Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 92/94

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatele ing. R. A., zastoupeného advokátkou E. S., o ústavní stížnosti proti vyhlášce ministerstva financí o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, č. 176/93 Sb., a zároveň o návrhu na zrušení této vyhlášky, takto:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal k Ústavnímu soudu stížnost proti vyhlášce ministerstva financí o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, č. 176/93 Sb., s odůvodněním, že v důsledku vyhláškou pevné stanovené horní hranice nájemného nemůže, jako majitel nájemních domů, pronajímat byty za volné, smluvně dohodnuté nájemné, čímž vyhláška omezuje výkon jeho vlastnického práva a dále, že v důsledku nízkého nájemného nemůže udržovat domy v dobrém stavu. Dle jeho názoru se zde jedná:

o zásah orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno jeho základní právo, zaručené ústavním zákonem ve smyslu ustanovení .

Zároveň s ústavní stížností pak navrhovatel podal i návrh na zrušení citované vyhlášky č. 176/93 Sb., a to dle , neboť dle jeho tvrzení je citovaná vyhláška v rozporu s ústavním zákonem, neboť porušuje jeho vlastnické právo ve smyslu , právo rovnosti ve smyslu a , lidskou důstojnost, ve smyslu a právo nebýt podroben nuceným službám nebo pracem ve smyslu d č. 2/93 Sb., která je součástí našeho ústavního pořádku.

Soud přezkoumal návrh i jeho odůvodnění a dospěl k závěru, že zde není splněn základní zákonný předpoklad pro podání ústavní stížnosti dle ust. § 72 odst. 1 písm. a). Ústavní stížnost nesměřuje proti zásahu orgánu veřejné moci, jímž došlo k porušení základního práva nebo svobody navrhovatele. Za zásah orgánu veřejné moci, jímž je porušeno základní právo občana, nelze považovat - legislativní činnost, jakož i vydání obecně závazného předpisu ústředního orgánu státní správy - v mezích jeho pravomoci a působnosti, a to ani v tom případě ne, když - jak navrhovatel tvrdí - jeho ustanovení porušují základní právo občana.

Pokud jde o obecně závazné předpisy, stanoví, kdo a za jakých podmínek může podat návrh na zrušení zákonů nebo jiných předpisů, a to v . Dle jeho ustanovení návrh na zrušení jiného právního předpisu než zákona může dát vláda, skupina nejméně 25 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, dále ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek a konečně zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Procesním prostředkem přímo proti právní normě by byl tudíž v daném případě pouze návrh podle , jehož ustanovení jsou natolik jednoznačná, že je nelze, ani pomocí , obejít.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že návrh nesplňoval základní požadavky, stanovené zák. o Ústavním soudu, č. 182/93 Sb. Návrh byl zjevně podán osobou neoprávněnou dle ust. § 43 odst. 1 písm. d) zák. o Ústavním soudu, a proto soudu nezbylo, než mimo ústní jednání; usnesením návrh odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 1994

prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR