Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 77/2022 - 25

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) V. Q. H., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, b) TonyAndBrothers s.r.o., IČO 099 73 648, se sídlem Višňová 896/1, Moravany, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2021, č. j. OAM-81551-7/ZM-2021, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2022, č. j. -12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2022, č. j. -12, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Shrnutí předcházejícího řízení

[1] Žalovaný dne 18. 11. 2022 žalobci a) jako držiteli zaměstnanecké karty na základě jeho žádosti ze dne 24 10. 2021 sdělil, že nesplňuje podmínky podle a 8 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „ “), pro zaměstnání na pracovním místě pomocník v kuchyni u zaměstnavatele TonyAndBrothers s.r.o. [žalobce b)]. Současně žalobce a) poučil, že vzhledem k zákona o pobytu cizinců se proti tomuto sdělení nelze odvolat.

[2] Žalobce a) přesto podal proti sdělení žalovaného odvolání a také žalobu, kterou Krajský soud v Brně nadepsaným usnesením odmítnul. Konstatoval, že sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je meritorním rozhodnutím o veřejných subjektivních právech. Přípustnost odvolání proti sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je dána na základě § 170b odst. 1 téhož zákona. Měl-li totiž zákonodárce v úmyslu vyloučit odvolání proti tomuto sdělení, musel by tak učinit výslovně, což ve vztahu k § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců neučinil. Vzhledem ke skutečnosti, že proti rozhodnutí žalovaného je přípustný řádný opravný prostředek, krajský soud posoudil podanou žalobu jako odvolání. Krajský soud proto žalobu odmítl a věc postoupil k vyřízení Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále též „Komise“).

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

[3] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl uvedené usnesení krajského soudu kasační stížností, ve které namítl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku přípustnosti odvolání proti napadenému rozhodnutí, a proto věc nesprávně postoupil Komisi. Krajský soud opomenul současné znění § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žaloba není nepřípustná, neboť dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 2. 8. 2021, není řádný opravný prostředek proti sdělení podle zákona o pobytu cizinců přípustný. Na posouzení oznámení o změně zaměstnavatele případně dalších změn podle až 11 zákona o pobytu cizinců se totiž dle téhož zákona nevztahuje část druhá a třetí . Úprava odvolání jako řádného opravného prostředku je přitom součástí části druhé . Dojde-li tedy ve smyslu zákona o pobytu cizinců k vydání sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele, není možné proti tomuto sdělení podat odvolání jako řádný opravný prostředek. Protože žádný speciální opravný prostředek proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele neupravuje a obecnou úpravu ve nelze použít, je žaloba proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele přípustná. Z toho důvodu měl krajský soud žalobu posoudit a věc neměl postupovat k vyřízení Komisi.

[4] Žalobce a) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že odvolání proti předmětnému sdělení je přípustné, přestože řízení podle zákona o pobytu cizinců je vyloučeno z působnosti části druhé a třetí . Speciální úprava v podobě zákona o pobytu cizinců zajišťuje právo na odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra bez ohledu na to, že řízení jako takové je vyloučeno z působnosti části druhé a třetí . Sdělení žalovaného neobsahuje poučení o opravném prostředku proti tomuto sdělení, což je v rozporu s směrnice 2011/98/EU, který zaručuje žalobci právo na opravný prostředek. Potřeba odvolání jako opravného prostředku je navíc odůvodněna zajištěním ochrany práv cizinců, která nabyli v dobré víře.

III. Posouzení kasační stížnosti

[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a za stěžovatele v souladu s jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle a 4 , v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[6] Kasační stížnost je důvodná.

[7] V posuzované věci není sporu o tom, že sdělení podle zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu Tuto otázku již Nejvyšší správní soud řešil a nemá důvod se od své rozhodovací praxe odchýlit (viz např. usnesení ze dne 17. 9. 2021, č. j. -41; dále rozsudky ze dne 3. 6. 2021, č. j. -44; či ze dne 27. 9. 2021, č. j. -28).

[8] Předchozí judikatura dospěla navíc k závěru, že toto sdělení je nejen rozhodnutím ve smyslu , ale i rozhodnutím podle . Tento závěr se však vázal k právní úpravě zákona o pobytu cizinců účinné do 1. 8. 2021.

[9] Ustanovení zákona o pobytu cizinců účinné do 1. 8. 2021 znělo takto: „Ustanovení částí druhé a třetí se nevztahují na řízení podle (s výjimkou řízení podle ), , , , 30, 31a, 32, 33, 36, , , 41, 49, 50, 52, a 2, , , , 154, , , 180b, 180d, 180e a 180h.“ Toto ustanovení vylučovalo u taxativně vymezeného okruhu řízení podle zákona o pobytu cizinců použití dvou částí , které se týkají správního řízení. Do 1. 8. 2021 mezi tento výčet nepatřilo sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud proto v usnesení č. j. -41 dovodil, že do 1. 8. 2021 bylo sdělení podle zákona o pobytu cizinců nejen rozhodnutím podle , ale i rozhodnutím podle (obdobně takto rozhodl zdejší soud ve výše citovaném rozsudku č. j. -28).

[10] S účinností od 2. 8. 2021 pak zákonodárce rozšířil výčet řízení podle zákona o pobytu cizinců, jež se odehrávají mimo režim části druhé a třetí . Nově mezi tato řízení patří také úkony vydané podle až 11 zákona o pobytu cizinců, tedy i sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle tohoto zákona.

[11] Podle Nejvyššího správního soudu nelze sdělení žalovaného podle zákona o pobytu cizinců vydaná k oznámením podaným od 2. 8. 2021 (oznámení žalobce bylo podáno dne 26. 10. 2021) považovat za rozhodnutí ve smyslu (viz a contrario přechodné ustanovení v čl. II. bodu 1. , kterým se mění , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle něhož řízení podle zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posoudí podle , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona). O tom, že se sdělení podle zákona o pobytu cizinců vydává i podle nové úpravy v „řízení“, byť v určitém ohledu se zvláštními pravidly, která stanoví nové znění téhož zákona, není pochyb, užívá-li samotné toto ustanovení pojmu „řízení“ v souvislosti s ustanoveními až 11 uvedeného zákona. Nejedná se však o správní řízení dle části druhé a třetí , nepoužijí se tedy ani příslušná ustanovení o rozhodnutí ( a násl. ), opravných prostředcích, včetně odvolání a řízení o něm ( a násl. ). Na tomto závěru nemůže nic změnit zákona o pobytu cizinců, podle něhož proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi. Nejvyšší správní soud podotýká, že právě citované ustanovení pouze upřesňuje označení opravného prostředku podaného podle tohoto zákona a toho, kdo o opravném prostředku rozhodne. Jedná se o výjimku z pravidla, že opravný prostředek směřující proti rozhodnutí ústředního správního úřadu se nazývá rozklad a rozhoduje o něm ministr (srov. a 2 ).

[12] Lze uzavřít, že v posuzované věci bylo poučení, které stěžovatel uvedl v závěru svého sdělení ze dne 18. 11. 2021, správné. Proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele skutečně nebylo přípustné podat odvolání. Žalobce a) tedy postupoval správně, pokud se proti sdělení stěžovatele bránil správní žalobou. Ostatně tato otázka již byla Nejvyšším správním soudem vyřešena v rozsudku ze dne 27. 7. 2022, č. j. -22. V něm tento soud uvedl: „V tomto ohledu tedy změna zákona o pobytu cizinců vyžaduje změnu náhledu Nejvyššího správního soudu na jeden právní aspekt dotčeného sdělení. (…) Vzhledem k vyloučení aplikace ustanovení týkajících se správního řízení nelze v řízeních podle až 11 zákona o pobytu cizinců zahájených od 2. 8. 2021 považovat sdělení podle zmíněného zákona za rozhodnutí ve smyslu . Nadále však zůstává rozhodnutím podle a lze se proti němu bránit přímo správní žalobou. Takový procesní postup není v kolizi se zásadou subsidiarity soudního přezkumu, neboť za současné právní úpravy není dán žádný řádný opravný prostředek ve správním řízení, který by stěžovatelka mohla proti sdělení podat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. -65, č. 672/2005 Sb. NSS).“

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Ze shora uvedeného plyne, že krajský soud postupoval v rozporu se zákonem, pokud žalobu odmítl a věc postoupil Komisi k projednání odvolání. NSS proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS v tomto rozhodnutí ( ).

[14] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. září 2022

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu