Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ads 11/2004 - 38

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně E. D., zastoupené zmocněnkyní A. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2004, č. j. – 20,

t a k t o :

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2004, č. j. – 20 s e ve 2. výroku zrušujícím rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2002, č. xxx z r u š u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaná jako stěžovatelka domáhá zrušení druhého výroku shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 4. 9. 2002, č. j. xxx a věc jí vrácena k dalšímu řízení. Uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jednak zamítl žalobu E. D. směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2002, č. j. xxx (zamítající žádost E. D. o sirotčí důchody pro děti V., A., M., P. po jejich zemřelém otci V. D.), jednak zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2002, č. j. xxx (zamítající žádost E. D. o vdovský důchod po jejím zemřelém manželovi V. D.).

Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávné právní posouzení spočívající v tom, že napadeným druhým výrokem městský soud rozhodl o zrušení a vrácení označeného rozhodnutí stěžovatelky přesto, že o žalobě proti tomuto rozhodnutí soud již dříve pravomocně rozhodl. Stěžovatelka postoupila městskému soudu žaloby, rozhodnutí, doklady a vyjádření, a to ve věci žádosti o sirotčí důchod ke sp. zn. a ve věci žádosti o vdovský důchod ke sp. zn. . Dne 2. 12. 2003 byl stěžovatelce doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. , kterým byla zamítnuta žaloba E. D. proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 4. 9. 2002, č. j. 456 215 147 - č. II (zamítající žádost E. D. o vdovský důchod po jejím zemřelém manželovi V. D.). V tomto rozsudku Městský soud vyslovil právní názor, že zemřelý V. D. byl na území České republiky naposledy zaměstnán dne 6. 11. 1983, od skončení zaměstnání do jeho smrti dne 23. 10. 1986, a tedy nárok na vdovský důchod podle nevznikl. Za tohoto stavu pak nemohl být použit ani čl. IV. odst. 2 , podle kterého pokud nárok nevznikl před 1. 1. 1996 jen proto, že nebyla splněna podmínka trvalého pobytu zemřelého na území České republiky, považuje se podmínka za splněnou. U V. D. brání aplikaci právě skutečnost, že od ukončení jeho zaměstnání do dne jeho smrti uplynula doba delší dvou let. Rozsudkem kasační stížností napadeným vyslovil městský soud názor opačný, a to že V. D. splňoval podmínky nároku na plný invalidní důchod podle , a proto musí stěžovatelka znovu rozhodnout o nároku na vdovský důchod žalobkyně. Tento druhý názor považuje stěžovatelka za nesprávný a navíc soud rozhodl ve věci již pravomocně rozhodnuté, tedy nadbytečně. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud 2. výrok označeného rozsudku Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně nevyužila práva se ke kasační stížnosti vyjádřit.

Ze soudního spisu vyplývá, že žalobkyně podala u stěžovatelky návrh ze dne 16. 9. 2002 na přezkoumání jejího rozhodnutí ze dne 4. 9. 2002, č. j. 456 215 147 - č. 1, 2 (ve věci sirotčího i vdovského důchodu), v němž namítla, že její manžel V. D. splňoval podmínky pro získání starobního důchodu, neboť posledních deset let před smrtí pracoval u ČSD, na území Kanady nepracoval a zemřel 18 měsíců po příjezdu, v době, kdy byly děti nezletilé. Tento návrh (žaloba) byl stěžovatelkou předložen Nejvyššímu správnímu soudu (7. 3. 2003) s vyjádřením k návrhu směřujícímu proti jejímu rozhodnutí č. I. (o nároku na sirotčí důchod). Nejvyšší správní soud návrh (žalobu) postoupil Městskému soudu v Praze, který současně určil příslušným k projednání a rozhodnutí. K výzvě tohoto soudu zmocněnkyně žalobkyně doplnila náležitosti žaloby podáním ze dne 19. 11. 2003, v němž výslovně označila napadené rozhodnutí ČSSZ „ze dne 4. 9.2002, č. I., č. j. xxx“, věcně pak argumentovala pouze ve vztahu k nároku nezletilých dětí na sirotčí důchod a konečný návrh směřovala ke zrušení rozhodnutí ČSSZ „ze dne 4. 9. 2002, č. I., č. j. xx“. Vyjádření České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 9. 2003 se vztahovalo rovněž k nároku dětí na sirotčí důchod. Při jednání soudu nebylo v protokole specifikováno, které rozhodnutí je předmětem řízení, byla čtena žaloba z č. l. 1 (původní návrh) včetně jejího doplnění ze dne 18. 11. 2003 (správně má být 19. 11. 2003), k důkazu bylo konstatováno rozhodnutí ČSSZ č. I. a byl proveden důkaz dávkovým spisem včetně rozhodnutí č. II. Na to byl vyhlášen rozsudek, v l. výroku zamítající žalobu proti rozhodnutí č. I, ve 2. výroku zrušující rozhodnutí č. II. včetně vrácení této věci k dalšímu řízení.

Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. vyplývá, že rozsudkem ze dne 25. 11. 2003 byla zamítnuta žaloba E. D. proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2002, č. j. xxx - č. II; rozsudek nabyl právní moci dne 2. 12. 2003. Rozsudek se týkal vdovského důchodu, soud jednal na základě shodného návrhu (žaloby) žalobkyně jako ve věci sp. zn. , ovšem usnesením ze dne 4. 6. 2003 soud vyloučil žalobu směřující proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 4. 9. 2002, č. I., č. j. xxx k samostatnému projednání (spis sp. zn. již v té době byl veden).

Kasační stížností jsou uplatněny důvody nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu a důvody nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu , spočívající ve vadě řízení před soudem, který rozhodl o návrhu, o němž již bylo dříve pravomocně rozhodnuto. Nejvyšší správní soud je podle vázán důvody kasační stížností – to neplatí v případě bylo-li řízení před soudem zmatečné. Zmatečností řízení před soudem se podle rozumí mj. chybějící podmínky řízení.

Základní podmínkou řízení před soudem ve správním soudnictví je existence návrhu nebo žaloby, v případě soudního přezkumu zákonnosti správního rozhodnutí je to existence žaloby proti tomuto rozhodnutí směřující ( , , 32 ). Žalobkyně v daném případě sice v původním návrhu vyjádřila obecně nesouhlas s oběma rozhodnutími, ovšem k výzvě soudu specifikovala jako napadené rozhodnutí pouze rozhodnutí č. I., a proti němu směřoval i obsah doplnění žaloby a žalobní petit. Z toho plyne, že žaloba byla žalobkyní podána jen proti rozhodnutí č. I. (ve věci sirotčího důchodu dětí) a jen o tomto návrhu mohl soud jednat a rozhodovat. Tomu nasvědčuje i existence druhé žaloby směřující proti rozhodnutí č. II. (ve věci vdovského důchodu) projednané soudem pod sp. zn. . Předmětem obou správních rozhodnutí přitom byly samostatné a na sobě nezávislé nároky. Městský soud napadeným výrokem rozsudku rozhodl o zrušení rozhodnutí, proti němuž žaloba nesměřovala. Takový postup je třeba považovat za zmatečný.

Je-li rozsudek soudu zmatečný, nemůže již Nejvyšší správní soud zkoumat důvodnost věcných kasačních námitek, stejně tak jako vážit skutečnost, zda daným rozhodnutím došlo k porušení překážky věci rozhodnuté (res iudicata).

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle . rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2004, č. j. - 20 ve 2. výroku zrušujícím rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2002, č. 456 215 147 - č. II zrušil. Citované ustanovení se zrušením rozhodnutí spojuje vrácení věci soudu k dalšímu řízení a v odst. 3) s vázaností právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem. To ovšem přichází v úvahu jen tam, kde po zrušení rozhodnutí v kasačním řízení zůstává nějaký návrh, o němž musí soud rozhodnout. Tak tomu není tam, kde zmatečnost zrušeného rozhodnutí spočívala v neexistenci návrhu - žaloby. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl pouze o zrušení zmatečného výroku rozsudku, který v ostatních částech kasační stížností napaden nebyl. Nepřichází v úvahu ani postup podle věta prvá za středníkem - se zrušením výroku odmítnutí návrhu či zastavení řízení, neboť návrh zahajující řízení ohledně městským soudem zrušeného správního rozhodnutí v daném případě

podán nebyl. Pokud byl podán samostatně, byl veden v jiném spise a bylo o něm rozhodnuto v jiném řízení.

Vzhledem k tomu, že věc není vrácena městskému soudu k dalšímu řízení nemůže tento soud rozhodnout o nákladech kasační stížnosti podle a rozhodne o nich Nejvyšší správní soud. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení o kasační stížnosti úspěšná nebyla ( , ). Stěžovatelka byla v kasačním řízení úspěšná, ovšem ustanovení o úhradě nákladů řízení v jejím případě neplatí ( , ). Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. 9. 2004

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu