Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2880/2025

30 Cdo 2880/2025-219

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně PALETY-KUPKA GROUP s. r. o., IČO 01809326, se sídlem v Plzni, Hřímalého 2707/20, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem,advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 127 967 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. -196, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, č. j. -145, zamítl žalobu o zaplacení částky 127 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 11. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč (výrok II).

2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2025, č. j. -196, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Částky 127 967 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2016 u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu a u Odvolacího finančního ředitelství a navazujícího soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřovalo jen proti rozhodnutí ve věci samé, tedy proti výroku I v rozsahu potvrzení výroku I rozsudku soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

5. Přípustnost dovolání dle nezakládá procesní námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu z důvodu, že se dle žalobkyně dostatečně nevypořádal s jejími odvolacími námitkami brojícími proti závěru soudu prvního stupně o její úmyslné účasti na daňovém podvodu (které v dovolání zopakovala), čímž jí zabránil řádně zformulovat dovolací námitky, neboť při řešení této procesní otázky se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu neodchýlil. Odvolací soud totiž na námitky žalobkyně reagoval, a to zopakováním skutkových zjištění soudu prvního stupně čerpaných z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021 (správně má být uvedeno 2022, neboť tato chyba v datu vydání rozhodnutí byla opravena opravným usnesením stejného soudu ze dne 12. 4. 2022, č. j. -83; poznámka Nejvyššího soudu), č. j. -71, dle kterých žalobkyni nebyl v rámci daňové kontroly ohledně daně z přidané hodnoty za leden 2016 odepřen nárok na odpočet daně pro neobezřetnost, ale pro její vědomé zapojení do daňového podvodu, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Tento skutkový závěr je pak podpořen i dalšími skutkovými zjištěními z tohoto rozsudku uvedenými v rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud rovněž ztotožnil, a to že případ žalobkyně přestavuje „ukázkový případ řetězového podvodu na DPH“ (viz odstavec 12 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odstavci 9 a 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

6. Z odůvodnění napadeného rozsudku je tudíž zřejmé, jakými úvahami se odvolací soud při jeho vydání řídil a že se i přes námitky žalobkyně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně o její úmyslné účasti na daňovém podvodu, čímž tyto odvolací námitky vypořádal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. , ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. , nebo žalobkyní citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. , ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. ). Přezkoumatelnost napadeného rozsudku pak vyplývá i z obsahu podaného dovolání, v němž žalobkyně sice jako dovolací námitku formuluje tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, současně však v odstavci 21 dovolání rozporuje otázku formy své účasti na daňovém podvodu. Žalobkyně tudíž byla schopna na závěry odvolacího soudu relevantně reagovat a proti tomuto závěru odvolacího soudu se vymezit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , publikovaný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. ). Svým rozsudkem se tudíž odvolací soud neodchýlil ani od dalších obdobných rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu odkazovaných žalobkyní v dovolání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. , a ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , a nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. , ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. ).

7. Jestliže pak žalobkyně hodlala svým dovoláním zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu (a před ním soudu prvního stupně) o tom, že se daňového podvodu účastnila úmyslně, tak Nejvyšší soud připomíná, že je skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem vázán. Námitky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu jsou tak nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ), jak byla žalobkyně již ve vztahu ke shodné skutkové námitce v obdobných věcech Nejvyšším soudem upozorněna v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. , nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. . Z těchto důvodů se pak odvolací soud nemohl svým právním posouzením odchýlit ani od v dovolání citovaných závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. , které vycházelo ze zcela odlišného skutkového stavu, neboť ve zde řešeném případě odlišného žalobce ze skutkových zjištění nevyplývalo, že by se tento vědomě účastnil daňového podvodu, jako to bylo v případě žalobkyně.

8. Dále žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je v rozporu s jinými rozsudky odvolacího soudu v jiných jejích skutkově shodných věcech vedených u odvolacího soudu pod sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. . Ani tato námitka však přípustnost dovolání dle nezakládá. Žalobkyně v průběhu řízení (do podání dovolání) námitku, že by jí mělo být poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva jako v řízeních vedených pod sp. zn. a sp. zn. , neuplatnila, ačkoliv bezpochyby mohla, pročež se jí odvolací soud nezabýval, a napadené rozhodnutí tudíž na řešení takové otázky nespočívá. Rozhodnutí odvolacího soudu tak z pohledu předmětné otázky nemůže spočívat na nesprávném právním posouzení věci, přichází-li žalobkyně s námitkou, která z této otázky vychází, až v dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. , a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2022, sp. zn. ). Pokud jde o řízení vedené pod sp. zn. , které vzal odvolací soud při svém rozhodování v úvahu, pak ačkoliv dle judikatury Nejvyššího soudu lze s ohledem na princip právní jistoty důvodně očekávat, že právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný již rozhodnutý shodující se s ním v podstatných znacích, v souladu s rozhoduje soud vždy na základě zjištěného skutkového stavu věci, který je v prvé řadě výsledkem procesní aktivity účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. ). Odvolací soud se tedy od těchto závěrů svým postupem neodchýlil, pokud dospěl k závěru, že v tomto případě byla provedeným dokazováním existence nemajetkové újmy žalobkyně z nepřiměřené délky posuzovaného řízení vyvrácena.

9. K případným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží podle věty druhé pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což však v daném případě splněno není.

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první ve spojení s a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 300 Kč [ ve spojení s ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 2. 2026

JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu