Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 210/2019 - 36

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: Z. P., zastoupené Mgr. S. R., obecnou zmocněnkyní, proti žalované: RBP, zdravotní pojišťovna, sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava, zastoupené Mgr. Pavlem Říhou, advokátem, sídlem Poděbradova 2738/16, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2019, zn. ŘZ DS64716, 68099/2019, v řízení o kasační stížnosti žalované proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2019, č. j. – 39,

takto:

Výrok III. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2019, č. j. – 39, se ruší.

Odůvodnění :

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Dne 31. 1. 2019 podal poskytovatel zdravotních služeb (Fakultní nemocnice Brno) za žalobkyni žádost o úhradu výroby neregistrovaného léčivého přípravku somato-buněčné terapie dle , o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „ “).

[2] Na žádost reagovala revizní lékařka žalované dne 26. 2. 2019 nesouhlasem, resp. jejím zamítnutím. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 11. 3. 2019 odvolání. Žalovaná na ně odpověděla přípisem ze dne 18. 3. 2019, v němž uvedla, že ve věci žádosti dle nevystupuje v pozici správního orgánu a vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu nemá povahu správního rozhodnutí. Dále konstatovala, že podané žádosti nelze vyhovět, neboť požadovaná léčba je vysoce experimentální, klinická studie stále probíhá, a v současné chvíli tak není prokázána bezpečnost a účinnost vakcíny dle , o léčivech a změnách souvisejících zákonů.

[3] Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud konstatoval, že popření nároku pojištěnce na hrazení zdravotních služeb podle naplňuje materiální znak rozhodnutí ve smyslu , (dále jen „ “), neboť negativně zasahuje do pojištěncových práv zakotvených v , e) , a jde tak o akt, který může pojištěnce zkrátit na jeho právech. Zároveň úkon žalované ze dne 18. 3. 2019 naplňuje i formální znaky rozhodnutí, jak je popsal rozšířený senát v rozhodnutí ze dne 10. 7. 2018, č. j. - 41. Dále soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2013, č. j. - 50, z nějž vyplývá, že rozhodování podle je výkonem veřejné moci a příslušná zdravotní pojišťovna vystupuje při takovém rozhodování jako správní orgán.

[4] Krajský soud dále dospěl k závěru, že na rozhodování dle se vztahuje , , neboť sám ani jiný obecně závazný předpis nestanoví jiný postup pro rozhodování, ani působnost nevylučuje. Správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni je příslušná zdravotní pojišťovna. Dle je proti jejímu rozhodnutí přípustné odvolání. Vzhledem k tomu, že zvláštní zákon neurčuje, kdo o odvolání rozhoduje, vyšel krajský soud z a věty čtvrté a dovodil, že o odvolání rozhoduje orgán, který zaměstnaneckou zdravotní pojišťovnu výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil, což je Ministerstvo zdravotnictví.

[5] Krajský soud nepovažoval úkon ze dne 26. 2. 2019 za rozhodnutí, neboť jeho výsledkem bylo pouze „nedoporučení“ ke schválení. Prvním rozhodnutím ve věci tak byl přípis ředitelky žalované pro zdravotnictví ze dne 18. 3. 2019. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, o kterém je příslušné rozhodovat Ministerstvo zdravotnictví. Žalobkyně však před podáním žaloby možnost odvolání nevyužila, neboť nebyla žalovanou o možnosti odvolání poučena. Krajský soud proto dle ve spojení s výrokem I. žalobu odmítl a výrokem III. postoupil věc Ministerstvu zdravotnictví jako správnímu orgánu příslušnému k vyřízení věci. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení, výroky IV. a V. soud vrátil žalobkyni zaplacený soudní poplatek a vyzval ji ke sdělení čísla účtu pro vrácení platby.

II. Kasační stížnost a další podání účastnic řízení

[6] Proti výroku III. usnesení krajského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu uvedeného v

[7] Stěžovatelka má za to, že poskytnutí nebo neposkytnutí úhrady jiných zdravotních služeb dle VZP není založeno na individuálním právním aktu zdravotní pojišťovny, kterým by rozhodovala o veřejném subjektivním právu pojištěnce. Krajský soud měl tedy žalobu odmítnout, avšak z důvodu kompetenční výluky dle Výrok o postoupení věci Ministerstvu zdravotnictví je tak nezákonný.

[8] Samotný obsahuje v ucelenou právní úpravu, ve kterých věcech dochází k rozhodování zdravotní pojišťovny v postavení správního orgánu. Tento výčet je taxativní a nelze jej výkladem rozšiřovat, neboť dle y je státní moc možno vykonávat jen na základě zákona. Ustanovení výslovně upravuje nenárokové plnění odlišné od nárokové péče, o které pojišťovna rozhoduje v rámci svěřených pravomocí výkonu veřejné správy [ ]. Jde tak o zakotvení institutu, který má odstranit tvrdost zákona a který dává zdravotní pojišťovně ad hoc možnost poskytnout plnění mimo nárokovou sféru veřejného subjektivního práva, tedy možnost převést veřejnoprávní prostředky na individuální soukromoprávní plnění vázané toliko na osobu pojištěnce.

[9] V případě plnění na základě se tak jedná o faktickou úhradu, nikoliv o rozhodnutí dle . Avšak i pokud by tomu tak bylo, orgánem, který by byl oprávněn rozhodnout o odvolání, by byl rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny, nikoliv Ministerstvo zdravotnictví.

[10] Stěžovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. - 23, který se týkal a v němž soud shledal, že se nejedná o rozhodnutí ve smyslu Dle stěžovatelky se jedná o systematicky obdobný příklad.

[11] Ustanovení obsahuje odkaz na postup pojišťovny např. podle , nikoliv však na téhož zákona. Dle stěžovatelky z toho lze dovodit jasný úmysl zákonodárce, že neobsahuje vynutitelnou povinnost zdravotní pojišťovny, jako je tomu v případě povinností podle .

[12] Stěžovatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. - 49, s nímž se ztotožňuje. Má za to, že otázky, které položil třetí senát k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu (a k jejichž zodpovězení nedošlo v důsledku úmrtí žalobce v dané věci) jsou opět aktuální. Žádá proto, aby byla věc Nejvyšším správním soudem rozhodnuta v rámci sjednocujícího rozhodnutí.

[13] V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka podpořila svou dosavadní argumentaci, že nemá pravomoc v případě postupu dle rozhodovat jako správní orgán, odkazy na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, č. j. - 32, a ze dne 31. 8. 2017, č. j. - 141. Na tomto závěru dle stěžovatelky nic nemění ani skutečnost, že přípis stěžovatelky byl opatřen spisovou značkou a označen jako „rozhodnutí“ a bylo proti němu podáno „odvolání“. Cílem takového označování je zpřehlednění celého procesu podle .

[14] Dále uvádí, že i pokud by soud dospěl k závěru, že postupem podle dochází k zásahu do veřejných subjektivních práv pojištěnců, pak ani tato skutečnost sama o sobě neznamená, že výstupem stěžovatelky by bylo rozhodnutí ve smyslu K tomu odkazuje na usnesení ze dne 16. 11. 2010, č. j. - 98.

[15] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že z rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 nevyplývalo, zda se proti němu lze bránit odvoláním, v jaké lhůtě a u kterého orgánu, chybělo tedy poučení o opravném prostředku. Vycházela proto z informací, které má stěžovatelka na svých webových stránkách. Následně žalobkyně Nejvyšší správní soud informovala, že jí bylo doručeno rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 12. 2019, č. j. MZDR 54119/019-1/DZP*, kterým ministerstvo zrušilo v přezkumném řízení jak rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2019, tak ze dne 11. 3. 2019.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[16] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[17] Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[18] Dle : Příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce.

[19] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho činnosti známo, že v projednávané věci Ministerstvo zdravotnictví podalo po postoupení věci krajským soudem návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu mezi ním a krajským soudem dle , o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. Konf 28/2019 – 23, návrh odmítl, neboť shledal, že se nejedná o kompetenční spor. Krajský soud svou pravomoc nepopřel, naopak o věci rozhodl. Vyřešení otázky, zda proti žalobou napadenému správnímu rozhodnutí je přípustné odvolání a kdo je odvolacím orgánem, je plně v kompetenci správních soudů. Rozhodnutí správního soudu o postoupení věci odvolacímu správnímu orgánu nemůže být důvodem kompetenčního sporu ve smyslu Zvláštní senát dodal, že zákonnost závěrů krajského soudu o nepřípustnosti žaloby z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků a o postoupení věci ministerstvu může být předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti.

[20] Nejvyšší správní soud dále považuje za vhodné upozornit, že otázka, zda o úhradě zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené dle vydává zdravotní pojišťovna rozhodnutí ve smyslu , byla předložena k posouzení rozšířenému senátu, a to usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. - 49, na které v kasační stížnosti odkazuje stěžovatelka. V rámci řízení se měl rozšířený senát zabývat též odpověďmi na související otázky, mezi něž mělo patřit i posouzení, kdo je v řízeních o úhradách podle odvolacím orgánem. Důvodem předložení věci rozšířenému senátu byl odlišný právní názor předkládajícího senátu, než jaký byl dosud vyjádřený v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Rozšířený senát se položenými otázkami nemohl věcně zabývat pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a kasační stížnost odmítl.

[21] Po tomto usnesení rozšířeného senátu již Nejvyšší správní soud rozhodoval v dalších věcech týkajících se a neshledal důvody pro opětovné předložení věci rozšířenému senátu. Právní závěry, ke kterým dospěl třetí senát Nejvyššího správního soudu v usnesení č. j. - 49, nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu následovány. V nyní posuzované věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že na stěžovatelkou nastolené otázky v kasační stížnosti existuje odpověď v ustálené a nerozporné judikatuře, od jejíchž závěrů nemá soud důvod se odchylovat, neboť se s ní ztotožňuje. Opačné závěry nelze dovodit ani z rozsudků, na které poukazuje stěžovatelka (viz body [13] a [14]), neboť žádný z nich se nezabýval právní povahou úkonu zdravotní pojišťovny podle , a není tak způsobilý založit rozpor s v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Není proto důvod pro předložení věci rozšířenému senátu, jak stěžovatelka v kasační stížnosti navrhuje.

[22] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že krajský soud nesprávně posoudil rozhodnou právní otázku, neboť v případě posuzování povolení úhrady dle se nejedná o rozhodování dle , stěžovatelka nevystupuje jako správní orgán, výsledkem není rozhodnutí dle , které by se dotýkalo veřejného subjektivního práva jednotlivce, a tedy Ministerstvo zdravotnictví není oprávněno rozhodovat o odvolání proti výsledku posouzení dle .

[23] Z dosavadní konstantní judikatury vyplývá, že rozhodnutí o úhradě zdravotní služby dle je rozhodnutím ve smyslu , jak v materiálním, tak formálním smyslu. V rozsudku ze dne 12. 12. 2019, č. j. – 63, Nejvyšší správní soud konstatoval, že na úhradu dle je třeba nahlížet jako na nárok pojištěnce, neboť při splnění podmínek uvedeného ustanovení, tj. že se jedná o výjimečný případ, u kterého představuje poskytnutí jinak nehrazené zdravotní služby jedinou možnost z hlediska zdravotního stavu pojištěnce, vzniká povinnost pojišťovny tyto zdravotní služby hradit. Zákon totiž výslovně stanoví, že pojišťovna takové zdravotní služby „hradí“. V ZVVP tedy není dán žádný prostor k vlastní úvaze zdravotní pojišťovny, zda tyto služby uhradí či nikoliv. V případě, že pojišťovna svým postupem nárok pojištěnce popře, tedy rozhodne o tom, že dané zdravotní služby nebudou hrazeny, zasáhne negativně do práv pojištěnce zakotvených v a e) zákona o veřejném zdravotním pojištění. Nejvyšší správní soud také akcentoval, že negativní rozhodnutí zasahuje rovněž do práva na bezplatnou zdravotní péči, která je garantována y, a takový úkon nelze dle y a y vyloučit z přezkumné pravomoci soudů.

[24] S ohledem na výše uvedené neobstojí stěžovatelčina argumentace, že se v případě úhrady podle jedná o nenárokové plnění, které spočívá pouze ve faktické úhradě.

[25] Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 14. 5. 2020, č. j. – 47, vyložil, že na rozhodování podle není subsidiárně použitelný , a proto nelze určit odvolací správní orgán postupem podle . Konstatoval, že v výslovně vztahuje subsidiaritu pouze na taxativně vymezené případy rozhodování podle . Řízení o žádosti pojištěnce o úhradě podle však mezi tato řízení nespadá. Určitá autonomie zdravotních pojišťoven, s níž hospodaří s prostředky veřejného zdravotního pojištění, je naopak důvodem, pro nějž nelze, při nedostatku výslovného zákonného zmocnění, připustit možnost, aby státní orgán autoritativně rozhodoval (např. jako odvolací orgán v řízení podle ), jakým způsobem má zdravotní pojišťovna nakládat se svěřenými prostředky či tyto prostředky přerozdělovat.

[26] I s tímto závěrem se v nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud ztotožňuje a dává stěžovatelce za pravdu, že krajský soud nesprávně rozhodl o postoupení věci Ministerstvu zdravotnictví jako odvolacímu orgánu na základě aplikace .

[27] V rozsudku č. j. – 47 soud učinil následující závěr: „V důsledku toho, že řízení o žádosti pojištěnce o poskytnutí úhrady podle není tímto zákonem blíže upraveno a s ohledem na na ně nelze ani subsidiárně použít , se lze setkat se dvěma způsoby rozhodování zdravotních pojišťoven o této žádosti. Zdravotní pojišťovna může rozhodnout pouze v jednom stupni a takové rozhodnutí je pak možné podrobit soudnímu přezkumu. Pokud však zdravotní pojišťovna – tak jako zde žalovaná – proces rozhodování o úhradě podle rozdělí do dvou fází, kdy prvotní posouzení věci svěří svému reviznímu lékaři a rozhodnutí podle vydává sama zdravotní pojišťovna na základě odvolání pojištěnce proti rozhodnutí revizního lékaře, je takový postup rovněž akceptován a rozhodnutí o odvolání vydané zdravotní pojišťovnou soudy přezkoumávají. Takové rozhodnutí není nicotné a samo o sobě ani nezákonné, neboť rozhoduje věcně příslušný správní orgán. To, jak žalovaná uvnitř své organizační struktury určí, která její složka bude funkčně či následně instančně příslušná k rozhodování ve věci žádosti o úhradu podle , je s ohledem na absentující zákonnou úpravu v dispozici žalované.“

[28] V projednávané věci je na základě výše uvedeného zřejmé, že úvahy krajského soudu vedoucí k odmítnutí žaloby pro nevyčerpání opravných prostředků nebyly správné. Stěžovatelka – žalovaný správní orgán – však kasační stížností napadla pouze výrok III. usnesení o postoupení věci Ministerstvu zdravotnictví, Nejvyšší správní soud proto přistoupil pouze ke zrušení tohoto výroku. Proti odmítnutí žaloby jako takovému se mohla bránit kasační stížností žalobkyně, která to však neučinila. Z jejího vyjádření ostatně vyplývá, že stěžovatelčina rozhodnutí byla posléze zrušena v přezkumném řízení, výsledek tohoto řízení tak patrně nebude mít na její další postavení a osud její žádosti vliv.

IV. Závěr a náklady řízení

[29] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený výrok III. usnesení krajského soudu zrušil ( věta prvá ). Nerozhodl však o vrácení věci krajskému soudu, neboť po zrušení třetího výroku v kasačním řízení nezůstal žádný návrh, o kterém by měl krajský soud rozhodnout, a u krajského soudu tak nenásleduje žádné další formalizované řízení (srov. rozsudek ze dne 15. 9. 2004, č. j. – 38, č. NSS, či ze dne 21. 12. 2017, č. j. – 13).

[30] V takovém případě musí Nejvyšší správní soud rozhodnout o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud zvažuje postup dle , tedy nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele. Před takovým rozhodnutím je však dle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. povinen poskytnout účastníkům řízení prostor k vyjádření k takovému postupu. O náhradě nákladů řízení proto Nejvyšší správní soud rozhodne následně samostatným usnesením.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. března 2021

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu