Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 232/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. B 1052, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , 4 , ve znění pozdějších předpisů, a části ustanovení ve slovech "...; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku",

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl akcionářem akciových společností L. Frýdek-Místek, Foresta, Vítkovské l., L. společnost Jihomoravské l. a L.společnost Jaroměřice. Ve dnech 4. - 8. 2. 2002 se prý konaly valné hromady jmenovaných společností, které rozhodovaly zejména o jejich zrušení bez likvidace sloučením do nástupnické společnosti C. W., a.s. Dne 11. 2. 2002 podaly zmíněné společnosti Krajskému soudu v Brně návrh na zápis sloučení do obchodního rejstříku, leč stěžovatel nebyl účastníkem rejstříkového řízení. Dne 14. 2. 2002 prý stěžovatel podal žalobu na neplatnost usnesení mimořádné valné hromady společností L. společnost Jihomoravské L., a.s., a L. společnost Jaroměřice, a.s., a dne 15. 2. 2002 podal žalobu na neplatnost usnesení mimořádné valné hromady společností L. Frýdek-Místek, a.s., Foresta, a.s., a Vítkovské L., a.s. Již dne 18. 2. 2002 však Krajský soud v Brně vydal napadené usnesení sp. zn. B 1052, kterým rozhodl o zápisu sloučení vedlejších účastníků do obchodního rejstříku a s účinností ode dne 1. 3. 2002 bylo toto pravomocné usnesení zapsáno do obchodního rejstříku.

Stěžovatel se domnívá, že napadeným usnesením porušil krajský soud jeho ústavně zaručená základní práva, zakotvená v a v d. Tvrdí, že citované usnesení představuje v jeho případě tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, protože stěžovatel nebyl účastníkem rejstříkového řízení. Dovolává se rovněž postupu dle ustanovení , o Ústavním soudu, neboť je přesvědčen, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Proto stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušeno a zároveň navrhl, aby bylo zrušeno také ustanovení , , 4 , ve znění pozdějších předpisů (obchodního zákoníku) a část ustanovení ve slovech "...; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku".

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, že návrh obstojí po stránce formální, může jej zkoumat i po stránce věcné.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. To mimo jiné znamená, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její bezprostřednost, takže pokud by ji podal ten, kdo napadeným zásahem orgánu veřejné moci nebyl bezprostředně ve svých základních právech nebo svobodách postižen, jednalo by se o osobu, které je k podání návrhu zjevně neoprávněná.

V daném případě stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byl proveden zápis v obchodním rejstříku. Jak však Ústavní soud judikoval již dříve (srov. usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, str. 331; usnesení ze dne 30. 8. 2000,

sp. zn.

, nepublikováno), v řízení před rejstříkovým soudem se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, nýbrž toliko o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku. Stěžovatel v postavení akcionáře předmětných společností tedy nebyl účastníkem takového řízení před rejstříkovým soudem a není proto ani oprávněn, aby proti citovanému usnesení rejstříkového soudu ústavní stížnost podal (obdobně - byť nikoliv ve věcech rejstříkového řízení - judikoval Ústavní soud např. v usneseních

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 23, str. 389;

sp. zn.

, tamtéž, sv. 6, str. 593).

Protože tedy stěžovatel nebyl v řízení před rejstříkovým soudem účastníkem řízení, Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], aniž stěžovatele vyzval k odstranění vady ústavní stížnosti, kterou je absentující právní zastoupení, neboť by to s ohledem na povahu souzené věci bylo nadbytečné a nepřiměřeně formalistické.

Protože stěžovatel jako fyzická osoba není v řízení o abstraktní kontrole norem oprávněn k podání samostatného návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, nýbrž tak může učinit toliko spolu s ústavní stížností v řízení o konkrétní kontrole norem [ustanovení , ], sdílí podle ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákona (nebo jeho některých ustanovení) osud odmítnuté ústavní stížnosti, spolu s níž byl podán. To se týká i souzené věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. 9. 2002

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj