Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 36/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.M., zastoupené advokátem JUDr. A.V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 1995, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 13. 8. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR dne 6. 2. 1996, podala stěžovatelka ústavní stížnost směřující proti pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 1995, sp. zn. , s odůvodněním, že citovaným rozhodnutím nebylo vyhověno její restituční žádosti a nebyly jí vydány pozemky, jejichž vydání se svým restitučním nárokem domáhá.

Protože podání stěžovatelky nesplňovalo formální podmínky předepsané zákonem jako podstatné - náležitosti pro věcné projednání ústavní stížnosti ( , 2 a , odst. 2 ) a stěžovatelka nepředložila plnou moc svého právního zástupce ( zák.

1

č. ), byly stěžovatelce uvedené formální vady vytknuty přípisem soudu ze dne 5. 3. 1996 a stěžovatelce byla stanovena přiměřená lhůta k odstranění vad podání v trvání 60 dnů ( ). Nato stěžovatelka podáním ze dne 1. 4. 1996 požádala o prodloužení stanovené lhůty k odstranění vad podání, zejména z důvodů předložení plné moci svého právního zástupce, s odůvodněním, že advokáti, na něž se se svou žádostí o právní zastoupení obrátila a které ve svém podání uvádí, právní zastoupení odmítli a ve stanovené lhůtě proto není schopna vyhovět podmínce stanovené ust. a předložit plnou moc svého právního zástupce. S ohledem na uvedenou skutečnost přípisem soudu ze dne 11. 4. 1996 byla stěžovatelce prodloužena lhůta k předložení plné moci jejího právního zástupce o dalších 60 dnů.

Následné podání, které již splňovalo náležitosti stanovené citovaným zákonem pro věcné projednání a bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR dne 13. 6. 1996, tedy ve stanovené lhůtě k odstranění vad podání, domáhá se stěžovatelka zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 1995, sp. zn. , s odůvodněním, že citovaným rozsudkem byl porušen , 4 d a bylo tedy porušeno její základní právo dle citovaného článku d. Porušení základního práva a d spatřuje stěžovatelka v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo zrušeno rozhodnutí O.ú. v K., - pozemkového úřadu ze dne 13. 2. 1995, č. j. Pú-1734/R-599/92-Ha, a věc tomuto správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení. Dále pak v odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že porušení jejího základního práva dle d se měl dopustit Krajský soud v Ostravě tím, že zaujal odlišný právní názor od právního názoru stěžovatelky a s ohledem na tu skutečnost, že dle ust. je správní orgán právním názorem krajského soudu vázán, nebude její restituční žádosti vyhověno a předmětné pozemky jí nebudou vydány. Konečně pak ve své ústavní stížnosti vede polemiku s tímto právním názorem Krajského soudu v Ostravě.

2

Podstatou ústavní stížnosti je otázka, zda postupem soudu tak, jak byl v ústavní stížnosti naznačen, jako orgánu veřejné moci, skutečně došlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, v kladném případě kterých. Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka právně zastoupena advokátem ve své ústavní stížnosti v podstatě vede pouze obecnou polemiku s právními závěry krajského soudu z toho důvodu, že s těmito závěry se neztotožňuje, byť bylo rozsudkem krajského soudu jejímu odvolání proti rozhodnutí správního orgánu zcela vyhověno a věc znovu vrácena k projednání tomuto orgánu, aniž se blíže zaměřuje na ústavní aspekty rozhodnutí krajského soudu. Pouhé obecné tvrzení o tom, že napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci mělo dojít k porušení základního práva zaručeného , 4 d, navíc s ohledem na již četnou judikaturu Ústavního soudu, nemůže postačovat k projednání věci v řízení před Ústavním soudem, neboť není zřejmé, jakým zásahem orgánu veřejné moci mělo dojít k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, případně kterých. Ústavnímu soudu z podané ústavní stížnosti rovněž není zřejmé, v čem stěžovatelka spatřuje porušení svého základního práva za situace, kdy odvolacím orgánem bylo jejímu odvolání zcela vyhověno.

Ústavní soud již ve svých četných rozhodnutích (např.

,

,

) vyložil, za jakých okolností a podmínek je oprávněn k zásahu do jurisdikční činnosti obecných soudů. Stejně tak v již četné judikatuře Ústavní soud několikrát vyložil, jak je třeba chápat obsah d a za jakých okolností lze tedy poskytnout ochranu vlastnického práva Ústavním soudem jako orgánem ochrany ústavnosti. Ochranu vlastnického práva nelze poskytnout Ústavním soudem tam, kde toto právo ještě ani nevzniklo nebo teprve (např. rozhodnutím správního orgánu dle ) má vzniknout. Ochranu vlastnického práva lze poskytnout pouze tehdy, jde-li již o vlastnické právo existující a nikoliv tehdy, jde-li pouze o tvrzený nárok.

3

Ústavní soud ve svých rozhodnutích rovněž již několikrát vyložil pojem "zásah orgánu veřejné moci" (např.

,

). Z projednávané ústavní stížnosti pak není vůbec patrno, k jakému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky a kterých mělo dojít, když za zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky nelze považovat vyhovující rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, které je stížností napadeno. Nadto nelze přehlédnout, že stěžovatelka nesplňuje ani náležitosti návrhu na zahájení řízení ve smyslu ust. , neboť nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Za situace, kdy stěžovatelka ve své ústavní stížnosti vede pouhou polemiku s právními závěry Krajského soudu v Ostravě, navíc učiněnými v rozhodnutích, jimiž bylo vyhověno jejímu opravnému prostředku, nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 13. 8. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR