Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 327/2020 - 44

- 45

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: M. O., zast. Mgr. Sergeyem Zaripovem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 7. 2020, č. j. OAM-16503-12/ZM-2020 a č. j. OAM-16503-13/ZM-2020, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, č. j. - 51,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný sdělením o splnění podmínek stanovených pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty nebo pro jeho zaměstnávání u dalšího zaměstnavatele nebo na další pracovní pozici ze dne 3. 4. 2020, č. j. OAM-16503-7,8/ZM-2020, podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v návaznosti na oznámení žalobkyně doručené dne 11. 3. 2020 sdělil, že jsou splněny podmínky stanovené v a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnávání oznamovatelky u zaměstnavatele Law & Order Group, s.r.o., se sídlem Lázeňská 24/11, 360 01 Karlovy Vary, IČ 05456835, na pracovním místě 4110, všeobecní administrativní pracovníci, s místem výkonu práce Lázeňská 24/11, 360 01 Karlovy Vary.

[2] Následně však žalovaný usnesením ze dne 24. 7. 2020, č. j. OAM-16503-12/ZM-2020, podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uvedené sdělení zrušil, neboť bylo vydáno v rozporu s zákona o pobytu cizinců. Současně rozhodl, že účinky tohoto usnesení nastávají ve smyslu s přiměřeným použitím ke dni vydání sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele. Dále sdělením ze dne 24. 7. 2020, č. j. OAM-16503-13/ZM-2020, žalobkyni podle zákona o pobytu cizinců sdělil, že podmínky stanovené v odstavcích sedmém a osmém tohoto ustanovení pro její zaměstnávání u společnosti Law & Order Group, s.r.o. na pracovní pozici všeobecné administrativní pracovnice nejsou splněny.

[3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. - 51, žalobu proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 7. 2020, č. j. OAM-16503-12/ZM-2020 a č. j. OAM-16503-13/ZM-2020, odmítl a věc postoupil Ministerstvu vnitra - Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

[4] V odůvodnění tohoto usnesení městský soud uvedl, že sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je meritorním správním rozhodnutím, které lze napadnout odvoláním podle , takže žalobkyně podala správní žalobu, ačkoli měla s ohledem na princip subsidiarity správního soudnictví zakotveného v předem vyčerpat opravné prostředky v rámci veřejné správy. Usnesení o zrušení sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je pak svou povahou rozhodnutím v přezkumném řízení, neboť i toto kladné sdělení je správním rozhodnutím, žalovaný jej ex offo přezkoumal a zrušil pro rozpor s právními předpisy, což odpovídá úpravě přezkumného řízení, zejména ustanovením , , a . Také proti tomuto zrušovacímu usnesení vydanému v přezkumném řízení lze podat odvolání. Žalobkyně tudíž podle závěru městského soudu v důsledku chybného poučení nevyčerpala opravné prostředky dané . Proto městský soud podle žalobu odmítl a věc postoupil Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jakožto orgánu, který je podle zákona o pobytu cizinců příslušný k rozhodování o odvolání proti žalobou napadenému zrušovacímu usnesení a sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele.

[5] Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalovaný včasnou kasační stížnost. V průběhu řízení o ní žalobkyně předložila rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 6. 1. 2021, č. j. MV-171295-4/SO-2020, kterým v souladu se závazným právním názorem městského soudu bylo v odvolacím řízení zrušeno žalobou napadené usnesení o zrušení sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ze dne 24. 7. 2020, č. j. OAM-16503-12/ZM-2020. Na výzvu Nejvyššího správního soudu následně žalobkyně zaslala rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 8. 1. 2021, č. j. MV-171295-5/SO-2020, jímž bylo v odvolacím řízení zrušeno i žalobou napadené sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ze dne 24. 7. 2020, č. j. OAM-16503-13/ZM-2020, a řízení bylo zastaveno. Ve stejném podání žalobkyně předložila také rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 8. 3. 2021, č. j. MV-171295-9/SO-2020, kterým bylo v přezkumném řízení vedeném podle a násl. zrušeno sdělení žalovaného o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ze dne 3. 4. 2020, č. j. OAM-16503-7,8/ZM-2020, s tím, že účinky zrušovacího rozhodnutí nastávají od jeho právní moci. Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 18. 5. 2021, č. j. MV-171295-12/SO-2020, odvolání žalobkyně zamítl a toto zrušovací rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců potvrdil.

[6] Jakkoliv Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vychází podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ve spojení s ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, splnění podmínek řízení zkoumá kdykoliv za řízení z úřední povinnosti, protože bez jejich naplnění nemůže ve věci meritorně rozhodnout. Jednou z podmínek je také existence předmětu řízení.

[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud je žalobou napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno v jiném řízení, odpadl tím předmět řízení o žalobě podle Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který vede k odmítnutí žaloby podle Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. - 24, totiž platí, že „soudní přezkum a řízení o kasační stížnosti nemá sloužit k tomu, aby si kterýkoliv z účastníků řízení ‚ověřoval správnost‘ rozhodnutí správního orgánu či správního soudu, ale k domáhání se obrany před nezákonným rozhodnutím správního orgánu či správního soudu, a zejména k účinné nápravě takového stavu.“

[8] Totožné důsledky nastanou také v případě zrušení, nahrazení či změny napadeného rozhodnutí v průběhu řízení o kasační stížnosti. Ani v takovém případě totiž nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. - 95, a ze dne 30. 6. 2014, č. j. - 65, či usnesení ze dne 14. 1. 2016, č. j. - 24). V usnesení ze dne 12. 9. 2018, č. j. - 72, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „případným věcným přezkumem kasační stížnosti [by Nejvyšší správní soud] nerozhodoval o konkrétních veřejných subjektivních právech, neboť napadené rozhodnutí, které veřejná subjektivní práva stěžovatele mohlo zasáhnout, již neexistuje. I pokud by Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti a zrušil rozsudek krajského soudu, krajský soud by nemohl řízení dále vést pro neexistenci předmětu řízení a musel by žalobu odmítnout bez věcného projednání. Nejvyšší správní soud by nemohl případně uplatnit ani svou pravomoc podle a zrušit napadené rozhodnutí sám, neboť nelze zrušit již zrušené, a tedy neexistující rozhodnutí. Soudní přezkum věci samé by tedy nemohl vést k účinné ochraně veřejných subjektivních práv stěžovatele,“ (obdobně například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2017, č. j. - 39, či ze dne 26. 6. 2019, č. j. - 36).

[9] S ohledem na zrušení žalobou napadeného usnesení o zrušení sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele a zrušení žalobou napadeného sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele tedy v souladu s výše citovanou judikaturou odpadla jedna z podmínek řízení o kasační stížnosti, přičemž uvedený nedostatek nelze odstranit.

[10] S ohledem na tento neodstranitelný nedostatek podmínek řízení proto Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle za použití

[11] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[12] Žalobkyně poukázala na nesplnění podmínek pro zrušení sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ze dne 3. 4. 2020, č. j. OAM-16503-7,8/ZM-2020, nicméně zmíněné nově vydané zrušovací rozhodnutí nebylo předmětem soudního přezkumu před městským soudem, a proto ani Nejvyšší správní soud nemůže v řízení o kasační stížnosti posuzovat jeho zákonnost. Proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. 5. 2021, č. j. MV-171295-12/SO-2020, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 8. 3. 2021, č. j. MV-171295-9/SO-2020, však může žalobkyně podat žalobu ve dvouměsíční lhůtě zakotvené v

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. června 2021

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu