Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 133/2022 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. A., zastoupené Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 6. 4. 2022, č. j. OAM-17617-10/ZM-2022, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2022, č. j. - 24,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2022, č. j. - 24, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný dne 6. 4. 2022 žalobkyni jako držitelce zaměstnanecké karty na základě její žádosti ze dne 28. 2. 2022 sdělil, že nesplňuje podmínky podle a 8 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “), pro zaměstnání na pracovním místě seřizovač montážní linky u zaměstnavatele Gerresheimer Horsovsky Tyn spol. s r. o. Současně žalobkyni poučil, že s ohledem na zákona o pobytu cizinců se proti sdělení nelze odvolat.

[2] Žalobkyně přesto podala proti sdělení odvolání a také žalobu podle , (dále jen „ “). Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) v odůvodnění citoval účinné znění zákona o pobytu cizinců. Dále uvedl, že podle ustálené praxe je sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele správním rozhodnutím. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2021, č. j. - 41. S ohledem na zásadu subsidiarity soudního přezkumu posoudil krajský soud podání stěžovatelky jako odvolání. Přípustnost odvolání proti sdělení podle zákona o pobytu cizinců je podle něj dána na základě téhož zákona. Měl-li totiž zákonodárce v úmyslu vyloučit odvolání proti tomuto sdělení, musel by tak učinit výslovně. Krajský soud proto usnesením označeným v záhlaví žalobu odmítl a věc postoupil k vyřízení Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „komise“).

II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření k ní

[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Poukázal na zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 2. 8. 2021, podle něhož se nepoužijí ustanovení části druhé a třetí mimo jiné na řízení podle až 11 téhož zákona. Stěžovatel dále uvedl, že smysl a účel zákona o pobytu cizinců je jiný, než mu přisuzuje krajský soud. Jedná se totiž o zvláštní úpravu vůči , , který upravuje rozklad jako řádný prostředek proti rozhodnutí, které vydal v prvním stupni ústřední správní úřad. Smyslem uvedeného ustanovení je tedy vyloučit obecnou úpravu rozkladu.

[4] Stěžovatel nezpochybnil, že sdělení o splnění či nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je materiálně rozhodnutím ve smyslu Nejedná se však o rozhodnutí podle , a proto proti němu nelze podat opravný prostředek podle . Stěžovatel je tedy přesvědčen, že žaloba proti jeho sdělení nebyla nepřípustná.

[5] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že sice z opatrnosti podala proti sdělení stěžovatele i správní žalobu, ale považuje za správné, že bude její podání projednáno jako odvolání. Žalobkyně je přesvědčena, že sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je správním rozhodnutím; k tomu odkazuje na již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. - 41.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.

[7] V posuzované věci není sporu o tom, že sdělení podle zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu Tuto otázku již Nejvyšší správní soud řešil a nemá důvod se od své rozhodovací praxe odchýlit (viz např. usnesení ze dne 17. 9. 2021, č. j. - 41; dále rozsudky ze dne 27. 9. 2021, č. j. - 28; či ze dne 15. 6. 2022, č. j. - 27).

[8] Předchozí judikatura dospěla navíc k závěru, že toto sdělení je nejen rozhodnutím ve smyslu , ale i rozhodnutím podle . Tento závěr se však vázal k právní úpravě zákona o pobytu cizinců účinné do 1. 8. 2021.

[9] Ustanovení zákona o pobytu cizinců účinného do 1. 8. 2021 znělo takto: „Ustanovení částí druhé a třetí se nevztahují na řízení podle (s výjimkou řízení podle ), , , , 30, 31a, 32, 33, 36, , , 41, 49, 50, 52, a 2, , , , 154, , , 180b, 180d, 180e a 180h.“ Toto ustanovení vylučovalo u taxativně vymezeného okruhu řízení podle zákona o pobytu cizinců použití dvou částí , které se týkají správního řízení. Do 1. 8. 2021 mezi tento výčet nepatřilo sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud proto v usnesení

[10] č. j. - 41 dovodil, že do 1. 8. 2021 bylo sdělení podle zákona o pobytu cizinců nejen rozhodnutím podle , ale i rozhodnutím podle .

[11] S účinností od 2. 8. 2021 pak zákonodárce rozšířil výčet řízení podle zákona o pobytu cizinců, jež se odehrávají mimo režim části druhé a třetí . Nově mezi tato řízení patří také úkony vydané podle až 11 zákona o pobytu cizinců, tedy i sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle tohoto zákona.

[12] Podle Nejvyššího správního soudu nelze sdělení žalovaného podle zákona o pobytu cizinců vydaná v řízeních zahájených od 2. 8. 2021 (viz a contrario přechodné ustanovení v čl. II. bodu 1. , kterým se mění , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle něhož řízení podle zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posoudí podle , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona) považovat za rozhodnutí ve smyslu . O tom, že se sdělení podle zákona o pobytu cizinců vydává i podle nové úpravy v „řízení“, byť v určitém ohledu se zvláštními pravidly, která stanoví nové znění téhož zákona, není pochyb, užívá-li samotné toto ustanovení pojmu „řízení“ v souvislosti s ustanoveními až 11 uvedeného zákona. Platí, že na řízení o nich se nepoužije část druhá a třetí , tedy ani příslušná ustanovení o opravných prostředcích, včetně odvolání a řízení o něm. Na tomto závěru nemůže nic změnit zákona o pobytu cizinců, podle něhož „proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi“. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že toto ustanovení pouze upřesňuje označení opravného prostředku podaného podle tohoto zákona a toho, kdo o opravném prostředku rozhodne. Jedná se o výjimku z pravidla, že opravný prostředek směřující proti rozhodnutí ústředního správního úřadu se nazývá rozklad a rozhoduje o něm ministr (srov. a 2 ).

[13] Lze uzavřít, že v posuzované věci bylo poučení, které stěžovatel uvedl v závěru svého sdělení ze dne 6. 4. 2022, správné. Proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele skutečně nebylo přípustné podat odvolání. Žalobkyně tedy postupovala správně, pokud se proti sdělení stěžovatele bránila správní žalobou. V tomto ohledu tedy změna § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyžaduje změnu náhledu Nejvyššího správního soudu na jeden právní aspekt dotčeného sdělení. Jelikož tento názorový posun zapříčinila novelizace právní úpravy, nebylo důvodu postupovat cestou rozšířeného senátu ve smyslu Vzhledem k vyloučení aplikace ustanovení týkajících se správního řízení nelze v řízeních podle až 11 zákona o pobytu cizinců zahájených od 2. 8. 2021 považovat sdělení podle zmíněného zákona za rozhodnutí ve smyslu . Nadále však zůstává rozhodnutím podle a lze se proti němu bránit přímo správní žalobou. Takový procesní postup není v kolizi se zásadou subsidiarity soudního přezkumu, neboť za současné právní úpravy není dán žádný řádný opravný prostředek ve správním řízení, který by stěžovatelka mohla proti sdělení podat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. - 65, č. 672/2005 Sb. NSS).

IV. Závěr a náklady řízení

[14] Ze shora uvedeného plyne, že krajský soud postupoval v rozporu se zákonem, pokud žalobu odmítl a věc postoupil komisi k projednání odvolání. NSS proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS v tomto rozhodnutí ( ).

[15] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. července 2022

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu