Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 28/2019 - 23

- 25

pokračování

U S N E S E N Í

Zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Ing. Radovana Havelce, rozhodl o návrhu Ministerstva zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Krajským soudem v Ostravě na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. ŘZ DS64716, 68099/2019: žalobkyně Z. P., zastoupená obecnou zmocněnkyní Mgr. S. R., a žalovaná RBP, zdravotní pojišťovna, se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava,

t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Návrhem doručeným dne 28. 11. 2019 zvláštnímu senátu zřízenému podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „ “) se Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“ či „navrhovatel“) domáhalo, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle Spor vznikl podle názoru navrhovatele mezi ním a v Ostravě (dále jen „ “) ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. .

[2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a ze spisu krajského soudu sp. zn. , vyplynulo následující.

[3] RBP, zdravotní pojišťovna (dále jen „žalovaná“ či „zdravotní pojišťovna“) „rozhodnutím“ ze dne 26. 2. 2019 zamítla žádost Z. P. (dále jen „žalobkyně“) podanou podle , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) o úhradu výroby neregistrovaného léčivého přípravku. Proti uvedenému „rozhodnutí“ zaslala žalobkyně zastoupená Fakultní nemocnicí Brno rozhodčímu orgánu žalované podání ze dne 11. 3. 2019, označené jako odvolání.

[4] Na toto podání reagovala ředitelka zdravotní pojišťovny pro zdravotnictví, která žalobkyni prostřednictvím Fakultní nemocnice Brno přípisem ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. ŘZ DS64716, 68099/2019, sdělila, že žádosti o úhradu výroby vakcíny podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění nelze vyhovět. Uvedla také, že žalovaná ve věci žádosti podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění nevystupuje v pozici správního orgánu a vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu nemá povahu správního rozhodnutí.

[5] Žalobkyně se proto žalobou podanou u krajského soudu dne 21. 5. 2019 domáhala přezkumu shora uvedeného „rozhodnutí“ ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. ŘZ DS64716, 68099/2019, podle ustanovení až .

[6] usnesením ze dne 30. 9. 2019, čj. -39, žalobu odmítl a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ministerstvu.

[7] v prvé řadě dospěl k závěru, že „postup podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je řízením, v němž zdravotní pojišťovna rozhoduje o veřejných subjektivních právech svých pojištěnců“. Vzhledem k této skutečnosti se na toto řízení podpůrně užijí ustanovení . Funkční příslušnost k rozhodnutí o odvolání je v takovém případě nutno posoudit podle věty čtvrté s tím, že odvolacím orgánem je orgán, který zdravotní pojišťovnu pověřil výkonem veřejné správy na základě zákona, tzn. ministerstvo.

[8] dále uvedl, že rozhodování o úhradě zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „rozhodování o úhradě“) je výkonem veřejné moci a příslušná zdravotní pojišťovna vystupuje při takovém rozhodování jako správní orgán a, pokud odmítne péči uhradit, vydává rozhodnutí podle

[9] rovněž poukázal na ustanovení , podle něhož žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustná, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Žalobkyně před podáním žaloby nevyužila možnost odvolání k ministerstvu, ovšem jen proto, že nebyla žalovanou o možnosti odvolání poučena. Proto podle žalobu odmítl a věc postoupil k vyřízení odvolání ministerstvu jako správnímu orgánu k tomu příslušnému.

[10] Ministerstvo podalo zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu, ve kterém uvádí, že nesouhlasí s názorem krajského soudu, podle něhož by mělo rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí žalované. Přitom vychází z dosavadní správní praxe rozhodování o úhradě a z rozhodovací činnosti správních soudů. Ministerstvo poukazuje na to, že dosavadní praxe zdravotních pojišťoven „vycházela z rozhodování posuzujícího revizního lékaře/zodpovědného útvaru a z přezkumu takového rozhodnutí (či ′rozhodnutí′) ředitelem zdravotní pojišťovny nebo jiného pověřeného zaměstnance jednajícího za zdravotní pojišťovnu“, a uvádí, že „nepopírá možnou roli nadřízeného orgánu pro účely např. přezkumného řízení (ve vztahu ke konečnému rozhodnutí zdravotní pojišťovny), ale popírá, že je odvolacím orgánem pro účely rozhodování podle zákona o veřejném zdravotním pojištění“. Ministerstvo závěrem navrhuje, aby zvláštní senát usnesením vyslovil, že příslušným k vydání rozhodnutí ve věci uvedené ve výše formulovaném návrhu je v Ostravě.

[11] V doplnění svého návrhu na zahájení řízení ze dne 18. 5. 2020 ministerstvo poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2020, čj. -49, ve kterém se Nejvyšší správní soud mimo jiné vyslovil k otázce odvolacího orgánu při rozhodování podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění.

[12] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:

[13] Podle se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o nebo věcnou příslušnost (dále jen „ “) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.

[14] Z ustanovení plyne, že kompetenčním sporem je buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (negativní kompetenční spor).

[15] Takto vymezené kompetenční spory projedná a rozhodne zvláštní senát ( ). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení ( téhož zákona).

[16] Základní podmínkou pro to, aby byla dána zvláštního senátu, je tedy existence kompetenčního sporu.

[17] V návrhu na zahájení řízení před zvláštním senátem ministerstvo označilo jako druhou stranu negativního kompetenčního sporu a v petitu požadovalo, aby zvláštní senát vyslovil, že příslušným k vydání rozhodnutí je právě v Ostravě. V nyní projednávané věci však svou k rozhodnutí sporu nepopřel. Naopak ve věci rozhodl. Svým usnesením čj. -39 totiž žalobu odmítl podle věty prvé z důvodu nepřípustnosti s odkazem na , protože žalobkyně nevyčerpala řádné opravné prostředky. Z téhož důvodu věc postoupil ministerstvu výrokem III. svého usnesení. Přitom postoupení věci správnímu orgánu výslovně předvídá ustanovení věta první Na toto ustanovení též odkázal v odstavci 91 svého usnesení.

[18] Lze tedy shrnout, že vyřešení otázky, zda proti žalobou napadenému správnímu rozhodnutí je přípustné odvolání, a kdo je odvolacím orgánem, je plně v kompetenci správních soudů, správní orgány jsou rozhodnutím správního soudu vázány podle , ve spojení s Rozhodnutí správního soudu o postoupení věci odvolacímu správnímu orgánu (zde usnesení krajského soudu čj. -39) nemůže být důvodem kompetenčního sporu ve smyslu

[19] Výše uvedené je třeba odlišit od situace, pokud by naopak vyslovil, že k projednání sporu nemá , žalobu by odmítl podle a žalobce poučil o možnosti podat žalobu k soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. V takovém případě by však šlo o zcela jiný procesní postup než v nyní posuzované věci.

[20] Zvláštní senát tedy k této otázce uzavírá, že v posuzované věci není kompetenčního sporu, neboť zde není popření pravomoci ze strany krajského soudu. Pokud ve věci rozhodl (byť „jen“ usnesením o odmítnutí žaloby a postoupení věci ministerstvu), svoji tak implicitně uznal.

[21] Zvláštní senát též uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že žalovaná podala proti usnesení krajského soudu čj. -39 kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, který o ní vede řízení pod sp. zn. . Právě v rámci tohoto řízení o kasační stížnosti může být přezkoumána zákonnost usnesení krajského soudu, jeho závěrů o nepřípustnosti žaloby z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků a o postoupení věci ministerstvu. Kasační stížnost je, na rozdíl od řízení o kompetenčním sporu, jediným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví ( ).

[22] Vzhledem ke skutečnosti, že neodmítl svou k projednání věci, a ani jinak nelze dovodit existenci sporu o mezi a ministerstvem, není posuzovaná věc negativním kompetenčním sporem podle Zvláštní senát proto pro nesplnění podmínek řízení o kompetenčním sporu návrh navrhovatele odmítl, a to za přiměřeného použití , ve spojení s

[23] Nad rámec výše uvedeného zvláštní senát uvádí, že navrhovateli nelze vytýkat snahu vyřešit otázku věcné příslušnosti správního orgánu k projednání odvolání proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny o úhradě dle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění s využitím návrhu zvláštnímu senátu, byť se minul s předmětem řízení o kompetenčním sporu, a zvláštnímu senátu nezbylo, než jeho návrh odmítnout z důvodů vyložených výše. Zvláštní senát však konstatuje, že zkoumaná právní otázka věcné a funkční příslušnosti ministerstva pro „rozhodnutí“ o odvolání proti rozhodnutí o úhradě je sama o sobě velmi složitá a k jejímu řešení chybí dostatečně jasné a ustálené vodítko. totiž vydávání žádného „rozhodnutí“ o úhradě nepředvídá. V této situaci správní soudy do velké míry dotvářejí chybějící právní úpravu, včetně stanovení originálních „procesních“ pravidel.

[24] Zdravotní pojišťovny počaly vydávat svá „rozhodnutí“ o úhradě péče jinak nehrazené dle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění na základě rozšiřujícího výkladu judikaturních závěrů, které se týkaly jiné části právní úpravy veřejného zdravotního pojištění (konkrétně rozhodování o žádosti žalobce o úhradu komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče podle § 33 zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2013, čj. -50). Tato praxe však vyvolávala mnoho otázek a chybělo k ní bližší judikaturní vodítko.

[25] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu sice měl možnost tyto otázky autoritativně vyřešit na základě usnesení třetího senátu téhož soudu ze dne 27. 2. 2019, čj. -49 (na nějž se odvolávala i žalovaná v řízení před ), avšak dříve než rozhodl ve věci samé, stěžovatel v tehdy projednávané věci zemřel a rozšířený senát proto jeho kasační stížnost odmítl bez věcného projednání (usnesením ze dne 22. 10. 2019, čj. -68). Podle názoru třetího senátu v prvně zmíněném usnesení úhrada dle zákona o veřejném zdravotním pojištění je jen faktickým úkonem a nevydává se o ní žádné rozhodnutí. Jak je vysvětleno výše, tento názor však nebyl nakonec předmětem posouzení ze strany rozšířeného senátu. Předestřenou právní otázku se proto následně pokusily vyřešit tříčlenné senáty Nejvyššího správního soudu, rozhodující o kasačních stížnostech ve věcech přezkumu „rozhodnutí“ o úhradě dle zákona o veřejném zdravotním pojištění.

[26] V judikatuře Nejvyššího správního soudu se přitom projevily různé právní názory. Nejprve soud připustil, že rozhodování zdravotních pojišťoven o úhradě je de facto jednoinstanční, protože zdůraznil, že zákon nestanovuje žádný opravný prostředek. Uvedl však, že pokud zdravotní pojišťovna žalobce poučila o možnosti podat proti rozhodnutí odvolání ve lhůtě 15 dnů, přičemž žalobce v souladu s tímto (nesprávným) poučením postupoval, nesmí být žalobci na újmu, pokud opravný prostředek proti rozhodnutí podal v dobré víře ve správnost v něm obsaženého poučení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2019, čj. -63).

[27] Později dospěl Nejvyšší správní soud k názoru, že rozhodování o úhradě může být jednoinstanční i dvojinstanční; zdravotní pojišťovna však rozhoduje o odvolání, pouze „pokud zdravotní pojišťovna poučí účastníka o možnosti podat opravný prostředek proti rozhodnutí revizního lékaře“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2020, čj. -47, na nějž odkazuje i ministerstvo ve svém návrhu zvláštnímu senátu).

[28] pak v usnesení čj. -39 zvolil ještě jinou variantu „procesního“ řešení situace, v níž zdravotní pojišťovna vydává zákonem neupravené „rozhodnutí“ o úhradě: připustil sice dvojinstančnost řízení o úhradě dle zákona o veřejném zdravotním pojištění, avšak jako odvolací orgán určil nikoli zdravotní pojišťovnu, ale ministerstvo s odkazem na . Nutno však dodat, že rozhodoval ještě před vydáním posledně zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. -47.

[29] Lze tedy shrnout, že kombinace (a) velmi stručné zákonné úpravy (§ 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění), (b) judikaturní konstrukce „rozhodnutí“ tam, kde zákon žádné rozhodování nepředvídá, a (c) ne zcela jednotného judikaturního dotváření „procesních“ pravidel pro toto rozhodování, vytvořila složitou a dosti nepřehlednou normativní situaci, v níž se pohyboval navrhovatel i a účastníci řízení před . K tomu lze pro úplnost dodat, že s ohledem na naznačené různé judikaturní přístupy k výkladu zákona o veřejném zdravotním pojištění do procesu vstoupil i samotný zákonodárce, který chce tuto problematickou úpravu vyřešit novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění (viz sněmovní tisk č. 992).

[30] Jak však bylo uvedeno, rozhodovat o kasační stížnosti jako opravném prostředku proti usnesení krajského soudu čj. -39 má nikoli zvláštní senát, ale Nejvyšší správní soud v řízení vedeném pod sp. zn. . Bude pak na něm, aby ve světle příslušných kasačních námitek a za splnění podmínek řízení výše naznačené právní otázky zodpověděl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 16. února 2021

JUDr. Michal Mazanec

předseda zvláštního senátu