Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 170/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne ve věci stěžovatele T.B., zastoupeného advokátkou JUDr. H.P., účastníka řízení - Krajského soudu v Hradci Králové, a vedlejšího účastníka - M.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 1996, č.j. -64,

t a k t o

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 22. 6. 1996 domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 1996, č.j. -64, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 5. 1995, č.j. -50, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele (žalobce) proti žalovanému M.P., aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit stěžovateli částku 58.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 17. 5. 1992 do zaplacení a další úrok 382,- Kč. Okresní soud tak

1

rozhodl po zjištění, že žalovaný obdržel od žalobce půjčku ve výši 88.000,- Kč, kterou však podle přesvědčení okresního soudu žalobci v celém rozsahu vrátil. Vyplývá to prý zejména z výpovědi svědkyně C., která potvrdila, že žalovaný sám žalobci předal částku 20.000,- Kč a že dalších 30.000,- Kč předal sice ing. K., avšak výpovědi svědků B. a D. nasvědčují tomu, že tyto peníze poté obdržel žalobce. Na tom nic nemění výpověď svědka K., který si platbu žalovaného sice nepamatoval, ale jednoznačně ji nevyloučil. Další částku 30.000,- Kč předala žalobci přímo svědkyně C. Svědkyně K. si sice nepamatovala, že by někdy od žalovaného přejímala nějaké peníze, ale "vzhledem k jejímu blízkému vztahu k žalobci a při porovnání výpovědí svědků B. a D. dospěl soud k závěru, že i poslední částka 10.000,- Kč byla zaplacena". Tím byl zaplacen celý dluh, a proto soud návrh jako nedůvodný zamítl.

Rozsudek okresního soudu na základě odvolání žalobce přezkoumal krajský soud, který dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Okresní soud náležitě zjistil skutkový stav věci, provedl potřebné dokazování a z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutkové a právní závěry, které krajský soud přejal. Pokud okresní soud vzal za prokázáno, že žalovaný svou povinnost vůči žalobci splnil, odpovídají jeho závěry provedeným důkazům, a to zejména pokud jde o hodnocení výpovědí svědků C., D. a B., které byly určité a výpovědi svědků ing. K. a I.K. je nezpochybnily. Žalovaný tedy prokázal, že dluh vůči žalobci splnil.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení článku 90 y ČR, neboť mu soudem nebyla poskytnuta ochrana zákonem stanoveným způsobem. U obou soudů prý došlo k porušení ustanovení , poněvadž provedené důkazy nebyly hodnoceny v jejich vzájemné souvislosti. Poukazoval na to, že soud přehlédl výpovědi přímých svědků K. a K. a vycházel z důkazů nepřímých. Tím došlo i k zásahu do vlastnického práva stěžovatele dle článku 11 odst. 1 d (dále jen " "), neboť mu nebyla při uplatnění jeho vlastnického práva

2

poskytnuta ze strany soudů zákonná ochrana.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že není důvodné tvrzení stěžovatele, že postupem obecných soudů došlo k porušení článku 11 odst. 1 y. Námitka nesprávného hodnocení důkazů, již vznesl, se obsahově totiž netýká ochrany vlastnického práva, nýbrž dodržování principů spravedlivého a řádného procesu, vyjádřených v článku 36 odst. 1 y. Otázka hodnocení důkazů obecnými soudy však nespadá do pravomoci Ústavního soudu, který se jí může zabývat jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před soudy obecnými byly porušeny ústavní procesní principy, jak je dále uvedeno.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných , trestním zákonem, a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody těchto osob zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 y. Tato zásada má význam i pro otázku hodnocení důkazů provedených obecnými soudy. Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení učiněného obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, mezi něž patří např. právo na zákonného soudce (článek 38 odst. 1 y), právo každého na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti a právo na možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (článek 38 odst. 2 y). Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti zaujal ve své judikatuře stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (článek 82 y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ); jestliže obecné soudy respektují zásady dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního

soudu "hodnotit" hodnocení důkazů jimi provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (viz např. nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

).

3

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Podle obsahu spisu řízení proběhlo řádně, procesní práva účastníků nebyla porušena a jejich návrhům byla věnována potřebná pozornost. To je mimo jiné patrno ze skutečnosti, že i krajský soud jejich důkazní návrhy náležitě respektoval, neboť původní rozsudek usnesením ze dne 31. 1. 1995, č.j. -42, zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, když zjistil, že nebyly provedeny relevantní důkazy, které - byť až v odvolání - stěžovatel navrhoval. Při provádění důkazů, jakož i při jejich hodnocení, se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z hodnocení svědeckých výpovědí jsou pak součástí nezávislého soudního rozhodování.

Ústavní soud pro úplnost uvádí, že neúspěch v soudním sporu sám o sobě však nelze považovat za porušení článku 36 odst. 1 y. Toto stanovisko zastává konstantní judikatura ústavního soudu (srov. např. nález

sp. zn.

).

Z uvedených důvodů je nutno považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, čímž byl naplněn důvod jejího odmítnutí podle ustanovení , o Ústavním soudu ( citovaného zákona).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brno dne 26. srpna 1996

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj