Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 489/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. června 1998,                                        č. j. -141, ve znění opravného usnesení ze dne 3. června 2003,                                      č. j. -256, zamítl žalobu o zaplacení částky 3,605.520,- Kč proti prvnímu žalovanému K. d. z., s. p. (výrok I.), původně druhému žalovanému J. P., třetí žalované M. Z., čtvrté žalované společnosti P. – d. v., spol. s r. o. a pátému žalovanému Z. D. uložil zaplatit žalobkyni částku 3,605.520,- Kč a na náhradě nákladů řízení  144.224,- Kč, s tím, že v rozsahu plnění poskytnutého jedním ze žalovaných zaniká povinnost plnění ostatních a s tím, že proti pátému žalovanému Z. D. je žalobkyně oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky jen z  výtěžku prodeje zastavených nemovitostí uvedených ve výroku (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku podala nynější první žalovaná a druhá žalovaná odvolání. Při jednání o odvolání konaném dne 19. října 2005, vyhlásil odvolací soud usnesení o tom, že „bude jednáno v nepřítomnosti žalované č. 3“. Po projednání odvolání byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o odvoláních.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2005, č. j. -403,            o jednání v nepřítomnosti třetí žalované, podala tato žalovaná dovolání.

Odvolacímu soudu vytýká, že odvolání projednal a o něm rozhodl v její nepřítomnosti, přestože již dne 23. září 2005 byla soudu doručena plná moc, kterou udělila k zastupování ve věci I. F., jako obecnému zmocněnci poté, kdy svému předchozímu zástupci advokátu M. Z., jemuž bylo předvolání k jednání o odvolání doručeno, plnou moc vypověděla. Odvolací soud nového zástupce k jednání „neobeslal“, přestože k tomu byl dostatek času. Má zato, že odvolací soud tak měl učinit a nestalo-li se tak a obecný zmocněnec se k jednání nedostavil, měl odvolací jednání odročit.

Zdůrazňuje, že její zástupce proto nemohl navrhnout provedení důkazů listinami, které již založil do spisu (tehdy jako zástupce čtvrté žalované) po rozhodnutí soudem prvního stupně. Dovolatelka polemizuje rovněž se správností skutkových zjištění učiněných z některých důkazů a namítá, že jí bylo upřeno právo být při jednání zastoupena, vznášet návrhy na provedení důkazů ve spise již založených a předložení nových. Proto navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že bude jednáno v nepřítomnosti třetí žalované, bylo zrušeno.

Žalobkyně považuje dovolání podle (dále též jen „ “) ve znění účinném do 1. ledna 2001 za nepřípustné.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právní předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. lednem 2001, odkazuje přitom na bod 15., hlavy první, části dvanácté

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a

Podle ustanovení není dovolání proti napadenému usnesení přípustné proto, že je nelze podřadit žádnému z případů vyjmenovaných v pod písmeny a) až f). Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o jednání v nepřítomnosti účastníka není usnesením ve věci samé.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Protože jiné vady řízení dle tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současně důvodnosti) dovolání rozhodující,                zda řízení je postiženo vadou, na niž poukazuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Jinak řečeno, za „postup soudu v průběhu řízení” je možno považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro úplnost lze dodat, že tento výklad přípustnosti dovolání je plně konformní s judikaturou Ústavního soudu, podanou již k ve znění před novelou provedenou Tak v nálezu ze dne 22. února 1996, sp. zn.                       , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5,          části I., pod číslem 14, Ústavní soud konstatoval, že dopadá-li podle soudní praxe a právní teorie důvod přípustnosti dovolání podle jen na postup, tj. faktické úkony soudu (jeho činnost nebo nečinnost), jejichž důsledkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem - účastnit se aktivně projednání  věci - a (naopak) nedopadá na samotné rozhodnutí soudu, nenachází Ústavní soud v této interpretaci rozpor s ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle článku 10 y. Znovu se Ústavní soud k této tezi přihlásil i v nálezu ze dne 21. ledna 1999, sp. zn.                   .

Z obsahu spisu se podává, že dovolatelka byla v řízení zastoupena advokátem M. Z. na základě plné moci ze dne 23. ledna 1998 (srov. č. l. 98). Předvolání k jednání u odvolacího soudu na 19. října 2005 bylo tomuto zástupci dovolatelky doručeno dne 11. července 2005 (srov. doručenku u č. l. 380). Dne 23. září 2005 byla odvolacímu soudu ke sp. zn. doručena plná moc udělená dovolatelkou dne 2. září 2005 I. F., odvolání plné moci z téhož data udělené Z. a přípis Z. dovolatelce ze dne 18. srpna 2005, v němž se uvádí, že advokátní kanceláři bylo doručeno předvolání k jednání před odvolacím soudem v předmětné věci, a je navrhováno vypovězení smlouvy o právní pomoci (srov. č. l. 383-386). Následně dne 29. září 2005 bylo odvolacímu soudu ke sp. zn. doručeno oznámení Z. o odvolání plné moci. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ve věci sp. zn. ze dne 19. října 2005, vyplývá, že byla zjištěna nepřítomnost třetí žalované při jednání a bylo vyhlášeno usnesení: „bude jednáno v nepřítomnosti žalované č. 3“ (srov. č. l. 402, 403), nyní jde o druhou žalovanou. V závěru téhož odvolacího jednání pak odvolací soud vyhlásil rozsudek, jímž ve vztahu k dovolatelce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Tento rozsudek (č. j. -410) dovolatelka rovněž napadla dovoláním a věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn.               .

Z výše uvedeného plyne, že označeným usnesením o vedení řízení (jímž pro další průběh řízení ani nebyl vázán) odvolací soud ještě nemohl přivodit zásah do procesních práv dovolatelky ve smyslu Není totiž splněna podmínka, že označeným usnesením byla dovolatelce odňata možnost před soudem jednat. Ta se mohla naplnit jen tím, že odvolací soud v nepřítomnosti dovolatelky o její věci skutečně jednal a rozhodl (zde označeným rozsudkem); úvahy o možné zmatečnosti řízení by ovšem v takovém případě musely být prověřeny v mezích mimořádného opravného prostředku podaného dovolatelkou proti rozhodnutí ve věci samé (proti rozsudku odvolacího soudu). Dovolání proto není přípustné ani podle

Jelikož dovolání není přípustné podle žádného z ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a věta první , neboť dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 375,- Kč podle ustanovení , a , ve znění účinném                   do 31. srpna 2006, z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty (ve výši 85,50 Kč), a celkem činí 535,50 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. března 2008

JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á, v. r.

předsedkyně senátu