Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 36/95

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. M.M., zastoupené advokátem JUDr. M.R., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. , o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu ČR, se stěžovatelka domáhá přezkoumání ústavnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. , o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci.

V řízení před obecnými soudy se navrhovatelé domáhali vydání rozhodnutí, jímž by povinné osobě, SD Z., bylo uloženo uzavřít s navrhovateli dohodu o vydání nemovitosti, a to podle , ve znění pozdějších předpisů. Na základě vykonaných důkazů Okresní soud ve Znojmě ve svém rozhodnutí ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. , dospěl k závěru, podle něhož navrhovatelka neprokázala naplnění restitučního titulu podle cit. zákona o mimosoudních rehabilitacích, tj. uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek.

Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. , rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. , potvrdil, přičemž konstatoval, že v odvolacím řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, které by na právních závěrech soudu prvního stupně mohly něčeho změnit.

V ústavní stížnosti navrhovatelka v rozhodnutích obecných soudů spatřuje dotčení na základních právech a svobodách vyplývajících z a d.

II.

Obsah v ústavní stížnosti tvrzeného porušení vlastnického práva podle d je v rozporu s jeho označením. Námitka nesprávného hodnocení důkazů se netýká ochrany vlastnického práva, nýbrž dodržování principů spravedlivého a řádného procesu, vyjádřených v a násl. d.

K navrhovateli namítanému dotčení na základních právech a svobodách, vyplývajících z d, nutno především uvést stanovisko, zastávané Ústavním soudem České republiky (

), podle něhož neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení uvedených ustanovení d.

Ústavní soud České republiky dále opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d (

,

). Kromě toho Ústavní soud České republiky v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ); jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (

).

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při vykonávání důkazů, jakož i při jejich hodnocení, se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry, plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení naplnění pojmových znaků tísně, jakož i uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování.

Z tohoto důvodu nutno považovat návrh za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 11. května 1995

JUDr.Pavel Holländer

soudce zpravodaj