Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 104/2022 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci

žalobkyně: A. M.,

narozená X, st. přísl. Ukrajina,

bytem X

zastoupená advokátem Mgr. Pavolem Kehlem,

sídlem Panská 895/6, PSČ 110 00? Praha 1

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 – Nusle

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2022, č. j. MV-172727-4/SO-2022,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto její odvolání proti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č. j. OAM-47743-6/ZM-2022 ze dne 28.7.2022 o nesplnění podmínek stanovených , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon o pobytu cizinců) pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty nebo pro jeho zaměstnávání u dalšího zaměstnavatele nebo na další pracovní pozici (dále jen „ “). Uvedené Sdělení bylo zasláno žalobkyni k jejímu oznámení o změně zaměstnavatele podle , konkrétně ve vztahu k zaměstnavateli Smarty CZ a.s. na pozici „pomocní skladníci“, č. volného pracovního místa 25 225 880 723. Sdělením prvostupňový správní orgán informoval žalobkyni o tom, že v jejím případě nejsou splněny podmínky stanovené v a 8 pro zaměstnávání u společnosti Smarty CZ a.s., neboť dospěl k závěru, že předložená pracovní smlouva nebyla uzavřena na volné pracovní místo, které oznamovatelka uvedla do tiskopisu oznámení. Žalobkyně byla poučena o nemožnosti podat proti odvolání, neboť bylo vydáno podle části čtvrté

2. Proti podala žalobkyně dne 18. 9. 2022 prostřednictvím svého zmocněného zástupce odvolání, neboť byla toho názoru, že písemnost je ve skutečnosti ve smyslu meritorním rozhodnutím, neboť se jím prohlašuje, že žalobkyně nemá právo výkonu zaměstnání pro nového zaměstnavatele, a navíc má dopad na platnost dříve vydané zaměstnanecké karty. Poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. , v němž soud dovodil, že o nesplnění podmínek vydané podle je meritorním správním rozhodnutím. Dle žalobkyně tak takovému rozhodnutí musí předcházet správní řízení. Zároveň namítala, že závěr prvostupňového správního orgánu o nesprávném definování místa výkonu zaměstnání není pravdivý a správní orgán tak rozhodoval v rozporu s a rovněž v rozporu s téhož zákona, neboť žalobkyni nevyzval k odstranění vad žádosti. Rovněž namítala zkrácení na svých právech tím, že v rozporu s ust. nebyla seznámena s podklady pro vydání rozhodnutí a nemohla se k nim vyjádřit.. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Komise č. j. MV- 138972-4/SO-2021 ze dne 24. 9. 2021.

II. Rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí)

3. Žalovaná shledala podané odvolání nepřípustným podle zákona o pobytu cizinců, podle něhož se ustanovení částí druhé a třetí nevztahují na řízení, mimo jiné podle až 11 zákona o pobytu cizinců. Dospěla k závěru, že postup správního orgánu 1. stupně dle je v otázce oznámení o změně zaměstnavatele úkonem činěným podle části čtvrté , a proto podání žalobkyně ze dne 18. 9. 2022 posoudila jako nepřípustné odvolání. Uvedla, že z ustanovení vyplývá, že na řízení podle až 11 se nevztahují ustanovení druhé a třetí části Napadené , proti kterému směřovalo podání žalobkyně, není rozhodnutím, které bylo vydáno ve správním řízení, ale bylo vydáno podle části čtvrté Proti o nesplnění podmínek se nelze odvolat. V této souvislosti žalovaná poukázala na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. – 41 ze dne 17. 9. 2021, podle kterého o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele lze podřadit pod ustanovení , , tedy že na něj obecně je třeba nahlížet jako na správní akt podléhající soudnímu přezkumu, nikoliv přezkumu odvolacímu. Žalovaná citovala z bodu 7 uvedeného usnesení, že „zákonodárce totiž povahu podle zákona o pobytu cizinců ve vztahu ke vyjasnil. S účinností od 2. 8. 2021 , kterým se mění , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, výslovně v zákona o pobytu cizinců zakotvil, že se ustanovení části II. a III. na řízení podle až 11 zákona o pobytu cizinců nevztahují“.

4. Žalovaná proto zhodnotila, že odkaz žalobkyně na rozhodnutí Komise č. j. MV-138972-4/SO-2021 ze dne 24. 9. 2021 není pro danou věc relevantní, neboť oznámení držitele zaměstnanecké karty, jehož se dané řízení týkalo, bylo podáno za předchozí právní úpravy, tj. bylo rozhodováno podle příslušných ustanovení ve znění účinném do 1. 8. 2021. Proto žalovaná podle zákona nepřípustné odvolání zamítla a nezabývala se jeho obsahem.

III. Žaloba

5. Žalobkyně v podané žalobě především předestřela spornou otázku (ne)přípustnosti podané žaloby. Je toho názoru, že dle dikce ust. je správního orgánu 1. Stupně ve věci oznámení žalobkyně o změně zaměstnavatele ve skutečnosti rozhodnutím, které prohlašuje, že žalobkyně nemá právo výkonu k zaměstnání pro nového zaměstnavatele a navíc jeho důsledkem je zánik dříve udělené a vydané zaměstnanecké karty. Shodně jako v odvolání ve správním řízení poukázala na usnesení Městského soudu v Praze č. j. – 51 v němž Městský soud v Praze dovodil, že o nesplnění podmínek vydané podle zákona o pobytu cizinců je meritorním správním rozhodnutím ve smyslu a dále na již konstantní rozhodovací praxi žalované, od které se žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím odchýlila. Došlo tak k porušení a také , neboť žalovaná změnila aplikační praxi v neprospěch žalobkyně.

6. Žalobkyně pro případ správního rozhodnutí dovozovala, že mu musí předcházet správní řízení dle části druhé správnbího řádu a tedy i plnní procesních povinností, jako je povinnost vyzvat účastníka řízení k odstranění vad žádosti ve smyslu , má-li tato žádost nedostatky, a také seznámení účastníka s podklady před vydáním rozhodnutí dle . Z napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že žádost žalobkyně skutečně vady měla.

7. Žalobkyně shrnula, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgán porušil procesní práva žalobkyně a další související ustanovení , nesprávně skutkově vyhodnotil informace o tom, že pracovní pozice, na kterou se žalobkyně hlásila, je obsazená, čímž došlo k porušení ust. ve spojení s ust. ve spojení s ust. , zákona o pobytu cizinců. Výklad žalované, že odvolání žalobkyně je nepřípustné z důvodu výluky dle ust. zákona o pobytu cizinců, je ústavně nekonformní, neboť předpokládá, že adresát správního rozhodnutí nemá možnost brojit proti materiálnímu rozhodnutí, a to bez ohledu na to, jak je toto rozhodnutí označeno. K tomuto žalobkyně odkázal na závěr již ve zmínném rosudku Městského soudu v Praze, podle něhož bylo možné v té věci (kladné k obdobnému oznámení) aplikovat přezkumné řízení podle , když přezkum úkonů dle části čtvrté je speciální úpravou vycházející z obecné úpravy přezkumu správních rozhodnutí.

8. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu 1. stupně k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalované

9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v řízení nedošlo k pochybení při aplikaci právních předpisů. S odkazem na napadené rozhodnutí a usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. -41 poukázala na změnu zákona provedenou s účinností od 2. 8. 2021 , jíž došlo k vyjasnění povahy podle zákona o pobytu cizinců. K odkazu žalobkyně na dřívější rozhodnutí, žalovaná považovala za zřejmé, že tato rozhodnutí byla vydána před účinností zmíněné novely zákona.

V. Posouzení žaloby městským soudem

10. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle a násl. , (dále jen ), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí ( ).

11. Soud přisvědčuje žalobkyni v tom, že z hlediska soudního přezkumu je jedině stěžejní a relevantní posoudit, zda byly dány podmínky k zamítnutí jejího odvolání proti o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ze dne 28. 7. 2022 č.j. OAM-47743-6/ZM-2022.

12. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že jediným důvodem pro zamítnutí odvolání jako odvolání nepřípustného byla novelizace zákona o pobytu cizinců provedená , který s účinností od 2. 8. 2021 výslovně v ust. zákona o pobytu cizinců zakotvil, že ustanovení části II. a III. (tedy i ustanovení o odvolání) se na řízení podle až 11 zákona o pobytu cizinců (tedy na řízení o oznámení o změně zaměstnavatele) nepoužije. Na uvedeném nemění nic skutečnost, judikovaná rozsudky jak Městského soudu v Praze,, tak i Nejvyššího správního soudu, že podle zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu (viz např. žalobkyní odkazovaný rozsudek Městského soudu v Praze č.j. -51 a rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. -41, -44 nebo č. j. -28).

13. V dalším rozsudku č. j. -25, který se zabýval změnou zákona po novele, Nejvyšší správní soud vysvětlil, že u předmětného o oznámení změně zaměstnavatele předchozí judikatura dospěla navíc k závěru, že toto je nejen rozhodnutím ve smyslu , ale i rozhodnutím podle . Tento závěr se však vázal k právní úpravě zákona o pobytu cizinců účinné do 1. 8. 2021, kdy ust. zákona o pobytu cizinců účinné do 1. 8. 2021 vylučovalo u taxativně vymezeného okruhu řízení podle zákona o pobytu cizinců použití dvou částí , které se týkají správního řízení. Do vyloučeného okruhu řízení však do 1. 8. 2021 nepatřilo o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle zákona o pobytu cizinců. S účinností od 2. 8. 2021 pak zákonodárce rozšířil výčet řízení podle zákona o pobytu cizinců, jež se odehrávají mimo režim části druhé a třetí . Nově mezi tato řízení patří také úkony vydané podle až 11 zákona o pobytu cizinců, tedy i o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle tohoto zákona. Nejvyšší správní soud také vyslovil, že byť se podle zákona o pobytu cizinců vydává i podle nové se zvláštními pravidly, která stanoví nové znění, nejedná se o správní řízení dle části druhé a třetí , nepoužijí se tedy ani příslušná ustanovení o správním řízení, v němž se vydává rozhodnutí podle a násl. , dále o opravných prostředcích, včetně odvolání a řízení o něm ( a násl. ).

14. Na základě uvedeného není důvodná stěžejní žalobní námitka opírajicí se o a a tvrdící porušení těchto ustanovení změnou aplikační praxe v neprospěch žalobkyně, neboť stávající aplikační praxi nezměnila žalovaná, nýbrž zákon, a proto žalované, která v napadeném rozhodnutí respektovala změnu zákona, kterou bylo nezbytné respektovat a aplikovat již od 2. 8. 2021 (napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 16. 11. 2022, tj. více než rok po změně uvedené právní úpravy), nelze vytýkat procesní pochybení ustanovení o řízení, které se na oznámení žalobkyně ze dne 31. 5.2022 doručené správnímu orgánu 1. stupně již po novele zákona, dne 1. 6. 2022 neužije. Žalobkyně se tedy důvodně nemůže dovolávat oprávněnosti podat odvolání, neboť řízení o odvolání je upraveno ve vyloučené části III. .

15. Ze závěru předmětného správního orgánu 1. stupně je nadto zcela zřejmý text správného poučení, že podle zákona o pobytu cizinců se nelze odvolat, přičemž součástí poučení bylo i uvedení právní úpravy, podle které je poučení činěno, a to včetně uvedení, že je vydáváno podle části čtvrté , na něhož se nevztahují ustanovení části druhé a třetí . Přemětné bylo vydáno jako deklaratorní , kterým se autoritativně stvrzuje, zda jsou splněny podmínky pro změnu zaměstnavatele. Správnost tohoto je možné přezkoumat ve správním soudnictví podáním žaloby přímo proti dle zákona o pobytu cizinců.

16. Uvedené vyloučení odvolacího řízení tedy nemělo vliv na práva žalobkyně bránit se proti správní žalobou v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení žalobkyni (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -25).

17. V souzené věci žalobkyně sice žalobu podala (žaloba v této věci), avšak kromě toho, že ji směřovala proti rozhodnutí vydanému v odvolacím řízení, byť zde uplatnila i námitky porušení jejích práv v řízení před správním orgánem 1. stupně, soud nemohl tuto žalobu považovat za žalobu podanou proti , neboť by ani takovým postupem nemohl zachovat práva žalobkyně bránit se proti uvedenému a její žalobní námitky věcně projednat. Předmětné bylo totiž vydáno dne 28. 7. 2022, dle doručenky a doložky na nabylo právní moci dne 1. 8. 2022, přičemž žaloba byla podána dne 24. 11. 2022, tj. po dvouměsíční lhůtě stanovené v

18. Městský soud v Praze tedy nemohl odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně podala jedinou včasnou žalobu proti odvolacímu napadenému rozhodnutí a vzhledem k tomu, že namítala jeho nezákonnost pro nesprávnou aplikační praxi v otázce posouzení jejího odvolání, soud se zabýval napadeným rozhodnutím a námitkami proti závěru o nepřípustnosti odvolání. Protože, jak bylo shora vyloženo, tyto námitky neshledal důvodnými, podanou žalobu podle jako nedůvodnou zamítl.

19. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s ust. , když účastníci řízení výslovně uvedli, že netrvají na projednání žaloby při nařízeném soudním jednání.

20. Výrok o nákladech řízení je dán ust. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, soud jí proto nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalované pak náklady v souvislosti s řízením u soudu, nad rámec její běžné činnosti, nevznikly.

Poučení :

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

Praha 28. března 2024

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.