Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 324/2017 - 13

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: nezletilý D. Q. T., právně zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. - 12,

t a k t o :

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. – 12, s e ve výroku II. z r u š u j e .

II. Žalobci s e právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 27. 11. 2017 kasační stížnost proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Tímto usnesením městský soud ve výroku I. zastavil řízení o stěžovatelově žalobě z důvodu jejího zpětvzetí, ve výroku II. uložil stěžovateli povinnost zaplatit ČR – Městskému soudu v Praze soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1000 Kč a výroku III. městský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedenou žalobou se stěžovatel domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí o rozkladu proti usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 27. 9. 2017, č. j. 2951/2017-HANOI-c.

[2] Kasační stížností napadl stěžovatel pouze výrok II. usnesení městského soudu, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek dle , o soudních poplatcích, v relevantním znění (dále jen „ “), ve výši 1000 Kč, neboť soudní poplatek nebyl do vydání napadeného usnesení zaplacen. Stěžovatel namítl, že městský soud provedl nesprávný výklad zákona o soudních poplatcích, neboť dané ustanovení se týká pouze případů, kdy již byl soudní poplatek zaplacen.

[3] V projednávané věci, v níž kasační stížnost směřuje výlučně vůči výroku usnesení městského soudu, jímž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1000 Kč, Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, neboť podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, má stěžovatel povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích].

[4] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou splnění podmínek řízení o kasační stížnosti.

[5] Nejprve je nutno konstatovat, že proti usnesení městského soudu, jímž byla uložena povinnost poplatek zaplatit, je přípustná kasační stížnost. Její nepřípustnost nelze dovozovat toliko z toho, že soudní poplatky náleží mezi náklady řízení podle , přičemž podle je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Rovněž na usnesení, jímž je uložena povinnost zaplatit soudní poplatek je třeba aplikovat obecné úvahy prezentované v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. - 43 (a kasační stížnost připustit, obdobně jako kasační stížnost proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku či proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků – viz komentář k výkladu zákona o soudních poplatcích, Wolters Kluwer, ASPI).

[6] Podle § 10 odst. 3 věty první zákona o soudních poplatcích soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.

[7] Z citovaného ustanovení plyne, že dopadá na situace, kdy byl soudní poplatek zaplacen, a nikoli na situace, kdy soudní poplatek zaplacen nebyl (nebyl-li soudní poplatek zaplacen, není možné jej ani vrátit). O takový případ se jedná právně v nyní posuzované věci a z výše uvedeného je zjevné, že městský soud pochybil, pokud ve výroku II. napadeného usnesení uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek.

[8] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení ve výroku II. podle zrušil. V daném případě však nepřichází v úvahu vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení, neboť žádné formalizované soudní řízení zde nenásleduje. Nejvyšší správní soud tedy rozhodl pouze o zrušení výroku II. usnesení městského soudu. V takovém případě je to ovšem Nejvyšší správní soud, který musí rozhodnout o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. - 38, publ. pod č. NSS, dále také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. - 755, publ. pod č. 1257/2007 Sb. NSS).

[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s za použití , podle něhož jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. V projednávané věci by měl podle za použití právo na náhradu nákladů řízení úspěšný stěžovatel, avšak důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání této náhrady spatřuje Nejvyšší správní soud ve skutečnosti, že žalovaný se žádným způsobem nepodílel na nezákonnosti rozhodnutí městského soudu o uložení povinnosti stěžovateli zaplatit uvedený soudní poplatek.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2017

JUDr. Jakub Camrda

předseda senátu