Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 CO 167/2022-274

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu

Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovaným: 1) jméno příjmení, narozený dne datum

2) jméno příjmení příjmení, narozená dne datum

oba bytem adresa

oba zastoupení advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o určení vlastnického práva

o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí,

č.j.  - 224,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje; ve výroku II. se mění jen tak,

že výše nákladů řízení činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky

Mgr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje; ve výroku II. se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem stavby

adresa, která je součástí pozemku parc. číslo v katastrálním území Hostivař, obec Praha

(list vlastnictví pro k. ú. část obce, obec Praha, pro pozemek; list vlastnictví pro k. ú. část obce

obec Praha, pro stavbu adresa) (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že po uzavření smlouvy o stavebním právu ze dne

26./ datum Magistrát hl. m. Prahy vydal dne datum povolení stavby pro Družstvo

pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v část obce na pozemku parc. číslo. Dne datum Magistrát hl. m. Prahy povolil

jméno příjmení dnem datum užívat rodinný dům postavený na parc. číslo.

Dne datum Magistrát hl. m. Prahy přidělil k žádosti jméno příjmení domu číslo

popisné 523. Smlouvou postupní z datum Družstvo pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v část obce za souhlasu Země obec zastoupené dle § 54 zákona č. 125/1927 Sb. z. a n. převedlo na členy manžele jméno příjmení

a jméno příjmení každému 1/2 stavební právo na parc. číslo s domem adresa

a parc. číslo (parc. číslo byla k datum rozdělena parc. číslo s domem

a zbytek parc. číslo). Dne datum zemřela jméno příjmení a v rámci pozůstalostního řízení bylo vypořádáno stavební právo v rozsahu, které jí příslušelo ke dni úmrtí tak, že přešlo

na manžela příjmení příjmení, nezletilého jméno příjmení, nezletilou jméno příjmení Kupní smlouvou z datum příjmení příjmení starší, příjmení příjmení mladší převedli

za souhlasu Odboru výstavby ONV v obec a číslo dle § 1 zákona číslo jméno příjmení (ročník 1926) a jméno příjmení (jméno příjmení, provdaná ulice, ročník 1928) svoje ideální podíly práva stavby k pozemkům parc. číslo s domem adresa, parc. číslo (parcelní čísla uvedená po přečíslování parcel, ke kterému došlo v roce 1944). Darovací smlouvou z datum jméno příjmení, ročník 1926, a jméno příjmení, ročník 1928, darovali jméno příjmení, ročník 1956 (žalovanému), spoluvlastnické podíly na rodinném domě adresa, který stojí na cizím pozemku parc. číslo ke kterému, jakož i k pozemku parc. číslo je zřízeno právo stavby na dobu

do datum Darovací smlouvou z datum jméno příjmení, ročník 1956 (žalovaný), daroval manželce jméno příjmení příjmení (žalovaná), 1/2 domu adresa postaveného právem stavby

na pozemcích parc. číslo parc. číslo (všechny osoby z nabývacích titulů jednoznačně věděly, že se jedná o převod stavebního práva; že se jednalo o převod stavebního práva, vyplývalo

i ze zápisů v PK vložka číslo; související vložka PK číslo; katastr nemovitostí list vlastnictví

číslo). Před sjednanou dobou trvání stavebního práva 80 let, tj. před datum,

žalovaní datum podali u Magistrátu hl. m. Prahy žádost o převod pozemků parc. číslo parc. číslo následně strany komunikovaly. K datum byl jako vlastník pozemků

parc. číslo parc. číslo zapsán Čs. stát – Národní výbor hl. m. obec. Oznámení o přechodu vlastnického práva dle žalobce učinil dne datum. Žalovaný,

resp. jeho právní předchůdci platili pachtovné do roku 1985 (dopis ze dne datum).

3. Po právní stránce žalobu zamítl pro nedostatek věcné aktivní legitimace. Dovodil, že ke zrušení stavebního práva nemohlo dojít pouze na základě listin s daty datum a datum, musela

by k tomu přistoupit smlouva, v níž by se strany dohodly na zániku, proto smlouva zanikla uplynutím sjednané doby 80 let trvání, dnem datum adresa byl vystavěn z titulu stavebního práva na pozemku, který stavebníkovi nepatřil, a to s vědomím obsahu smlouvy,

o existenci stavebního práva věděli žalovaní i všichni jejich právní předchůdci. Dovodil, že ke dni účinnosti byly naplněny prvé dvě podmínky dle , avšak nebyla splněna třetí podmínka, řádný výkon práva hospodaření, neboť žalobce (jeho právní předchůdce) nerušil žalované v užívání pozemků v souladu se smlouvou, avšak vybíral pachtovné

jen do roku 1985, od té doby vybíráno nebylo, žádné jiné úkony faktického hospodaření netvrdil ani neprokázal. Vlastnické právo k pozemku parc. číslo na žalobce nepřešlo

dle Ohledně vydržení vlastnického práva k pozemku parc. číslo žalobce tvrdil, že držbu vykonával prostřednictvím žalovaných (předchůdců) a držby se chopil dnem účinnosti , tj. datum, od té doby byl v dobré víře a měl tzv. holé vlastnictví; v době od datum do datum resp. do datum (podání návrhu na katastr nemovitostí), do datum (zánik smlouvy o stavebním právu uplynutím sjednané doby) žalobce netvrdil, ani neprokázal, že by s pozemkem hospodařil, že by se choval jako vlastník.

Soud I. stupně proto uzavřel, že se k datu datum držby pozemku parc. číslo nechopil, neboť samotné ohlášení dle není uchopením držby, žalobce

si až do datum nebyl vědom, že by byl vlastníkem pozemku, navíc žalovaný již dopisem

ze dne datum požádal žalobce o nápravu ve vztahu k zápisu vlastnického práva k pozemku parc. číslo i číslo. Žalobce proto vlastnické právo nevydržel ani na základě řádného vydržení podle § 130 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 3028 odst. 1, 2 o.z., ani mimořádného vydržení

dle § 1095 o.z. ve spojení s § 3066 o.z. Vycházeje z rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. , a Nejvyššího soudu sp. zn. aplikoval

§ 353 a násl. Obecného zákoníku občanského, vyhlášeného císařským patentem z 1. 6. číslo,

číslo Sb. z. s., který byl v době vybudování stavby adresa platný a účinný. Obecně platná zásada„ superficies solo cedit“ zakotvená v Obecném zákoníku občanském (stavba nebyla samostatnou věcí, stavba byla součástí pozemku a vlastníkem stavby byl vlastník pozemku), neplatila však bezvýjimečně. Pokud stavebník stavěl na cizím pozemku, musel mít k tomuto pozemku věcné právo, a to tzv. právo stavby. Tímto zákonem byl zvláštní předpis, a to zákon

číslo ř. z., který byl nahrazen zákonem č. 88/1947 Sb., o právu stavby (zákon

č. 88/1947 Sb. je stále součástí českého právního řádu; nebyl zrušen). Podle zákona z datum, číslo ř. z., o právu stavby, mohl být pozemek zatížen věcným zcizitelným a děditelným právem mít stavbu na povrchu nebo pod povrchem půdy, a toto právo mohlo být založeno pouze

na určitých pozemcích (§ 2) a vzniklo, jakmile bylo knihovně zapsáno jako břemeno pozemku

(§ 5). Právo stavby nemohlo být zřízeno na méně než 30 let a ne více než na 80 let (§ 3).

Právo stavby bylo věcí nemovitou, stavba na základě stavebního práva nabytá nebo zřízená

byla příslušenstvím stavebního práva, stavebnímu oprávněnci příslušela ke stavbě práva vlastníka a co do pozemku, pokud nebylo ve smlouvě o právu stavebním ustanoveno něco jiného,

práva poživatelova (§ 6) Zaniklo-li právo stavby, připadla stavba vlastníku pozemku (§ 9).

Výmaz stavebního práva mohl být povolen před uplynutím času, na které bylo zřízeno s tím omezením, že právní účinek vzhledem k zástavním a jiným věcným právům nastával teprve

po jejich výmazu (§ 8). Ten, kdo stavbu postavil, byl pouze oprávněným ke stavbě a příslušela

mu„ práva vlastníka“ na dobu vymezenou ve smlouvě a po uplynutí doby práva stavby se stavba stávala vlastnictvím vlastníka pozemku (připadla vlastníku pozemku). Právo stavby bylo právem věcným, a to zcizitelným a děditelným. Zřízeno mohlo být pouze jako právo dočasné

a považovalo se za věc nemovitou. Stavba nebyla věcí samostatnou, podle zákona číslo ř. z. byla příslušenstvím práva stavby a podle zákona č. 88/1947 Sb. byla součástí práva stavby.

Po zániku práva stavby připadla stavba vlastníku pozemku. Podle ustanovení § 562 zákona

č. se ustanoveními tohoto zákona řídí, pokud není dále ustanoveno jinak, i právní poměry vzniklé před datum; do tohoto dne se tyto právní poměry řídí právem dřívějším. Podle ustanovení právní poměry týkající se práva stavby, založené před datum, zůstávají nedotčeny a jen na ně lze napříště užít ustanovení zákona

č. 88/1947 Sb., o právu stavby. Podle se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před datum pokud tímto zákonem nebylo stanoveno jinak; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před datum, se však posuzují podle dosavadních předpisů. Dle stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

Soud neprovedl důkazní návrh vyžádáním listin ze sbírky listin katastrálního úřadu, finančního úřadu, archivu, když není povinností soudu důkazy za žalobce zajišťovat (bylo v moci žalobce, aby důkazy obstaral sám). O nákladech řízení rozhodl dle

4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, navrhl rozsudek změnit a žalobě vyhovět. Nesouhlasí

se závěrem soudu I. stupně o nedostatku věcné aktivní legitimace, za nesprávné právní posouzení věci považuje otázku řádného výkonu práva hospodaření. Z důvodu nerušeného výkonu práva totiž žalobci nezbylo než hospodařit s pozemky prostřednictvím žalovaných a jejich právních předchůdců, žalobce sám nějaké úkony hospodaření s pozemky činit ani nemohl. Odkázal

na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j.  - 188 a

ve skutkově obdobných věcech, v nichž odvolací soud potvrdil žalobcův názor, že pro přechod příslušných pozemků byly splněny podmínky dle (s odkazem

na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a ). K třetí podmínce žalobce tvrdí, že mu dle platné smlouvy nenáleželo k pozemkům ani právo užívací ani požívací (zákon č. 88/1947 Sb.), odkázal na rozsudek Nejvyššího sodu

sp. zn. . Mohl-li žalobce s pozemky hospodařit pouze v právním smyslu,

nebyl dosud vypořádán argument, že mu nemůže být vytýkáno hospodaření v rozporu s péčí řádného hospodáře k datu datum, když nevymohl k tomuto datu pachtovné,

což představovalo pouze promlčitelnou pohledávku, avšak žalobce mohl začít vystupovat

jako vlastník pozemků až po tomto datu. Vytýká soudu I. stupně, že nebyl poučen k tomu,

aby prokázal výběr pachtovného konkrétně k datu datum. Soud I. stupně měl vzít v potaz realizovatelné možnosti žalobce ohledně faktického hospodaření. Požadavek na úhradu symbolického pachtovného mohl být žalobcem vnímán jako necitlivý požadavek a tedy z nevyužití tohoto nevýznamného oprávnění nelze dovozovat žádný zásadní závěr. Vytýká soudu I. stupně, že se nedostatečně zabýval otázkou vydržení a mimořádného vydržení. Žalobce měl z důvodu smlouvou zřízeného práva stavby pouze holé vlastnictví do datum, soud nesprávně dovodil, že i v takovém případě za trvajícího smluvního vztahu je nutné prokázat akt chopení

se držby, žalovaným jako detentorům a poživatelům pozemků náleželo jak právo užívací

tak požívací dle § 11 zákona č. 88/1947 Sb. Dále vytýká soudu I. stupně, že řádně neposoudil dobrou víru žalobce, a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. .

5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhli napadený rozsudek potvrdit. Vyvraceli odvolací námitky žalobce, mají za to, že žalobce není aktivně legitimován, zopakovali svoji dosavadní argumentaci, že pozemky zůstaly ve vlastnictví České republiky, žalobce netvrdil ani neprokázal po poučení

dle existenci práva hospodaření (žalobce nevyžadoval hrazení ročního pachtovného, nevyužil práva stavební činži každých 10 let o 10 % navýšit, neprohlásil,

že stavební právo zaniklo), když je třeba všechny podmínky pro přechod vlastnictví

dle splnit kumulativně. Nepřiléhavým shledávají odkaz na oponentní rozhodnutí vydaná Městským soudem ve věci , odkázali na rozhodnutí opačná sp. zn. a zejména sp. zn. , v němž bylo konstatováno,

že ust. byl vyjádřen zřetelný úmysl zákonodárce ohledně pozemků zastavěných rodinnými domky (vzhledem k účelové vázanosti institutu k výstavbě budov v osobním vlastnictví fyzických osob za účelem uspokojování bytové potřeby), směřovat k zachování vlastnického práva státu ve prospěch fyzických osob, které zřídili stavbu na pozemku ve vlastnictví státu na základě titulů opravňujících je ke zřízení stavby na cizím pozemku. Žalobce nemovitosti nevydržel, vydržecí doba mohla započít žalobci nejdříve od datum (doručením výzvy ze dne datum). Žalovaní vznesli námitku promlčení.

6. Žalobce se v podání ze dne datum vyjádřil k rozhodnutí odvolacího soudu

sp. zn. , dále sp. zn. a , v němž

bylo konstatováno, že právo osobního užívání nelze klást naroveň právu stavby, a dále,

že vybírání pachtovného nepředstavovalo v podstatě žádnou výhodu.

7. Žalovaní v podání ze dne datum poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu

sp. zn. , jímž bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku

sp. zn. .

8. V podání ze dne datum žalobce polemizuje s rozhodnutím Nejvyššího soudu, jenž se věcně nezabýval argumentací.

9. Odvolací soud následně přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (, a 5 ), a dospěl k závěru, že není důvodné.

10. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vychází, a věc posoudil správně i po právní stránce.

Soud I. stupně správně zjistil, že parcely číslo a číslo v k. ú. část obce vznikly na základě přečíslování parcel st. 624 a číslo, správně zjistil genezi právních předchůdců žalovaných

a dospěl ke správnému závěru, že právo stavby zaniklo uplynutím stanovené doby 80 let,

tj. dne datum Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobci nesvědčí věcná aktivní legitimace, když podle nedošlo k přechodu nemovitosti z vlastnictví státu do vlastnictví žalobce pro nesplnění třetí podmínky faktického hospodaření a nedošlo ani k vydržení.

11. Již v předchozím zrušujícím usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j.  - 172, odvolací soud potvrdil závěr soudu I. stupně, že ve smyslu se jednalo

o majetek, který ke dni datum náležel České republice, a že ke dni datum měl k tomuto majetku právo hospodaření právní předchůdce žalobce Národní výbor hl. m. obec, a uložil soudu I. stupně, aby zkoumal naplnění třetí podmínky dle týkající se faktického hospodaření ke dni účinnosti zákona, tj. datum. Za tím účelem soud I. stupně žalobce poučil dle a 3 , avšak žalobce setrval na dosavadních tvrzeních

a dosavadní argumentaci, žádná další relevantní tvrzení neuplatnil, za tohoto stavu není

ani prostor pro další dokazování (chybějící skutková tvrzení nelze nahrazovat důkazy).

12. Pojem„ hospodaření“ je třeba vykládat podobně jako původní pojem„ správa“ převzatý

do , tedy že je třeba akcentovat konkrétní využití věcí k plnění úkolů státu, péči o údržbu, opravy atd., a proto se preferuje skutečné hospodaření, tedy fakticita, nikoliv právní konsekvence termínu; požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v  zákona

č. hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 6, číslo str. 461, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí,

sp. zn. , nebo rozsudek ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ).

13. V poměrech souzené věci předmětný pozemek jak ke dni datum, tak i datum, fakticky užívali žalovaní (resp. jejich právní předchůdci), a to na základě práva stavby vzniklého ve smyslu zákona číslo ř.z., které k rozhodnému datu trvalo (až do datum). Žalobce s předmětným pozemkem fakticky nikterak nehospodařil, nevyužíval jej k plnění svých úkolů, nepečoval o něj, nevybíral ani nevymáhal sjednané pachtovné podle č.l. 13 smlouvy ze dne

datum ve spojení s čl. 2 smlouvy postupní ze dne datum. Žalovaní, resp. jejich právní předchůdci platili pachtovné jen do roku 1985, jak vyplynulo z dopisu ze dne datum (žádost o převod pozemků). Žalobce nevyužil možnost zvýšit stavební činži každých 10 let o 10 % v souladu s č.l. 13 smlouvy ze dne datum, v rozhodné době neprojevoval ani vůli nabýt následně ke stavbě umístěné na dotčeném pozemku v souladu se smlouvou o zřízení práva stavby vlastnické právo. Jen samotné nerušení výkonu stavebního práva pro výkon práva hospodaření nepostačuje; judikatura, na niž žalobce odkazuje, není po souzenou věc přiléhavá, neboť s pozemkem nebylo hospodařeno prostřednictvím organizace, resp. osob, jimž by na základě svého hlavního práva hospodaření žalobce zřídil odvozený právní titul k užívání v podobě dočasného užívání pozemku. Pro závěr o faktickém hospodaření nepostačí, že zápis v evidenci nemovitostí ke spornému pozemku byl ve prospěch žalobce proveden na základě ohlášení ze dne datum (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ).

14. Odvolací soud, vědom si rozdílných názorů zdejších odvolacích senátů na přechod vlastnického práva podle v obdobných věcech, poukazuje na závěry uvedené v rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. , s nimiž se zcela ztotožňuje, a proti němuž bylo dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum,

sp. zn. , v něm Nejvyšší soud v bodu 5. uvedl - vyšel-li odvolací soud ze zjištění, že v rozhodné době žalobce s předmětným pozemkem fakticky nikterak nehospodařil, nepečoval a neprojevoval se ani jako účastník právního poměru založeného smlouvou o zřízení práva stavby ze dne datum (nevymáhal dojednanou stavební činži a neprojevoval ani vůli nabýt následně ke stavbě umístěné na dotčeném pozemku v souladu se smlouvou o zřízení práva stavby vlastnické právo), správně odvolací soud uzavřel, že zákonné předpoklady přechodu vlastnického práva ze státu na obec (vzdor zápisu vlastnického práva obce do katastru nemovitostí realizovanému na základě ohlášení přechodu vlastnického práva dle zákona dle zákona

č. podaného katastrálnímu úřadu až datum), nebyly naplněny pro nedostatek fakticity obecního hospodaření s ním ( ), a nikterak se neodchýlil od judikatury citované v bodu 4. příjmení závěr zaujal odvolací soud ve věci vedené pod sp. zn.

. Opačný názor ohledně splnění třetí podmínky pro přechod vlastnického práva zaujal odvolací soud ve zrušujícím usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. -316,

a v rozhodnutích ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 188, a ze dne datum rozhodnutí,

č. j.  - 238 (dovolání žalobce proti rozsudku ze dne datum rozhodnutí,

č. j.  - 238, bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením ze dne datum rozhodnutí,

č. j.  - 268, avšak dovolacímu přezkumu byl podroben pouze závěr nalézacích soudů o existenci dobré víry žalované a jejího manžela). Ani v jednom z rozhodnutí, jimiž žalobce poukazuje na svoji dílčí argumentaci ohledně naplnění třetí podmínky, zejména v otázce nevybírání pachtovného, nedošlo k určení vlastnického práva žalobce ke stavbě; usnesením

ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 316, došlo ke zrušení prvostupňového rozsudku s pokynem, aby se soud zabýval zejména otázkou vydržení vlastnického práva žalovaných k pozemku i stavbě. V rozsudcích ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 238, a ze dne

datum rozhodnutí, č. j.  - 188, dospěl senát 36 Co k závěru, že žalobce je sice k podání žaloby aktivně legitimován, vlastnické právo ke stavbě však svědčí žalovaným, kteří je nabyli vydržením.

15. Argumentoval-li žalobce, hospodařením Národního výboru hl. m. obec formou„ dočasného přenechání do užívání zřízením práva stavby“, tedy institutu, jehož znakem je užívání za úplatu,

je tato skutečnost vyloučena tím, že ze strany Národního výboru hl. m. obec bylo sice respektováno právo stavby, avšak protiplnění (pachtovné) nebylo po roce 1985 požadováno, natož vymáháno. Námitku žalobce, že pachtovné bylo v pouze symbolické výši, a proto nemohlo představovat adekvátní náhradu za umožnění výkonu práva užívacího a požívacího k předmětným pozemkům, a jeho nevybírání tak nemohlo znamenat nesplnění třetí podmínky, nýbrž jen nevymáhání promlčitelné pohledávky, považuje odvolací soud za nedůvodnou, stejně jako argument, že výběr pachtovného nebylo možno ke dni účinnosti realizovat, neboť bylo nutno jej nejprve projednat v orgánech žalobce. Důvod, proč žalobce

ke dni datum pachtovné nevybíral, zjevně nebyl ten, že by k tomu dni nebylo vymáhání

této pohledávky projednáno, neboť k vymáhání dlužného pachtovného (a to ani prostřednictvím pouhé výzvy k zaplacení) žalobce nepřistoupil ani v následujícím období. Přede dnem datum pak pachtovné nevybíral ani předchůdce žalobce, jak vyplynulo z dopisu žalovaných ze dne

datum o odkoupení pozemku. Soud I. stupně proto nepochybil, nepoučil-li žalobce,

aby prokázal výběr pachtovného konkrétně k datu datum. Zjednodušeně řečeno důvodem absence faktického hospodaření byla nevědomost žalobce o existenci předmětných pozemků v rozhodném období, když ve věci aktivně reagoval až k žádostem žalovaných (i ostatních sousedů), kteří v letech rok - rok žádali o převod pozemku. Argumentace, že žalobci zbylo pouze holé vlastnictví, neobstojí právě proto, že vlastníku pozemku svědčila různá oprávnění: např. právo vybírat pachtovné, zvýšit stavební činži, tato oprávnění však fakticky nevyužíval.

Na základě shora uvedeného odvolací soud konstatuje, že na žalobce vlastnické právo k pozemku na základě nepřešlo.

16. Nedůvodně vytýká odvolatel soudu I. stupně, že se nezabýval otázkou vydržení a mimořádného vydržení. Soud I. stupně přezkoumatelným způsobem vysvětlil, k jakým závěrům ohledně vydržení dospěl, a otázku vyřešil na základě zjištěného skutkového stavu v souladu s ustálenými závěry soudní praxe. Věc je třeba posoudit podle a násl. Sb

(dále jen „obč. zák.“), neboť k vydržení práva mělo dojít v době jeho účinnosti, srov. § 3028

odst. 1, 2 o.z. K otázce dobré víry držitele, že mu věc se zřetelem ke všem okolnostem patří,

se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ,

ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. . Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů - vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi) a faktické ovládání věci (corpus possessionis). Držitelem pozemku je i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). Je však nezbytné, aby detentor věc fyzicky ovládal pro držitele a jeho jménem (např. jako jeho nájemce). Žalobce ani netvrdil, natož aby prokázal, že se držby pozemku vůbec chopil. Žalobce věc fakticky neovládal (ani prostřednictvím žalovaných),

a až do datum vůbec neprojevil vůli s pozemkem nakládat. Zjištění okamžiku, že žalobce podal katastrálnímu úřadu návrh na zápis svého vlastnického práva k předmětným pozemkům

do katastru nemovitostí s odkazem na , není pro posouzení okamžiku nabytí držby pozemku rozhodující (např. usnesení Nejvyššího soudu

ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ). Nadto není odvolacímu soudu zřejmé, proč se zápisu svého vlastnického práva nedomáhal již v 90. létech, vycházeje ze zásady, že právo svědčí bdělým, a učinil tak až v reakci na žádosti žalovaného o odkoupení pozemku. Zákon

číslo Sb. nepředpokládal přechod majetku na obce automaticky, presumoval určitou aktivitu zúčastněných subjektů, aby byly zákonem dotčené právní vztahy vyjasněny co nejdříve v rozumné době a aby přitom neutrpěla právní jistota relevantních subjektů práva. V souzeném případě nemohlo dojít k vydržení práva žalobcem, který se držby ani nechopil.

17. Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že nevykonával-li fakticky Národní výbor hl. m. obec ani žalobce obsah práva hospodaření ke dni účinnosti , a to ani využitím věci k plnění úkolů státu, péči o údržbu, opravy, výběr stavebního

platu –„ pachtovného“, ani formou svěření do dočasného užívání jako práva odvozeného

od práva hospodaření s národním majetkem či do nájmu, je správný jak závěr soudu I. stupně,

že k naplnění třetí podmínky uvedené v  nedošlo a vlastnictví k předmětným pozemkům na žalobce ze státu nepřešlo, jakož i závěr, že na žalobce nepřešlo vlastnictví ke stavbě adresa na pozemku parc. číslo k. ú. část obce, po zániku práva stavby uplynutím sjednané doby a ani v důsledku vydržení či mimořádného vydržení.

18. Odvolací soud z výše uvedených důvodů výrok I. rozsudku jako věcně správný potvrdil

dle , když žalobce nemá aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku.

19. O nákladech řízení před soudem I. stupně odvolací soud rozhodl dle § 220 odst. 1

písm. a) a jejich výši změnil, když se neztotožnil se soudem I. stupně s přiznáním náhrady nákladů za úkon ze dne datum, který nebyl proveden, a na rozdíl od soudu I. stupně nepovažuje za správné určení výše odměny právní zástupkyně při zastupování 2 osob, a tudíž

ani výpočet náhrady nákladů řízení. Odvolací soud souhlasí, že žalovaným přísluší náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení, jejichž výše byla určena jako součet odměny advokáta, zastupujícího 2 osoby, za 14,5 úkonu právní služby (za úkony před soudem

I. stupně příprava a převzetí zastoupení, vyjádření žalovaných ze dne datum,

ze dne datum, ze dne datum a datum, účast u jednání soudu dne datum,

u odvolacího soudu za odvolání žalovaných, vyjádření k odvolání, ze dne datum, datum

a datum, ústní jednání u odvolacího soudu dne datum, a dále po zrušení rozsudku soudu I. stupně za vyjádření žalovaných ze dne datum, ze dne datum, ústní jednání

dne datum a vyhlášení rozsudku ve výši ½ dne datum) v sazbě částka (80 %

z částka) za jeden úkon (§ 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5, § 12 odst. 4 a dále § 11 odst. 1

písm. a), d) g) k) a odst. 2 písm. f) vyhl. č. ), dále náhrady hotových výdajů dle vyhl. ve výši částka za jeden úkon, náhrady za DPH v sazbě 21 % ve výši částka, celkem částka. Spolu s částkou částka za soudní poplatek za odvolání proti původnímu rozsudku činí náklady řízení částka.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle , ; úspěšní žalovaní mají vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výše byla určena jako součet odměny advokáta, zastupujícího 2 osoby, za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, vyjádření ze dne datum a účast při jednání odvolacího soudu dne datum)

v sazbě částka za jeden úkon (§ 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhl.

č. ), dále 3 náhrady hotových výdajů částka za jeden úkon podle

odst. 4 cit. vyhl., náhrady za DPH v sazbě 21 % ve výši částka, celkem částka.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu I. stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.