")]; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
3. Stěžovatel namítá, že mu soudy přiznaly náklady exekuce v nesprávné výši. Krajský soud pominul kogentní ustanovení § 11 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb. , o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého má být příslušná odměna v případě zastavení exekuce vypočtena z výše dosud vymožené části pohledávky, a to podle § 6 téže vyhlášky. Exekutorský tarif přitom nerozlišuje, z jakého důvodu byla exekuce zastavena. Napadené usnesení je nedostatečně odůvodněno, neboť z něj není patrné, na základě čeho dospěl krajský soud k závěru, že s ohledem na nezpůsobilost exekučního titulu nelze uvažovat o vymoženém plnění ve smyslu zákonných ustanovení o exekuci.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Již tak omezená šíře přezkumu se umenšuje v případě rozhodování o nákladech řízení - exekuční řízení nevyjímaje (srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 2013/21
ze dne 29. 9. 2022, bod 16).
6. Problematikou použití § 11 odst. 3 exekutorského tarifu se již Ústavní soud ve své rozhodovací praxi na základě stěžovatelových ústavních stížností ve skutkově a právně obdobných věcech zabýval (viz např. usnesení ve věcech
sp. zn. II. ÚS 701/22
,
,
,
,
,
); shrnout ji lze následovně: V případě, kdy je exekuce zastavena proto, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem pro vážné nedostatky, nelze uvažovat o v mezidobí získaném (vydobytém) plnění soudním exekutorem jako o vymoženém plnění ve smyslu § 11 odst. 3 exekutorského tarifu. Jde totiž o plnění, které vůbec nemělo být vymoženo, a nepředstavuje tak základ pro výpočet výše nákladů exekuce. Stěžovatel si mohl a měl být vědom toho, že předmětná exekuce neměla být nařízena. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění shora uvedených usnesení Ústavního soudu (i dalších), jež jsou stěžovateli známa. Z předestřených závěrů výslovně vycházel i krajský soud v napadeném usnesení (viz jeho bod 7); jeho odůvodnění tedy nelze považovat za nedostatečné.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu