Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 239/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B.Š., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti Městskému soudu v Praze a Obvodnímu soudu pro Prahu 10, mimo ústní jednání dne 23. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností splňující formální podmínky stanovené zákonem [ , , , 2 ] brojí stěžovatel proti pravomocným usnesením Městského soudu v Praze (ze dne 27. května 1997 ve věci sp. zn. ) a Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (ze dne 30. dubna 1997 ve věci sp. zn. ) a tvrdí, že těmito rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené základní právo na svobodu ( d) a spravedlivý proces ( d), a to tím, že jednak v jeho vazební věci - za okolností v odůvodnění ústavní stížnosti blíže popsaných - způsobily neodůvodněné průtahy (do skončení věci v řízení před soudem I. stupně v trvání ca 6 měsíců), jednak tím, že v době do nařízeného hlavního líčení dne 4. června 1997, u něhož věc skončila, jej přes jeho žádosti nepropustily z vyšetřovací vazby; navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem jednak zrušil usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. ze dne 27. 5. 1997, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. ze dne 30. 4. 1997, jednak aby Městskému soudu v Praze uložil, "aby nepokračoval v průtazích v řízení o stížnosti stěžovatele ze dne

1

3. 4. 1997 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. ze dne 26. 3. 1997, a o stížnosti stěžovatele ze dne 5. 5. 1997 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. ze dne 14. 4. 1997, a aby neprodleně v těchto věcech jednal".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z napadených rozhodnutí předložených stěžovatelem je zřejmé, že stěžovatel pravomocným usnesením v trestní věci pro trestný čin dle § 247 odst. 1 písm. b), c) tr. z. byl vzat do vazby z důvodů § 67 písm. a), c) tr. ř. a že o jeho žádosti o propuštění z vazby bylo rozhodnuto zamítavým výrokem s poukazem na to, že před svým zadržením se snažil vyhýbat trestnímu stíhání a nadto, že souběžně se proti němu vedou (Okresním úřadem vyšetřování v P.) další trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost s vyššími kvalifikačními prvky [§ 247 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. z.]; pokud pak jde o tvrzené průtahy v řízení, stěžovatel zcela přehlíží jednak důvody, které byly jeho obhájci vyloženy v přípisech předsedy Obvodního soudu pro Prahu 10 (a které nikterak neprotiřečí ústavně právním aspektům), jednak že tyto průtahy sám (otálením s předložením plné moci) spolupřivodil (zmaření hlavního líčení dne 11. dubna 1997).

Za tohoto stavu věci a zejména s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel, jakmile odpadly zákonné důvody jeho vazby, byl obecným soudem I. stupně z vyšetřovací vazby propuštěn na svobodu (usnesením ze dne 4. června 1997), nelze usoudit jinak, než že se dovolává ochrany svých ústavně zaručených základních práv zcela nedůvodně a nadto způsobem, který hraničí se svévolí (poukazem na údajně nerozhodnutou stížnost proti usnesení obecného soudu I. stupně ze dne 14. dubna 1997, která však očividně pozbyla - pro následná rozhodnutí a zejména pro propuštění stěžovatele z vazby usnesením ze dne 4. června 1997 - svého významu a aktuálnosti); předloženou ústavní stížnost proto - z vylíčených důvodů - nelze posoudit jinak než jako zjevně neopodstatněnou, když zjevnost této neopodstatněnosti je patrna ze samotných důvodů, jak vpředu byly vyloženy. O zjevně neopodstatněné stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [ ], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. 9. 1997 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR