Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 39/2014 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: M. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky: Organizace pro pomoc uprchlíkům, o. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2014, č. j. – 47,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2014, č. j. – 47 s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou ze dne 10. 7. 2013 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2013, č. j. OAM-161/ZA-ZA13-ZA04-2013, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle , o azylu.

Usnesením Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) napadeným kasační stížností, byla ustanovena opatrovníkem žalobce v řízení o žalobě Organizace pro pomoc uprchlíkům, o. s. (dále „stěžovatelka“).

Městský soud v odůvodnění svého usnesení o ustanovení stěžovatelky opatrovníkem žalobce uvedl, že dne 9. 1. 2014 bylo soudu doručeno podání žalobce, kterým žádal o zastavení řízení o žalobě z toho důvodu, že již odcestoval z České republiky do Alžírska. Městský soud proto, v souladu s ustanovením , (dále „ ) řízení o žalobě zastavil usnesením ze dne 3. 2. 2014, č. j. – 44. Žalobce však soudu nesdělil svou adresu na území Alžírska a tato adresa není známa ani oddělení Dublinského střediska, odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Podle názoru městského soudu tedy nastaly okolnosti pro ustanovení opatrovníka, neboť opatření učiněná ke zjištění adresy zůstala bezvýsledná. Městský soud tedy v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením , (dále „ “) ustanovil opatrovníkem žalobce stěžovatelku.

Kasační stížnost

Kasační stížností ze dne 24. 2. 2014 napadá stěžovatelka usnesení městského soudu v celém rozsahu z důvodu podle ust. a d) , a to konkrétně pro nezákonnost rozhodnutí a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.

Stěžovatelka namítá, že z ustanovení vyplývá, že podmínkou pro její ustanovení opatrovníkem žalobce je její souhlas s takovým ustanovením. Stěžovatelka však nebyla městský soudem nijak dotázána, zda s ustanovením opatrovníkem souhlasí.

Stěžovatelka se domnívá, že Dublinské středisko, v jehož kompetenci je pouze tzv. „dublinský systém“ není orgánem, na který by se měl městský soud obracet s požadavkem na zjištění adresy žalobce. Rovněž namítá, že městský soud nijak nezdůvodnil, proč byla ustanovena opatrovníkem právě stěžovatelka a nikoliv advokát.

Stěžovatelka zdůraznila, že s výkonem funkce opatrovníka jí vznikají určité povinnosti a administrativní náklady. Přitom funkce opatrovníka není stěžovatelce nijak hrazena (na rozdíl od advokátů) a její vykonávání nespadá ani do její hlavní činnosti. Stěžovatelka je tak ustanovováním opatrovníkem ze strany městského soudu nucena k výkonu, který nepředstavuje její zásadní činnost, a zaměstnanci stěžovatelky si nemohou tuto činnost žádným způsobem vykázat v projektech, ze kterých jsou placeni. Z pohledu zaměstnanců stěžovatelky by se tedy jednalo o nucené přesčasy, které stěžovatelka není schopna svým zaměstnancům zaplatit. Stěžovatelka proto namítá také porušení zákazu nucené práce.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 4. 4. 2014 pouze uvedl, že s ohledem na charakter kasačních námitek nechává jejich posouzení plně na úvaze Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních náležitostí. Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti ( ). Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje podle obsahu kasačních námitek přípustný stížnostní důvod podle ust. V řízení o kasační stížnosti za stěžovatelku jedná pověřená zaměstnankyně se vzděláním odpovídajícím požadavkům ustanovení Kasační stížnost je tedy přípustná.

Stěžovatelka se sice rovněž dovolala kasačního důvodu dle , ten však v její argumentaci není obsažen a k pochybnostem o užité právní úpravě nesměřuje ani argumentace městského soudu. V dále uvedeném smyslu uvádí tedy stěžovatelka toliko důvody podřaditelné pod ustanovení

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu, v souladu s ustanovením a 4 , v rozsahu kasační stížnosti a z důvodů v ní uvedených.

Kasační stížnost je důvodná.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je podmínkou pro ustanovení právnické osoby opatrovníkem, v případech kdy k jejím činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům, předchozí souhlas této právnické osoby. Tento závěr vychází z analogické aplikace ust. , ve spojení s (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. – 28), a také z faktu, že výkon funkce opatrovníka je pro občanské sdružení vždy vztahem soukromoprávním (byť založeným rozhodnutím soudu) a s tímto ustanovením tak musí vyjádřit (alespoň konkludentně) souhlas (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. – 79, nebo rozsudek ze dne 24. 4. 2013, č. j. – 21).

Ve skutkové podobné věci se již Nejvyšší správní soud vyjádřil k námitce stěžovatelky, že je neoprávněně zatěžována činnostmi, souvisejícími se zastupováním účastníků řízení. V rozsudku ze dne 23. 1. 2014, č. j. – 28, dospěl k závěru, že „[s]těžovatelka je zástupkyní účastníků řízení před soudem, resp. jejich opatrovnicí, ustanovována opakovaně, což je Nejvyššímu správnímu soudu známo z úřední činnosti (jak plyne např. z jeho usnesení ze dne 28. 2. 2013, č. j. -23, nebo rozsudku ze dne 22. 5. 2013, č. j. -18). S přihlédnutím k objektivní náročnosti zastupování účastníků řízení před soudem, neexistenci nároku na odměnu za zastupování, právní povaze stěžovatelky a jejím omezeným finančním i personálním zdrojům (jedná se občanské sdružení vykonávající právní pomoc cizincům na neziskové bázi) dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v daném případě bylo na stěžovatelku uvaleno tíživé břemeno ve smyslu judikatury shora citované, přičemž ustanovení stěžovatelky zástupkyní žalobce v řízení o žalobě zároveň nebylo v souladu s principem proporcionality. Nelze přehlédnout, že stalo-li by se ustanovování stěžovatelky - neziskové organizace – zástupkyní účastníků řízení před soudem běžnou praxí, a to bez nároku na odměnu, vedlo by to nevyhnutelně k jejímu postupnému zániku.“ V obecné rovině lze takový závěr akceptovat i ve vztahu k nyní posuzované věci, byť fakticky byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem pouze pro doručení usnesení o zastavení řízení.

Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené považuje za opodstatněný stížnostní důvod podle ust. v tom smyslu, že ustanovení stěžovatelky opatrovníkem žalobce bez jejího předběžného souhlasu lze považovat za jinou vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

Zdejší soud se též opakovaně vyjadřoval k požadavkům na odůvodnění rozhodnutí o ustanovení opatrovníka a dospěl k závěru, že ze samotného faktu, že osobu nelze do funkce ustanovit proti její vůli vyplývá, že usnesení o ustanovení opatrovníka musí být odůvodněno. Opatrovník má právo být seznámen s důvody postupu soudu, aby mohl zvážit, zda funkci opatrovníka přijme či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. – 79, nebo rozsudek ze dne 24. 4. 2013, č. j. – 21.)

Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, jak byla naplněna konkrétní zákonná kritéria, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. , ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130, č. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. – 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. – 62, ze dne 28. 8. 2007, č. j. – 36, č. 1389/2007 Sb. NSS, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. – 75).

Městský soud v odůvodnění kasační stížností napadeného usnesení stručně uvedl, že podle jeho názoru nastaly zákonem předvídané okolnosti pro ustanovení opatrovníka, neboť opatření učiněná ke zjištění adresy žalobce zůstala bezvýsledná, a dále že opatrovník byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu žalobce. Takovéto stručné zdůvodnění vzbuzuje jisté pochybnosti, neboť z něj není jednoznačně patrné, jak městský soud dospěl ke svému zjištění o neznámém pobytu žalobce, případně proč se nepokusil zjistit pobyt žalobce jinými prostředky (např. dotazem na cizineckou policii), případně proč se nepokusil doručovat žalobci do zahraničí. Jak uvedl zdejší soud v již zmiňovaném rozsudku ze dne 24. 4. 2013, č. j. – 21, právě tyto skutečnosti a způsob jejich zjištění a vyhodnocení patří mezi podklady, s nimiž se má ustanovený opatrovník seznámit z odůvodnění usnesení, jímž byl ustanoven. Dále je třeba konstatovat, že v podání ze dne 17. 12. 2013, kterým žalobce požadoval zastavení řízení o žalobě, uvedl adresu Z. 6, P. Přitom z odůvodnění usnesení městského soudu napadeného kasační stížností nevyplývá, zda se městský pokusil doručovat na tuto adresu uvedenou samotným žalobcem. Lze souhlasit také s kasační námitkou, že městský soud nijak nezdůvodnil, proč ustanovil opatrovníkem právě stěžovatelku.

Nejvyšší správní soud tak shledal naplněným kasační důvod podle ust. také z důvodu nedostatečného odůvodnění kasační stížností napadeného usnesení.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že zásadní pochybení nespatřuje v tom, že městský soud adresoval svůj dotaz ohledně aktuálního místa pobytu žalobce Ministerstvu vnitra, oddělení Dublinského střediska. Z odpovědi Ministerstva vnitra ze dne 20. 1. 2014, založené v soudním spisu, vyplývá, že na tento dotaz soudu reagovala vedoucí oddělení mezinárodní ochrany pověřená vedením oddělení Dublinského střediska sdělením, že odbor azylové a migrační politiky Ministerstva nedisponuje adresou pobytu žalobce. Je tedy zjevné, že ač městský soud adresoval svůj přípis s žádostí o zjištění pobytu oddělení Dublinského střediska, na přípis reagovala vedoucí oddělení mezinárodní ochrany za celý odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Z této odpovědi tedy nevyplývá, že by Ministerstvo vnitra lustrovalo žalobce pouze v databázích souvisejících s „dublinským systémem“.

Nejvyšší správní soud celkově shledal kasační stížnost stěžovatelky důvodnou pro naplnění kasačního důvodu podle ustanovení , d) , a proto v souladu s ust. věty první před středníkem , zrušil kasační stížností napadené usnesení městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozhodnutí ( ).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne v novém rozhodnutí městský soud ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. května 2014

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu